Eine kleine Jazzmusik

Doba to byla samozřejmě velmi těžká a složitá. Námět určitě dobrý. Ale s tím zpracováním to nijak zvlášť valně nedopadlo. Jediné, co dost dobře dokázalo udržet moji pozornost, byla ta krásna hudba. Všechno ostatní mi bohužel přišlo jen jako jaká si obyčejná výplň. Také se mi zdálo, že to mělo delší stopáž, než jaká je ve skutečnosti uváděná. (10.05.2012)

Film natočený podľa rovnakomennej poviedky najlepšieho československého povojnového prozaika Josefa Škvoreckého, ktorá je uverejnená v jeho poviedkovom súbore Sedem ramenný svietnik. Dej sa vracia do rokov okupácie v 2. svetovej vojne a zameriava sa na skutočnosť ako sa obchádzal zákaz prevádzkovať jazz na území protektorátu Böhmen und Mähren (Čiech a Moravy). Partiu chlapcov z reálneho gymnázia v Kostelci spája láska k jazzu a zmysel pre študentskú recesiu, ale aj nenávisť k okupantom a ich prisluhovačom. Nepochopili v akej ťažkej dobe žijú a podcenili svojich kolaborantských protivníkov. Kapela verejný koncert aj keď v zamaskovaní uskutočnila, ale tento študentský žartík mal tragické následky. Jeden z chlapcov je popravený, speváčka spáchala samovraždu, ostatní chlapci sú vylúčení z gymnázia a nasadení na nútené práce. (17.05.2016)

Škoda, že televizní zpracování povídky Josefa Škvoreckého nemělo tu správnou protektorátní atmosféru a celkové vyznění je takové nemastné a neslané, včetně postav, které herci příliš neprožívali, snad jen na klasicky slizkého Karla Rodena jako redaktora Vlajky. A tak i dva zásadní momenty, které mají ranit a zasáhnout srdce, vyšumí jaksi do prázdna a míjí se s účinkem. Nejvíc tedy funguje jazzová a swingová hudba, kterou mají hlavní protagonisté příběhu v repertoáru. (06.10.2019)

Nemohu posoudit, jak to za protektorátu chodilo, ale pohled tohoto filmu mně připadá dosti naivní. Filmy o muzikantech, o lásce k hudbě a obětech muzice přinášených mně jsou více než blízké. Ale u tohoto filmu je nutno říci, že ty časem prověřené jazzové šlágry ve skvělém pěveckém podání Radky Fišarové jednoznačně ční nad příběhem. Ale za zhlédnutí bych to určitě doporučil nejen obdivovatelům skvělé hudby. (30.09.2014)

Jazz jsem nikdy moc nemusel, ale je to další z příběhů, který zkrátka popisuje, jak všechno není černé nebo bílé, jak by se na první pohled mohlo zdát. A v době okupace se tento fakt ještě zvýraznil. Je zde vidět celá řada mladých herců, kteří se s různými úspěchy později proslavili či zařadili do běžného hereckého života. I přes silné obsazení zde nedostali už tehdy slavní herci moc prostoru, tentokrát šlo o mládí vpřed. V kombinaci s jazzem mě film zase až tolik nebavil. Pouze závěr byl silný. Ale vzhledem k tomu, jakou dobu příběh popisoval se to dalo čekat. (07.10.2019)