Nezvaný host

Thomas McCarthy si získal mou pozornost filmem Přednosta. Nejednalo se o bůhvíjaké dílo, ale minimálně začátek filmu se mi opravdu líbil. Nezvaný host má s Přednostou až příliš mnoho společného. Je to takzvaně "malý", festivalový film s nepříliš známými herci, nejsou zde žádné hollywoodské hvězdy, místo toho realistická zápletka - alespoň dle mého soudu, ale také fakt, že film mě pouze zaujal, ne uchvátil či ohromil. Hlavní hrdina Walter zapadne ani neví jak do koloběhu událostí a skončí to tím, že si uvědomí, že Amerika je policejní stát, čímž se nijak neliší od například Sýrie či Senegalu. Vylíčení trablů, kterými si musí ilegální imigranti projít, mě docela uzemnila, ale to na celovečerní film nestačí. Přesvědčivé všední situace bohužel zastiňuje fakt, že je z filmu cítit až přílišná snaha o jakousi politickou korektnost, navíc zatímco zápletka je realistická a uvěřitelná, tak chování jednotlivých postav už ne, například Tarek je větší klaďák než Mirek Dušín, snad jen, kdyby se neřídil Arabským časem... PS: O plakátu se nemá cenu zmiňovat, fakt smutné. PSS: Také jsem si všimnul "reklamy" na Grand Theft Auto:) (02.12.2010)

Človek častokrát ani netuší, koľko dobra sa v ňom môže skrývať. Len ho treba pustiť von, pričom sa netreba báť prijať aj niečo nové. Svet bude hneď krajší... No, poviem vám, len málo filmov vám ukáže, ako to vlastne s tou demokraciou v USA je. Toto je jeden z nich. Nádherne emotívne, nenásilné a pritom tak verné. (07.07.2015)

Jak báječně dokáže být člověk překvapen obyčejným příběhem, když si předem ke snímku nepřečte obsah a nezjistí žádné podrobnější informace! Nezvaný host byl pro mne impulsem, který jsem si vyhledal v databázi jako jedno z nejlepších dramat roku 2007. Dlouho jsem nerozmýšlel, film si sehnal a ihned pustil. Již od prvních minut mne herecky nadchnul Richard Jenkins, a začal jsem se ZAJÍMAT, co se s jeho charakterem bude dít dále - tak bezchybný a uvěřitelný herecký talent jsem dlouho neviděl. Pak přišel na scénu sympatický Tarek se svou přítelkyní a jejich nepohodlně pohodlný život, a já se do děje doslova zamiloval. Hltal jsem každý okamžik, užíval si perfektních rytmů afrického beatu a samou radostí jsem ani nedýchal. The Visitor mi dokázal simulovat pocity nevýslovného štěstí z toho, že si v něm "všichni pomáhají a mají se dobře". Zlomový okamžik na sebe ale nenechá dlouho čekat, a film se stává postupně napínavějším... až do finále. Finále, které jsem rozhodně nečekal. Díky němu je celé story o duševně umírajícím melancholickém staříkovi, který hrál na bubínek, něčím, co zůstane v mém srdci navždy. (19.03.2010)

Film o muži, který v sobě sice nemá talent na hraní na piano, ale zato skrývá uvnitř své lehce skomírající tělesné schránky ty nejlepší vlohy pro to být dobrým člověkem a nedocenitelným přítelem. Nebo snad jde o film o muži, který po smrti ženy přežívá, místo aby žil, což ho naučí až ukrutně sympatický Syřan Terek? Anebo jde o film ukazující americkou bídu takovou, jaká doopravdy je? Tenhle nádherný film je všechno z toho, a ještě mnohem víc. Tenhle snímek má neuvěřitelnou duši, oplývá myšlenkou a přetéká sympatičností. Obzvlášť Terek je postavou, která mi vždy vykouzlila na tváři přiblblý úsměv, ale zamiloval jsem si celou tu slavnou čtveřici. Bravo! (13.12.2011)

Lidské a úsměvné drama o ilegálních přistěhovalcích v Americe. Sice je hlavním hrdinou rozený američan, ale ten se brzy dostane do neobvyklé situace, kdy pozná skutečné přistěhovalce. Režisér Thomas McCarthy už ve svém debutu Station Agent ukázal, že umí vyprávět příběhy a díky zajímavým dialogům držet celý film v celku. Velký podíl na tom bude mít to, že režisér má hodně zkušeností i před kamerou jakou herec. Nejedná se o velký americký biják, ale o téměř nezávislý snímek. A konec filmu je nádherný i když smutný... (28.01.2009)