Sluha

Sluha představuje kus poctivé práce na poli psychologického dramatu, výborné herectví, velmi dobře nasnímané scény, jenže celek nefunguje tak, jak by člověk předpokládal právě pro to, co ve svém komentáři popsala JitkaCardova. Zkrátka a dobře, scénář v sobě obsahuje nedodělky a postavy prochází podivnými psychologickými zvraty a postavy ve vývoji stejně podivnými divokými skoky. Je to tak 3,5*, tentokrát se přikloním k nižšímu hodnocení. Celkový dojem: 65 %. (08.02.2015)

V podstatě se můj názor blíží "dopitakovu", jen jsem zřejmě ještě přísnější. Kamera snímku je strhující, všímavá, ostražitá, plynule proměnlivá, herci jsou krásní, s mnohovrstevnatými gesty, postoji, pohledy, mimikou, hudba je podmanivá a výmluvná, a celý film drží kompaktně pohromadě alespoň tím, že nálada v něm je v každé scéně napjatá, jitřivá, víceznačná, ovzduší je konstantně naplněno podezřívavostí a nejistotou, a to mezi všemi postavami bez výjimky: vyberte si kteroukoli dvojici ze čtyř hlavních postav, a rozvine se Vám mezi nimi celá škála nejasností, tušených možných sympatií i antipatií, ale jisti si nebudete ničím – jste svědky jejich střetávání, ale důvody, pozadí ani minulost neznáte. Stejného (a z podstaty věci mnohem silnějšího) efektu by se však dalo dosáhnout, i kdyby se děj vyvíjel logičtěji, plynuleji, bez tolika zásadně nesoudržných přeryvů a skokových proměn v psychice postav a vzájemném vývoji jejich vztahů. Ke konci to už skutečně unavuje a rozptyluje, jak se ony diskrepance sčítají, i ta zmíněná (a vskutku působivá) scéna svádění se zdá méně mocná pro svůj křiklavý a nečekaný nástup, a závěrečná dekadentní pasáž působí pak svým nezapojením jako už extrémně přitažená za vlasy. Po shlédnutí Vám nicméně zůstanou do paměti vypáleny silné obrazy jednotlivých scén, kolem žaludku se rozhostí stísněnost z jejich nepochybně neklidné atmosféry i brilantně nasnímané krásy – jenom Vám budou tanout na mysli izolované obrazy, jako byste prošli spíše čarovnou galerijní výstavou než viděli lineárně se odvíjející film. Silnou působivost tomuto snímku nelze upřít. Jsou to tedy čtyři z pěti za svébytnost, u níž je pozoruhodná i její dysfunkčnost. (02.05.2011)

Komentář obsahuje spoilery. Až do osmdesáté minuty jasných pět, zbytek za dva. Řemeslně naprosto precizně natočený film, s velmi působivou hudbou (vzpomeňte na sílu fagotu ve Slavnostech sněženek) táhnoucí se napříč celým dějem, s vynalézavou kamerou (skvělé záběry v zrcadle, vlastně už první nájezd kamery ve scéně, kdy Barrett vstupuje do domu a přichází ke schodišti, je úžasný). Příběh, který však selhává v tom nejdůležitějším - režisér nepochopitelně odmítl rozvinout divákovi Barrettovu manipulativnost, z hospodského odprošování jsme najednou v situaci, kdy si někdejší přísný pán a jeho gentlemanský sluha tykají, hrají na schovávanou a hází po sobě tenisákem. Jistě, stopáž filmu je i tak už na pokraji únosnosti, ten rychlý a nevysvětlený posun však tohle jinak mistrovské dílo sráží do kolen.___Kolega Ony je vedle jak ta jedle, zmiňovaný dialog je sice skutečně banální a nudný, je však ve filmu naprosto ojedinělý a především má své logické vysvětlení, byl použit jako generalizace (nebo chcete-li, malá ochutnávka z) „povinné“ snobské návštěvy.___ Dirk Bogarde, to je sluha profesionál, Sarah Miles pak neodolatelná svůdnice („Bože, jaké je tu horko..“), do třetice James Fox (který mi silně připomíná našeho Jaromíra Noska, prototyp slizouna) jako namyšlený, ale férový pán. Edit 22.11. 2014: Viděno v dabingu, a dojmy z filmu stejné. Skvělé svícení, vynalézavá kamera, působící hudba. Konec slušně řečeno zazděný. A výborní Etzler, Trojan a Zedníčková v hlavních rolích. (25.02.2010)

Zajímavý film, který se nevyvíjí tak, jak byste si mysleli. Nejprve to vypadá, že to bude možná i komedie o tom, jak bude sluha pomáhat pánovi, ale hodně rychle se to mění v thriller, kdy nevíte, co od sluhy všechno čekat. Ale ani tohle není něco, co by vám snímek skutečně dal, protože tohle je mnohem existenciálnější. Má to potenciál, abyste v tom po každém zhlédnutí objevili něco nového. (11.05.2015)

Slúžim, slúžiš, slúžime. V každom sluhovi kus pána. Pretože len oni dvaja majú rovnako intímny prístup všade. Nakoľko podriadený vzťah je z hľadiska prirodzeno právnej teórie rovnosti všetkých prirodzene neprirodzený, každý otrok sa snaží zachytiť odlesk trblietavej nádhery toho, pre koho pracuje. Záleží len na jeho šikovnosti a vynaliezavosti, koľko sa komu podarí uchmatnúť z vládcovho bohatstva, moci a manierov., a ako dlho to vydrží. Losey v dômyselne zrežírovanom príbehu ukazuje pána, ktorý sa spočiatku snaží udržať hru v medziach rozkazovačne poslúchacích konvencií. No klinec do hlavičky udrie jeho frajerka, keď lakonicky skonštatuje: "Ty si tak lenivý." A ozaj - developer, ktorý sa dá nahovoriť na megalomanský projekt v Brazílii, extra pracovitosťou ani záujmom oň nevyniká. Vyvolenej srdca manželstvo síce sľúbi , no nekoná. Po tom, čo osirie jeho príbytok, nie je schopný sa postarať ani o jednoduchý poriadok. Prirodzene siahne po prosiacej ruke sluhu, ktorý už raz zradil. V skutočnosti ho potrebuje ako soľ. Úlohu zohráva i explicitne nevyslovená, no v náznakoch zrejmá, mužská erotická príťažlivosť. Je potom celkom prirodzené, že z kašírovanej pokryteckej hry sa stane to, po čom slabošský aristokrat v skutočnosti vždy túžil - nikdy sa nekončiaci dekadentne opilecký žúr. (05.11.2020)