O dívce, která šlápla na chléb

Velmi osobité zpracování pohádky z pera H.Ch. Andersena. Krásná hudba, slušné herecké výkony, zvláště Barbora Hrzánová byla úžasná, pěkné kulisy a vcelku moc příjemný příběh. Jako jeden z mála jsem tady nečetla předlohu, musím to dohnat. Jediné co bych vytkla je obsazení dospělého Alberta, vypadá jako Brigitin mladší bratr. To, že Lucie Molnárová toho nikdy moc nepředvede, už jsem si zvykla. Jen nevím zda za to mohou tipy rolí, co v pohádkách a filmu dostává, nebo prostě neumí hrát. Slušných 60% (23.11.2015)

Molnárová podruhé (a postsynchron opět Elsnerová, proč to radši nemůže hrát sama), zašpiněné jí to skoro sluší víc. Jinak je to ovšem šlápnutí ne do chleba, ale do něčeho mnohem nepříjemnějšího. A o tom samém to i celé je. Konášová psát neumí! V současných pohádkách už si zvykám, že mužská postava působí naprosto nechlapsky, ale tenhle cucákoidní přerostlej Harry Potter bylo moc i na dnešní poměry. (25.12.2007)

Hudba klasicka televizni jak z osmdesatych let, efekty skoro taktez, mlady ansambl nic moc, dospely ansambl Ok. Hlasky...pekne, trefne, minimalne k pousmani. Ponauceni jako ve spravne pohadce. Konec je neefektivne rychly. Aspon jsem se nezacal nudit. Vyborna Hrzanova. "Jaky se pise I ve slove "Jeziskovi"? Jeziskovi je to jedno, napis, jaky se ti libi " (08.11.2010)

Ve stejném roce, kdy natočil Strach svůj majstrštyk Silver A, zfilmoval pohádku Christiana Andersena - čili místy trochu drsnější než hřejivé věci od Němcové o dívce, která se stydí za chudou matku a za to, že šlápne na chleba se propadne do světa blátivé louže - na ateliérovou pohádku to má hodně dobrý vizuál , hezké kostýmy a masky, ale víc než jako pohádka na nedělní odpoledne to funkci nesplní. (24.01.2020)

Po dívce s dračím tetováním, dívce, která si hrála s ohněm a dívce, která kopla do vosího hnízda, přichází poslední film slavné tetralogie: Dívka, která šlápla na chleba. Zatímco první díl můžeme označit jako soldiní detektivku, následující dvě pokračování vykazují silně sestupnou tendenci a hodnocení posledního dílu se tak stává nelehkým úkolem. Přiznávám, že i jako zkušený nenechavec a světová špička oboru "hodnocení cizích výtvorů" sedím nyní na své kritické židli poněkud zmaten. Nebývá například zvykem, aby ve vrcholné fázi došlo k radikálnímu přeobsazení všech rolí. Takový tah bychom nejspíš čekali od Davida Lynche, v dejiných kriminalistické kinematografie jde však o zcela ojedinělou záležitost. Výměna Noomi Rapace za Barboru Hrzánovou zdá se býti smělým konceptem - například mě jako divákovi najednou nepřišlo líto, že ústřední punkerku nevidím obnaženou. Přeobsazení všech rolí s sebou však přináší i jisté zmatky. Neschopen rozpoznat, který z herců ztělesnuje novináře Blomkvista, tápal jsem v zápletce poněkud víc než obvykle. Jsouc permanentně maten netradičními režisérkými postupy, mlhavými náznaky a skyrtými filmařskými kódy, nepodařilo se mi nakonec rozmotat nitky spiknutní, ba dokonce odhalit, kdo byl tentokrát vůbec zavražděn. Jako rozuzlení celé série je tak "Dívka, která šlápla na chleba" zcela nedostačující a nechává celou ságu zahalenou tajemstvím. I když (nejspíš stejně jako vy) podvědomě tuším, že za sérií vražd už od počátku stojí pekařka Ulssenová. (27.12.2012)