Náklad 200

Uši diváka drása po celý čas vtieravý optimizmus sovietskych disko hitov. Zrniaca obrazovka čiernobielej tv z času na čas ukáže raz estrádu s hviezdami v trblietavých šatoch, inokedy zjazdy strany a referáty o úspechoch spoločnosti. Realita príbehu samotného sa odohráva v ošarpaných verejných priestoroch, absurdite vodkou presiaknutého vidieka i v panelákových zemľjankách, pričom nezastupiteľné miesto zohrajú narušené mozgy afganských veteránov. Okolie mesta Leninsk pripomína čmudiacimi továrenskými komplexami skôr Oceľové mesto. Nie náhodou je film zasadený do orwellovského 1984. Rozpor medzi mediálnym optimizmom vládnucej propagandy a realitou degenerácie, frustrácie a úpadku vyostril Balabanov na hranicu znesiteľnosti. Použitím maximálneho účinku kontrastu a hyperbolizovaného násilného jednania však podľa mňa vznikol umelecky dosiaľ nejpresvedčivejšie ukázaný komunistický systém v celej jeho "nádhere" a zároveň svojrázny apel na zastavenie nekontrolovaného násilného ponižovania miestnymi mocenskými elitami. Dodatok (11.3.2009): Zaujímavé sú ruské kritiky a rozbory filmu odkazujúce k výstižnej analógii zobrazeného s dnešným životom a stavom morálky v Rusku. A nielen v ňom: v kritikách často zaznie, že Gruz 200 je veľkou moralitou. Nech ktokoľvek dnes čokoľvek urobí, pozerá, počuje - emočne to v ňom aj ostatných (divákoch) zanecháva nulovú, alebo len otupenú emočnú stopu bez možnosti konať. Čoraz svojvoľnejšie zasahovanie zložiek štátu do súkromia a štátna podpora násilia v umení, ktoré divák príjima ako fakt je vraj súčasťou prípravy na vojnový konflikt prostredníctvom kultúry (filmy, knihy, správy). Z pohľadu iných, zaujímavých kritík, príkro film odsudzujich, nielen vystríha, ale je priamym príspevkom tejto zvrhlosti. Pretože ukazuje to, o čom slušná spoločnosť mlčí, čo je nehodné vážnosti ruského človeka, a zobrazením extrémnych foriem násilia film vlastne prispieva k jeho tolerancii a návodu na spôsob jeho vykonávania. (11.12.2007)

Změnilo se něco od doby Lenina, Čekistů a Stalina? Ne. Kdo je v Rusku ve službách státu, stává se automaticky pánem a když to je ještě člověk bez výčitek, stává se bohem. V Rusku se vždy razilo heslo "lidí je na světě jako sraček" a jestli se sem tam někdo ztratí, tak to se s tím musí počítat. Chvílemi mrazivá jistota, že spravedlnost nepřijde. Absurdní návštěva do bytu jednoho služebníka zákona. Jinak opět typicky ruský film - bezohledný vůči člověku jako tvorovi s citem. (28.09.2012)

Ufff... Tak každopádně hodně zajímavý film. Černočerné krimi drama s občasným hodně černým humorem. Po formální stránce velice dobrá filmařina s chytlavým ruským popíkem. Těžko srovnávat, musí se to vidět, ale řekl bych, že je to taková brutálnější a srozumitelnější ruská Lynchovina, místy mi to taky připomínal Šest pohřbů a jednu svatbu. (22.03.2009)

Nevím, co si o tom filmu mám myslet, ale dostal jsem úplně něco jiného než jsem očekával. Však je taky zdejší shrnutí děje poněkud zavádějící. Připravil jsem se na analýzu sovětské společnosti vyrovnávající se s následky války v Afgánistánu a místo toho jsou to ruští bratři Coenové. Dopad byl tak o to silnější a trochu to se mnou zametlo. Za tři dny mě čeká další promítání.../(Nějaký čas po opětovném zhlédnutí)Trochu jsem snad pochopil, nebo si to aspoň bláhově myslím. Přeci jen to zřejmě alegorie stavu společnosti je, ale na první pohled to lze těžko poznat, protože se člověk musí vypořádat s atakem na ty nejnižší pudy:) (19.04.2008)

Nevidíš někde světýlko?... Jo, na konci tunelu, jen jestli nás nakonec neoslepí víc, než špiritus, až ho dosáhneme... Balabanov buď nebyl Rusem rád nebo právě naopak - nářek kritiky v agonických momentkách z jeho země nelze přeslechnout... a když se k tabu tématům přidá špetka thrilleru, zbývá už jen optimistický popík, který by v souvislosti s děním v obraze podtrhnul hrůzostrašnost bezmoci. Tak, drsná země si žádá drsné činy, a i když se úroveň úchyláků rovná americkému Středozápadu, ke cti doby slouží info o humánnosti poprav... narozdíl od života. A tak dumám, jestli se docent katedry ateismu svým rozhodnutím, nechat se pokřtít, nakonec neunáhlil, možná jsme fakt jen vědomí a hmota... někdo dokonce jen hmota. (12.08.2015)