Čekání na zázrak

Dobře se mi dívalo na nedobré osudy losangeleských občanů nižší kategorie, kteří musí každodenně nést mimo své hlavní břímě ještě vedlejší produkty života neúspěšných, zlomených, osamělých či odlišujících se lidí, přičemž vyhlídky k splnění jejich tužeb jsou dosti mizivé - přesto žádný z nich nepřestává bojovat, i když to na první dojem nemusí být zjevné. Divák je nenásilně vtažen do tíživých situací, jejichž naléhavost graduje skvělým hudebním podkresem, každou postavu si svým způsobem oblíbí (dokonce i Raye Liottu, který, doufejme, přezrál natolik, že nikoho nenapadne obsazovat ho do rolí osudových svůdníků, to by byla dost osudová chyba) a závěr mu přichystá úlevné vydechnutí, skoro jako odměnu za sdílení strázní čtyř lidí najednou. A myslím, že Scarlettino strip číslo bylo tím nejlepším filmovým, které jsem viděla. (30.01.2012)

Film o Vietnamcoch v USA- sranda ze v popredi je hlave tzv . muslimska integrace, kriminalita, zakony atd atd atd ...... a Vietnamske realie nie su popisovane takmer vobec- ani v mainstreae ani v alternative. Pricom Ho Ci Minh nebol dobrak, ktory sa usmieva - brutalita zltej rasy je povestna. Tuto aspon sledujeme Vietnamcov v US meste Los Angeles - miesi sa to tam, ludske osudy sa pretinaju navzajom -- oplati sa mat to . 66 % (25.08.2019)

Síťový narativ plný zoufalých existencí zasazený do LA, z jehož genia loci nezbylo nic. Nevadí. První polovina je vizuálně podmanivá, ba přímo opojná, a scény v nočním klubu s umírněným herectvím Raye Liotty a Jessicy Biel jsou ve spojení s hudbou Cat Power mimořádné. Pak se děj bohužel stane příliš dovysvětlujícím, kdy to ve scéně odkazující na Wendersův Paříž, Texas musí být už každému jasné. Z patosu mi bylo k závěru na zvracení. (03.08.2015)

Autor a režisér Timothy Linh Bui nám připravil posmutnělé drama o osudu několika "nešťastníků". Po 25 letech ve vězení, najde propuštěný trestanec svou dceru. Ta je narkomanka, pracuje v striptýzovém klubu a její malý syn leží v nemocnici v komatu. Bývalý kněz, který přišel o svou životní lásku shání někoho, kdo je ochoten mu za peníze pomoci z tohoto světa. Naráží na transvestitu, nesmělého mladého majitele pohřební služby, opuštěnou servírku. Osudy se navzájem propojují a končí v podstatě až na jednu vyjímku tragicky. Povedená hudba i námět. Mírně nadprůměrný snímek. (21.09.2011)

Pěkný film, který se mi velmi líbil, byť z krapet přeslazeného závěru jsem byl mírně otrávený. Pokud jde o obsazení, Jessica Biel mě zas tak nebere (byť scéna s jejím tanečkem u tyče za doprovodu úžasné skladby Werewolf od Cat Power je pravděpodobně vrcholem celého snímku), Eddie Redmayne mi je vyloženě protivný, a zbytek ansámblu hraje "pouze" velmi dobrý standard, z něhož vyčnívá jen výkon Patricka Swayzeho, který je zde ve své poslední roli naprosto famózní. Nikdy bych nevěřil, že to někdy napíšu, a jeho úmrtí před 5 lety mě tehdy vcelku nechalo chladným, ale toho chlapíka je vážně škoda - byl to dost možná mnohem lepší herec, než jsem si kdy stačil uvědomit. Celkově se nemohu ubránit dojmu, že POWDER BLUE představuje typ filmu, kterých jsem v poslední době už viděl mraky - mám na mysli všechny ty mozaikovitě vystavěné příběhy o lůzrech a vyděděncích společnosti, kde se v jedné scéně šuká, v další umírá, aby v tom byl pěkně působivý kontrast, všichni mají posraný život, mizernou práci a nad hlavou Damoklův meč hrozící smrti či chudoby - ale pořád to nic nemění na tom, že když je takový film dobře natočený, rozhodně stojí za vidění. Snad si lze jen postesknout, že je tam vše tak vážné, že už nezbude žádné místečko ani pro špetku humoru, který by tu tíseň a všudypřítomnou vážnost trochu odlehčil, ale nechť - na tomto poli filmů je humor nahrazen nadměrným výskytem nepravděpodobných momentů, které hraničí se zázrakem, a nezbývá asi, než se s tím smířit. Protože něco takového, jako většina děje tohoto filmu, by se v "realitě" nikdy stát nemohlo, přiznejme si to. (08.03.2014)