To, co dýchám

Mohl bych napsat dlouhý kritický komentář, ale v podstatě by stačilo do puntíku okopírovat komentář mého oblíbeného uživatele Sobis87. Mám z tohohle projektu tentýž pocit zmaru. V případě tohohle mišmaše nehrají ani tak herci, jako spíš režisér a scénárista, kteří se pokoušejí vytvořit novou Magnolii, ale protože nemají dostatečné zkušenosti a nejspíš ani schopnosti, zůstává u pózy a intelektuálského kýče. Tohle si na hlubokou společenskou výpověď jenom hraje a tam, kde se snaží vyhrocovat situace a lidské emoce, je to krajně nedůvěryhodné, sentimentální nebo patetické. To, co funguje, je herecké obsazení, nevím, jak to Jjieho Lee dokázal bez konexí a zkušeností, ale povedlo se mu shromáždit partu buď kvalitních (Garcia, Whitaker) nebo aspoň populárních (Gellar) herců, kteří se snaží a dokážou místy vytvořit dojem, že opravdu o něco jde. Jinak Lee před Tím, co dýchám, nenatočil nic, co by stálo za zmínku a i když od té doby uplynuly už čtyři roky, opět netočí, což mi přijde příznačné. Celkový dojem: 35 %. (18.09.2011)

Dostal som viac než som čakal. Zmysluplný príbeh, zaujímavý a svižný dej, tá správna štipka emócií, veľmi slušní herci. Celý film vo mne evokoval spomienky na môj obľúbený Pulp Fiction, akurát, že do To, co dýchám režisér vložil, čo je pre mňa pozitívum, trochu menej násilia. Neviem, či je toto naozaj debut pána Lee, ale ak áno, klobúk dolu. (12.09.2008)

Velmi slušně obsazený kousek na to, abyste to chtěli vidět. Otázkou je, zda tato chuť bude ukojena. A u mě byla. Sice je to krutě depresivní a smutné a některé linie jsou jen chvilkové a málo rozvinuté (Whitaker, Bacon), nakonec to však všechno zapadne a zaujme to. Fraser s Gellar táhnou celý film, Hirsch může hrát jakoukoliv roli, ale pořád bude díky svému ksichtu vypadat jako hodný kluk od vedle. (19.12.2017)

Slovy klasika: "Všechno už tady jednou bylo." Snímek "To, co dýchám" nepřináší v zásadě nic objevného ani převratného, filmů s propletencem několika zdánlivě nesouvisejících lidských osudů už bylo natočeno povícero. Ale tak, jako to vesměs fungovalo v jiných filmech, funguje to na diváka (až na výjimky) i tady. Scénář a tudíž ani děj není nikterak překombinovaný, herci odvádějí výborné výkony (opět mě potěšil Brendan Fraser), povedená je taky hudební složka, stopáž jen lehce přesahuje 90 minut - tady se vážně nedá skoro nic vytknout. A Sarah Michelle Gellar je obvykle hezká ve všech filmech, kde hraje, ale tady je přímo okouzlující a když ji člověk vidí na střeše ve vlajícím prostěradle proti potemnělé obloze, je to až kýčovitě krásný výjev. Fakt jsem si tenhle film užil. Je to tak na 4 a půl hvězdičky. (24.05.2013)

Začátek filmu sliboval nevšední pojetí čtyř emočních stavů. Ve chvíli, když se ale hrdina prvního příběhu rozhodl vykrást banku, film ztratil punc nevšednosti a začal padat o několik tříd níže. Stala se z něj tuctová podívaná se spoustu klišé, která chtěla být něčím víc, filmem o efektu motýlích křídel, osudu a utrpení života. Bohužel Jieho Lee moc tlačí na pilu, snaží se ždímat slzy, ke kterým není důvod. Postavy padají do šablonovitosti, jsou černobílé a v zásadě není moc důvodů proč je mít rád a soucítit s nimi, a to ani v případě Gellar, protože si sami připadáte, že vám někdo drží spoušť u hlavy a nutí plakat. Nad logikou některých scén a zakončení se raději ani nepozastavuji. U sledování filmu jsem měla stisňující pocit, že mě režisér tlačí někam, kam se mi nechce. Přesto se jedná o koukatelnou jednohubku. Film plyne rychle a pořád se v něm něco děje, takže nuda hrozí. Pokud ale čekáte náročnější nevšední zážitek, u kterého bude spokojen i mozek, tak sáhněte po jiném kousku. (08.12.2013)