Pevné pouto

„Chcel ju len hladkať. Ale ona zakričala.“ Áno, má to svoje momenty, kruté, krásne, strhujúce a snáď aj šokujúce. Má to scény, kedy si poviete „Peter Jackson sa vrátil“. Scény, kedy mráz na rukách, ľad v žilách a na tvári zvláštny úsmev, ktorý sa spravidla objaví, ak vidíte výnimočnú filmovú scénu, aká tu ešte nebola. Na konci si možno poplačete, predtým vás nadchnú „snové svety“ (ale AKO PRICHÁDZAJÚ SNY sa mi páčilo viac), sem-tam si poviete, že Wahlberg nie je totálne drevo (a to už je čo povedať) a pri niektorých scénach sa objavia veci, ktoré som spomínal: zvlhnutie očí, zovreté srdiečko, poznáte to. Týchto scén je bohužiaľ málo, herci tomu až na výnimky nič extra nedávajú, dvojhodinová minutáž to zabíja a hoci mám rád filmové experimenty, pripadalo mi čudné skombinovať fantasy komédiu s poetickým snovým trilerom, svojráznou melodrámou a hororom o pedofilovi a sériovom vrahovi. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/fantasy/413-pevne-puto-6o- (05.11.2010)

Kde nic není ani smrt nebere (scénář) a méně znamená mnohdy více (triková stránka). Předkládané obrazy jsou sice nejednou nádherné, ale emočně naprosto vyprázdněné. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna Peter Jackson dojede na syndrom provázející tvorbu Tarsema Singha. A přitom to v úvodní půlhodině má všechno potřebné, včetně u tohoto typu snímku tolik potřebných zmiňovaných emocí. O to více bolestnější je zbytek stopáže, jelikož výtečný "prolog" akorát dokazuje, že by to bývalo šlo i jinak. Kupříkladu více v náznacích namísto okázalých CGI krajinek. (03.01.2010)

Pojďme si spolu zapřemýšlet. Kolikrát už jsme viděla téma jemu podobné. Kdy se mladé děvče octne ve spárech psychopata, nepřežije a rodina tak utrpí ztrátu a bolest?? Ale viděli jste ho už někdy takhle natočené?? Já tedy ne… Slzy mi střídali úsměv a naopak… Peter Jackson dokázal udělat z prostého příběhu zážitek… A mě nezbývá než odpustit mu i ten příšerný konec a jít do své hlavy poslouchat pláč :-) (10.01.2010)

Stručně řečeno, zvláštní. Jackson umí, ale přiběh přebíhá od jedné roviny k druhé až příliš často a člověk si nedokáže k žádné z nich vytvořit dostatečně pevné pouto. Vizuálně lahůdkové a emocionálně hodně silné scény z "meziprostoru" občas divně kontrastují s "reálným světem" (ano, hlavně s dýmící Susan Sarandon), ale i přes to všechno se to Jacksonovi daří udržet pohromadě. Ono někdy nejde o to jaký příběh vyprávíte, ale jak ho vyprávíte. (16.04.2010)

Jackson možná patří k filmařům, kteří si mohou točit, co se jim zachce, ale tady krutě přestřelil, když naprosto nevýrazný a nezajímavý příběh utopil v kýčovitých obrázcích, které smrdí plastem a jehovisti si je dávají na titulky Strážné věže. Pouze tři věci táhnou: a) huhlavě slizký Stanely Tucci, b) příjezd tchyně, c) šmíra v domě. Zbytek skrz naskrz sice nenudící, ale zoufale bezkrevná podívaná. 2 a ½. (28.02.2010)