Útěk ze Sibiře

Nedokážu si představit, co ta skupina tenkrát musela zažít. Nejdřív jako vězni na Sibiři, později samotný útěk a důvod přežít na Sibiři, následně průchod nekonečným Ruskem do Mongolska. Tam si užít největší poušť na světě a projít, pro změnu, přes nejvyšší hory na světě dolů do Indie. Nechce se mi věřit, že to někdo dokázal, ale zázraky se dějí. Útěk ze Sibiře je filmem, který vypráví právě tento příběh plný extrémních situací, na kterém mi ale vadí jedno. Nedokáže je naplno vcucnout do filmu abych z toho filmu ve skutečnosti něco měl. Útěk je tak příšerně odfláklý, že se mi to ani nechce věřit. To samé pak samotný průchod přes hory. Ty záběry mohli být daleko hezčí, ale co naplat. Pořád to je pro mě neskutečně silný film, který na Sibiři a pak především na poušti vládne všemi smysly. Nic jiného mu tak vytknout nemůžu. Autenticita je opravdová, problém s jazyky výborně vymyšlený a herci jsou absolutně dokonalí. Není lepšího Rusa, než v podání Colina Farrella. Ten je ve skutečnosti Ir, ale jak to vypadá, zvládne všecko. Útěk ze Sibiře tak není dokonalý film, ale s čistým svědomím může říct, že se snažil převést realitu na plátno. Podařilo se mu to, ale nemůžu se zbavit dojmu, že i přes to všecko ho jeho tvůrci šíleným způsobem odflákli. (09.05.2011)

Jsem rád, že můj jubilejní čtyřstý komentář na ČSFD vyšel na tak kvalitní film, jakým Útěk ze Sibiře bezesporu je. A to i přes některé výhrady, které se tu v hodnoceních mnohých objevují. Oni mají svým způsobem pravdu. Děj skutečně některé pasáže buď přeskakuje úplně nebo bere hodně kvapem. Jako kupříkladu samotný útěk z gulagu, konfrontace se zvířaty anebo vylíčení Himalájí takovým způsobem, že bych si na jejich přechod nyní troufnul v sandálech. Mně však tyto skutečnosti výslednou nezkazily. Víte proč? Poněvadž dějová linka nám jako odškodné nabízí nevšední pohled do vzájemných vztazhů mezi uprchlíky, klade důraz na psychologii hlavních hrdinů a na to, jak se sami v sobě vypořádávali s mrazy Sibiře a vedry pouště. Mimochodem, právě přechod pouště shledávám za nejpoutavější a nejpovedenější. Sečteno podtrženo; Útěk ze Sibiře se zaobírá poněkud jinými aspekty, než jaké jsem i já před návštěvou kina předpokládal, ovšem to z ní nečiní nehodnotnou podívanou. Naopak. Díky ústřednímu triu Sturgess, Harris a Farrell (dost možná dosavadní životní role) je podívaná vskutku poutavá. Tážete se, proč tedy nepálím plný počet? Inu, ač jsem před chvílí napsal, že to neshledávám chybou filmu, osobně je mi v návalech pocitů po projekci líto, že tvůrci nenatáhli metráž o již zmíněné pasáže. Snad se báli, že by tak učinili film příliš dlouhým, ale mně těch 133 minut uteklo takovým tempem, že bych přivítal nášup! :-) (24.05.2011)

Film dvou významových rovin a dvou tváří. Útěk ze Sibiře pojednává o útěku ze Sibiře (překvapivě), o fyzicky zničující cestě napříš Asií, přes hory, pouště a zase hory za svobodou. Pojednává ale také v symbolické rovině o cestě napříč dějinami střední a východní Evropy, o cestě k odpuštění. Ale ouha! Podobně jako hollywoodské pokusy inscenovat tragédii Holocaustu i první pokus inscenovat hrůzy gulagu působí dojmem vysvětlujícího a průměrně inscenovaného divadla, jehož cílem je, aby divák neznalý faktů pochopil a soucítil. Z pochopitelných důvodů může tenhle trik fungovat jen prvoplánově a bez jakékoli hloubky. Obecně však platí že čím dále jsou hrdinové od traumatického prostoru gulagu, čím více se o nich dozvídáme a čím více pojednává Weir o jejich individuálních příbězích, tím lepší a filmařsky přesvědčivější Útěk ze Sibiře je (vrcholem je mariánská scéna v poušti, která mě jako jediná ve filmu opravdu dojala prostou silou filmové řeči). Naopak čím blíže se hrdinové dostávají k velkým dějinám, tím vykonstruovaněji film působí – je to taková středoškolská učebnice zločinů komunismu pro nezasvěcené. Bere mu to hodně energie a autenticity (s tím bohužel souvisí i hodně zvláštní volba dominantní jazykové varianty a Eda Harrise coby mediátora příběhu pro americké publikum). Dá se na to zvyknout, ale pachuť umělé tragiky nelze úplně setřást. Jako všechny podobné filmy i tento historické trauma spíše zakrývá povinným sentimentem, než otevírá k analýze a pochopení... Plusové body za vynikající (a jedinou skutečně ambivalentní) postavu zloděje Valka ve famózním balení Colina Farella. (31.03.2011)

Zpočátku jsem se trochu bála, jak američtí herci zapadnou do ruského prostředí, zvlášť když jsem zjistila, že úvodní sekvence je natočena v polštině. Pak se mi ale dostalo vysvětlení; Ed Harris hraje Američana, který kvůli Stalinovým čistkám potencionálních cizineckých špionů skončil v gulagu také, a všechny postavy kolem něj proto mluví anglicky. Je pro mě sice trochu záhadou, proč tento status quo dodržují, i když dojde na dialog mezi Polákem a Rusem nebo dvěma Poláky, ale budiž, nebudu po jazykové stránce do Weirova filmu rýpat, protože o tom to zas tolik není. The Way Back je o útěku, překonávání limitů a o tom, že ne všichni do konce dojdou. To vše doplněno o hezkou kameru a záběry krajinek, ne však o nějaký úžasný psychologický vývoj nebo napínavý, nepředvídatelný děj. (Celý ten film je vlastně o tom, že postavičky putují dál a dál a sem tam někdo odpadne.) Na jedno pokoukání fajn, vidět to ale znovu, šla bych možná s hodnocením o hvězdičku níže. (13.01.2011)

Cesta. Zajímavá spíše nezáviděníhodnou situací poutníků, než dějem samotným, a to je ten zásadní problém. Nuda je pořád silný slovo, ale spád od začátku do konce filmu celkem stabilně klesá. Obsazení bych taky ještě posílil, zavání to unylostí. Ale "dík Bohu" za Farrella, ten se tu hodně vyznamenal. Pak už zaujme jen Harris a modroočka z LOVELY BONES. (13.04.2011)