Bílá paní

Jediný film Podskalského, který mě opravdu dostal, samozřejmě, že je to díky námětu Karla Michala (jeho dalším dílem je Bočanova Čest a sláva), které sice odkazuje k komunální satirou zavánějícímu dílku, ale nabalují se na něj situace ukazující, kterak chutná moc, jak s ní manipulovat a udržovat za všech situací (případně jak proti ní směšnohrdinsky bojovat). Film odkazuje na první republiku (kdy by se klidně mohl také odehrávat) a aktuálnost neztratil ani dnes (třebaže samozřejmě se nejvíce střílí do tehdejších reálií) - role místních politiků představovaných Hrušínským a Kopeckým (a samozřejmě i ministerských úředníků - s Bekem v čele) jsou věčné, stejně tak farář Řehořův a ředitel školy Hlavatého. (24.06.2011)

Nejostřejší protirežimní satira, jaká u nás byla natočena. Je s podivem, že film mohl být promítán už v roce 1965. Výborná legrace, ovšem obávám se, že hlavně pro ty, co režim zažili. Těm mladším může být řada scén už nepochopitelná. Musím zmínit i perfektní herecké obsazení a výkony Rudolfa Hrušínského, Miloše Kopeckého a Vlastimila Brodského. Jakož i dalších. (24.07.2011)

Z času na čas siahnem po zbierke poviedok Karla Michala, z ktorej jedna sa stala predlohou pre tento úspešný film. Dnes si už málokto vie predstaviť, aké salvy smiechu vyvolávali protirežimové hlášky, ktorých je tu neúrekom. Dokonca si myslím, že dnešná generácia by väčšinu z nich ani nepochopila. To je aj dôvodom, prečo sa moje hodnotenie zastavilo na troch hviezdičkách. Inak výborný film pre pamätníkov. Je skoro nepochopiteľné, že hneď po vzniku neputoval do trezoru. (24.12.2011)

Příběh odehrávající se v malé vesničce, dokonale demonstrující situaci za socialismu, mi posloužil jako věrný ukazatel a potvrdil mi tamější dobu tak, jak jsem si ji představovala. Děj je směřován na zámek, dávné působiště Bílé paní nebo chcete-li modly, k níž se po dlouhou dobu obracejí místní obyvatelé se svými prosbami a strastmi. Ve filmu se vyskytuje tolik hlášek, dvojsmyslů a symboliky, což mi trochu připomínalo zamotanou síť, ale já s radostí objevovala a přemýšlela nad jejich pravým jádrem. Už sama víra v Bílou paní se tehdejšímu režimu nijak nezamlouvala a já v ní viděla pronásledování církve a prosazovaní čehokoli, co by mohlo ohrozit pevné postavení komunistické strany. Všudypřítomné degradování svobodné lidské mysli, omezování režimem, potlačování svých přesvědčení, názorů, všeobecný strach z pravdy. Nesmyslná ideologie, ovlivňování a oblbování lidí, doslova divadlo v každodenním životě, které místy připomíná slušnou komedii či frašku. Neskutečně odvážné pojetí, jehož poselství rudí páni neodhalili… Vystupuje zde herecká smetánka tehdejší doby, ať už je to Vlastimil Brodský, Miloš Kopecký či Rudolf Hrušínský, přičemž nejsympatičtější postavu filmu pro mne představuje Brodský s rolí člověka, který se snaží jít proti proudu, tedy něco nejen neobvyklého, ale naprosto nepřípustného. „Věř, ale komu věříš věř.“ (23.03.2008)

"Bilé paní" režiséra Zdeňka Podskalského si vážím stejnou měrou, jako Menzelových "Skřivánků na niti". Oba snímky jsem zhlédl s týdenní prodlevou, velmi se mi líbily, oslovily mne, hodně jsem se u nich nasmál a občas mně naopak nepříjemně zatrnulo ve chvílích, kdy jsem si uvědomil, že takhle nějak to doopravdy v naší zemi kdysi vypadalo... Oba snímky mají společnou ještě jednou věc, které si vážím snad úplně nejvíce - kritika režimu zde nikdy nepůsobí samoúčelně, slouží příběhu a nikoliv naopak. (15.01.2009)