Naši furianti

Po zhlédnutí minisérie "Tři spory - Spor dramatika Stroupežnického", jsem si uvědomila, že jsem ostuda všech ostud a Naše furianty jsem ani neviděla ani nečetla, a že mám tím pádem mezeru velikosti měsíčního kráteru v základním vzdělání. Stroupežnický prokázal dokonalý vhled do duše české vesnice a jejích obyvatel, jak to dokáže jen ten, kdo bytostně je homo bohemicus, tedy člověk český. Samozřejmě, že banální, humorné i dramatické dialogy mohou plně vyznít jen tam, kde si text podává ruku s divadelním uměním protagonistů. Zde um dramatika s umem herců kráčejí ruku v ruce, aby potěšily české srdce divákovo. Ve sporu s historií je mistr Stroupežnický po zásluze vítězem. (08.10.2018)

"To je holka…jak mandle…" Uctít herecké umění Jany Hlaváčová odvysíláním skvěle jiskrné inscenace Našich furiantů Ladislava Stroupežnického, v níž se dotyčná krásné zhostila role Markytky, se dnes České televizi povedlo na výbornou. Excelentních hereckých výkonů je v této inscenaci celá řada (třeba Luděk Munzar v roli Valentina Bláhy nebo Blažena Holišová jako Dubská), ale výkon Hlaváčové zde patří mezi ty vskutku nezapomenutelné. Z čeho jsem byl jinak hodně nadšený, byla skvělá scénická hudba (se zpěvy) z pera Pavla Vondrušky, který si v této inscenaci i střihl přiléhavou roli kapelníka. (14.01.2024)

Režie divadelního představení se ujal Miroslav Macháček a televizní provedení zrežíroval František Filip. Co k tomu více říct. Herecká elita je opravdový vrchol a mě jen mrzí, že jsem to tenkrát neviděl na vlastní oči. Na taková představení bych chodil ve dne v noci. Naši furianti patří k nejlepším divadelním kouskům, které se u nás kdy hráli. (28.01.2019)

Divadelní představení, jehož bezprostřednost a vitalitu nespolykal filmový pás, neboť je typicky ČESKÉ a jeho podstatou je sám ŽIVOT - i všechen smích a slzy prken, která znamenají svět. Bylo mi ctí se s ním seznámit, třebaže jeho opětovné uvedení Českou televizí bylo spojené s nanejvýš smutnou a bohužel zcela definitivní zprávou, že další z velkých furiantů, hodných toho jména - Luděk Munzar - se navždycky odebral do hereckého nebe ... a spolu s ním jakoby zmizel do nenávratna i další střípek z pestrobarevné mozaiky mého mládí. Začíná jich nějak povážlivě přibývat ... poztrácených střípků, které se nedají najít - ani nahradit. (30.01.2019)

Poprvé nastudoval hru pro Národní divadlo Josef Šmaha ještě za života Stroupežnického a s velkým úspěchem se hra nesetkala. Jako divadelní hra jsou Naši furianti vlastně brak. Po psychologické stránce je propracovanost postav na hraně a děj hry je celkem předvídatelný. Co ale z této hry udělalo jednu z nejúspěšnějších her Národního divadla? Snad proto, že ta hra je vlastně o obyčejném českém člověku se všemi jeho klady i zápory. Každopádně hra byla pro Národní divadlo nastudována celkem dvanáctkrát. Nejúspěšnější nastudování je z roku 1953 a režíroval ho sám Zdeněk Štěpánek. Dočkalo se celkem 185 repríz. A není divu. Kdo by se nešel podívat do "Národního" na Zdeňka Štěpánka, Marii Vášovou, Rudolfa Deyla st., Františka Smolíka, Marii Tomášovou, Františka Kreuzmanna, Jaroslava Marvana, Jaroslava Vojtu, Jana Pivce, Josefa Beyvla, Stanislava Neumanna a další naše přední herce. Nastudování z roku 1979 se dočkalo 160 repríz. Režíroval Miroslav Macháček a do nejmenších rolí obsadil... jak jinak.... přední herce činohry. Ke staré české hře přistoupil s nesmírnou odpovědností a citem, zachoval staročeský ráz hry a herce režíroval s obrovskou precizností. O hereckých výkonech ani nemá cenu mluvit. Sám Macháček alternoval pět rolí, ale v televizním záznamu z roku 1983 se bohužel neobjevil ani v jedné. (04.09.2008)