Rozhovory s mým zahradníkem

Bohém z Paříže se nastěhuje do rodného domu v jakési zapadlé vísce, je poměrně dost nepraktický, což se od umělce, tj. malíře, ani vlastně očekávat nedá, aby praktický byl, a tak si dá inzerát.. Překvapením je pro něj setkání s bývalým spolužákem, s nímž se jako malý kluk kamarádil, no a že se desítky let neviděli, je toho hodně k vyprávění.. Jedná se o takovou laskavou, vlídnou, veskrze příjemnou záležitost, místy dojemnou, místy bolavou, s odzbrojujícím přesahem v samotném závěru a fakt, že byl očekávaný, na tom nic nemění.. Oba pánové skvělí, jak Daniel Auteuil, tak Jean-Pierre Darroussin, poklona.. (29.09.2020)

Rozhovor s mým zahradníkem plynul by zajisté o něco přirozeněji, nebyla-li by příliš okatě přítomna snaha ukázat, jak moudrý umí být ten nevzdělaný, přírodní a zemitý muž a jak zoufale nenaplněný život vedl neustále kamsi a čímsi hnaný malíř. Přesto se tento film-portrét o dvou stárnoucích mužích pohybuje povětšinou v mezích věrohodného - jde však o ledabylou šedou chůzi šmajdající k slzám, jež nemají doopravdy bolet. (07.09.2009)

Reziser Jean Becker /Sympaticky dareba/ natocil sympaticku spolocensku konzervacku, v ktorej vladne Daniel Auteuil /Jean od Floretty, Manon od Pramene, Valka Policajtu/ a Jean-Pierre Darroussin /Prilis dlouhe Zasnuby, Umira se jen dvakrat/. Je to jeden z tych filmov, kde chyba dejova linia, ale dialogy su namakane, vidiecke realie centralneho Francuzska su fascinujuce a napriek minutazi 110 minut film dobre a rychlo uplynie. Prosim viac takychto oddychoviek : 88 % (27.02.2016)

nikdy jsem neviděla tak dobrý film, který je založený vážně v podstatě jen nadialozích. Nejdřív jsem si myslela, že by to mohla být docela nuda - "nějaké rozhovory", ale film nepostrádat vtip, lehkost, nadhled a zároveň i realitu. Vážně jsem moc ráda, že jsem na "rozhovory s mým zahradníkem" v Karlových Varech šla .. ráda bych se na to někdy podívala znovu. (28.12.2007)

Skutočne krásny a čistý, malý veľký film zo života, o živote. Daniel Auteuil mi po prvýkrát učaroval len nedávno, po boku Gérarda Depardieua vo Vojne policajtov, no hneď mi bolo jasné, že je to pán herec. Jeho rola mi tak trochu pripomenula Maxa Skinnera zo Scottovho Dobrého ročníka, spočiatku akýsi arogant z veľkomesta, zdeformovaný celoživotnými návykmi, v nádhernej premene v človeka, ktorému môže obrovskú radosť spôsobiť trebárs aj obyčajné polievanie záhradky. Výborne mu však nahrával, pre mňa totálne neznámy, Jean-Pierre Darroussin. Skvelý chlapík a Auteuilov protipól v každom smere. Stovky milých rozhovorov, na ktoré len tak ľahko nezabudnem. 4 a 1/2. (15.09.2008)