Útěk ze Sibiře

Nesmyslně sestříhaná první polovina, která nenechá rezonovat jedinou scénu, se bije s překrásně rozmáchlou druhou půlkou, která ždíme limity širokoúhlé kamery na maximum, ubírá Weirovu filmu ve finálním hodnocení body i přes to, že své hrdiny dokáže představit několika slovy a donutí vás je mít rád i bez toho, aniž by nějak razantně dramatizoval scénu; na to si vystačí se skvělými herci, pár omrzlinami a opuchlými rty od sucha. (13.10.2011)

Spolehlivý filmař a velebený tvůrce Peter Weir se po dlouhých letech opět hlásí o divákovo srdce. Trvalo to, ale rozmáchlé drama, ačkoliv neobsahuje nějaké zásadní vyhrocené scény, jako celek rozhodně nezklame. Pestrá skupinka uprchlíků z gulagu tu putuje z hluboké tajgy stále na jih – až skončí v Indii. Příjemně táhlou atmosféru narušuje, vlastně asi jen u někoho, Weirovo nedramatizování situací, které naší původně sedmičlennou skupinku provází a po kterých by pětadevadesát procent tvůrců okamžitě skočilo. Hodně zjednodušuje, hodně diváka „obírá“ o dramatické momenty – takže skupinka sice plánuje velký útěk, ale vzápětí už prchá lesem (žádné dráty, žádné dramatické obcházení stráží a následně ani žádné pronásledování), pak slyší vytí vlků, ale k žádnému střetu nedojde, jeden z hrdinů sežene potravu, přičemž to okradený zřejmě koupil, ale divák nic nevidí, uprchlíky obklíčí mongolští jezdci na koních, ale vzápětí se zase odporoučí pryč, přijde písečná bouře, ale po střihu se zase pokračuje dál v cestě atp. Prostě nějakou vymazlenou, skutečně zapamatovatelnou scénu jsem tu postrádal. I tak to ale celé Weir drží pevně ve svých rukou a především čím dál je od gulagu, tím spíš se dostává postavám i divákům pod kůži. Navíc jsou tu dokonale obsazení herci, kteří případná klopýtnutí dokonale vynahrazují – vrásčitý Ed Harris, přesvědčivý mladík a vůdce Jim Sturgess, pomalu se pod kůži dostávající Saoirse Ronan nebo skvostně vyšinutý Rus Colin Farrell. Po technické stránce (kamera si mohla teda trochu víc hrát) bez výhrad, herecky taktéž, jen ten scénář mohl víc prahnout po emocích. Pak mohl Weir opět sahat k pěti hvězdám. (25.05.2011)

,,A JESTLI VÁS NEZABIJE PŘÍRODA, TAK TO UDĚLAJÍ MÍSTNÍ LIDÉ. TO ONI DOSTANOU ODMĚNU ZA HLAVU KAŽDÉHO UPRCHLÍKA“..... /// Cílem filmu není ukazovat všechny krásy Gulagu, jako jsou hlad, zima, doly....... stejně jako nezdržuje žádnejma strategickejma kecama nebo dlouhodobým plánováním. Sympatická půl hodinka a sedm statečných je v divočině. Sibiř je v těch letech kurevsky turistická tepna, proto se k nim brzy přidá ještě Irena. Šlapou a šlapou, někdo umře, někdo to vezme jinudy a o překvapení JE TU NOUZE. Ale kdo z nás byl u Bajkalu a v Mongolsku. Perfektně natočenej příběh o touze přežít. I když mu chybí jako křoví zdolávání hory nebo díra ve skalách, líbila se mi věrohodnost, autentičnost. Bohužel jako by tu nebylo co hrát, protože scénárista zapomněl, že divák potřebuje trochu víc než obrázky. Emoce! EMOCE!!! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se zdrhnout z Gulagu. 2.) Nevím, že se Fata morgána rozpozná podle ptáka. 3.) Při procházkách po Gobi chodím kolem provizorního kříže a zajímá mě, komu patří. 4.) Odmítám číst knihu ,,The Long Walk“ od Slavomira Rawicze. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (19.04.2011)

S týmto scenárom si Weir naložil pomerne veľkú záťaž na svoje plecia, ale aj napriek pomerne dlhému trvaniu to ubehlo celkom rýchlo. Úžasné scenérie a citlivá kamera spravili z filmu to, že sa naozaj bolo na čo pozerať. Hercom napriek pomerne strohým diaógom a nevycibreným charakterom postáv nechýbal entuziazmus oprieť sa do svojich výkonov a predviesť skvelé výkony. Je to hlavne vizuálny film, ktorého hodnotenie trošku umocní fakt, že sa príbeh naozaj stal. Na Weirove filmy sa teda stále oplatí čakať a dúfam, že nás ešte niečím prekvapí. 80%! (20.03.2012)

Drama založené na skutečné události popisuje útěk mezinárodní skupiny vězňů z ruského gulagu. Nic víc, nic míň. Filmy o útěcích z vězení jsou vždycky vděčnou tématikou. Boj o svobodu má vždycky čím zaujmout notabene, když je utíkajícím vězněm nevinný člověk. Problém ovšem je, že tento film není zas tak o útěku jako spíše o bezstarostném putování krajinou, kdy jediným nepřítelem je občasný hlad, zima i žár a u Bajkalu komáři. Glosující raper by řekl what the fuck, man! Ač uznávaný režisér Peter Weir zkusil natočit strhující "ultimate survival", do kin pustil odvařený příběh bez řádného napětí a takřka bez úctyhodného konce, který by si možná příběh zasloužil. Nebo alespoň jeho hrdinové. Totiž hned po té, co je hlavní hrdina odvlečen do gulagu na Sibiři, rozvíjí se příběh o plánovaném útěku. Plánování samotné tady ovšem nehraje prim. Vězni prostě utečou. Weir tomu věnuje asi dvě minuty a to možná trochu přeháním. Přisluhovači Stalina jsou zde za neskutečné amatéry, kteří se za nimi sice rozběhnou, ale to je tak všechno. Jestli zabloudili hned v prvním lese, se už nedozvíme. Ostatně extatická přítomnost pronásledovatelů tím naprosto končí. Uprchlíci jsou v pohodě. Dokonce z filmu ani nedýchá, jak strašné musí být šlapat 6 000 km nahoru a dolů, cestou necestou. Dny prostě plynou, občas prší, občas je horko, občas někdo zkape vysílením. Colin Farrell krapet přehrává a naopak jeho rumunští kolegové nic nehrají, jen sebou nechávají vláčet příběhem. Největším kladem filmu je asi tradiční Ed Harris, krásná příroda a knižní předloha. (01.06.2011)