Informátoři

Sonda do života "zlaté mládeže" 80. let v LA, plná glam rocku, drog, nezávazného sexu každý s každým (bez ohledu na pohlaví) a vyhaslých životů jak dětí tak rodičů. Příběh vychází z pera Breta Eastona Elise (Americké psycho, Pravidla vášně) a na jeho příběhy musí být člověk zvláštně naladěn, protože není jednoduché je strávit. Zde trošku pokulhává režie australana Gregora Jordana, ale jinak se to veze na stejné vlně jako filmy podle Elise s postavou Batemana. Fanouškové Amber Heard si dosyta užijou její poprsí (které má však po otci), uvidíme jak nám viditelně zestárla Winona Ryder (kterou jsem jako kluk na přelomu 80/90 let baštil) a poslední roli Brada Renfro. (28.10.2009)

Mluvit o tom, že film dle Ellisova románu je plný znuděných (a zdánlivě nudných) postav, je jako si stěžovat, že nerozumíte počinům Davida Lynche. B.E. Ellis je spisovatel, který si na románech o lidech, jejichž jedinou lidskou vlastností je lidská tvář, postavil svou kariéru a postupně ji dovedl k dokonalosti (vrcholem pak bylo Americké psycho). Informátoři jsou původem povídková knížka, kterou propojují pouze několikrát se objevivší postavy. Zbytek je nihilismus, sex, drogy a neschopnost navázat jiný kontakt, než ten fyzický ... Jordan pojal ony příběhy jako temnou báseň o ztrátě lidskosti, ale zároveň o konci jedné éry (kdy jste sex mohli provozovat s každým a kdekoliv). A neopomněl při tom vytvořit řadu nezapomenutelných scén, jejichž nálehavost Vám dojde až po několika hodinách -- úvodní scéna, rozhovor v autě a mrazivý konec pak tvoří jakousi pomyslnou pyramidu, kolem níž jsou vystavěny o něco méně, ale přesto i tak působivé scény. Odtažitý styl (jenž působí jako drogové blouznění) je zcela určitě režisérským záměrem, nikoli nedostatkem. Kdo má typický Ellisův náhled na život rád, najde jej i zde. Kdo ovšem tohoto spisovatele nezná, bude znuděn ... To Yatan: ke kopírování citátů z Ebertových recenzí by se chtělo alespoň přiznat ... (18.08.2009)

Příběh, který byl natočen podle literární předlohy, se odehrává v Los Angeles, konkrétně v roce 1983 a je zahlcen takovým množstvím různorodých postav, že se v něm divák ztrácí a hůře orientuje a hlavně je to velmi zvláštní film už svým pojetím i vyzněním. Nevázaný sexuální i bisexuální život, drogy, rocková hudba i hrozba choroby AIDS jsou zde předvedeny v dekadentním stylu a divák si nemůže najít k žádné postavě ani špetku sympatie, protože vlastně proč sympatizovat s feťákem, násilníkem, nevěrným manželem,, nebo věčně nadrženou mladou courou, co má smrtelnou nemoc a ještě ani o ní neví. Nutno však dodat, že tyto postavy hrají samí dobří herci a zjištujeme zde u nich následující: Kim Basinger to pořád sluší, Jon Foster nemá charisma a tudíž se pro hlavní roli nehodí, Mickey Rourke má násilníky v krvi, Rhys Ifans nemá v roli manažera kapely Informers chybu, Winona Ryder nám dost zestárla, zesnulý Brad Renfro, kterému je film věnován, byl docela talent, Amber Heard to nejvíc sluší, když toho na sobě moc nemá a Billy Bob Thorton se moc herecky nepředvedl, ale není divu, když dostal tak málo prostoru. Režisér Gregor Jordan to neměl s převodem náročné knihy na plátno vůbec lehké, ale jeho snahu je třeba ocenit, i když to není moc výrazný film, ale přesto mírně provokativní film to je určitě. (21.10.2009)

Asi jeden z nejnudnějších a nejzbytečnějších filmů, jaký jsem kdy viděl. Hromada nudných a klišoidních příběhů, které by samostatně neutáhli ani 20minutový seriál je tu zabaleno do mozaikovitého vyprávění, které skončí vlastně nijak. Navíc zde hraje hromada známých herců, kteří evidentně nevědějí co mají hrát. Při natáčení tohohle filmu se muselo spotřebovat evidentně hodně drog. Škoda, že nám žádné z nich nepřibalili k filmu. (02.08.2010)

Vždycky, když vidím podobný tip filmů, rozumějte - nudný, bez myšlenky,bez sdělení, říkám si, kde se na to berou peníze a nedaly by se využít nějak jinak? Daly..Trošku to na mě působí, že se banda osob blízkých producentovi snaží proniknout do velkého světa filmů tím, že se nechají ozářit B.B.Thortnem a spol. Osudy lidí,že se spolu střetávají? Nevím,co je to za střet osudů,když jde parta lidí na koncert kapely. Rozhodoval jsem se mezi odpadem a jednou hvězdičkou. Nakonec jsem dal jednu,protože se asi ve všem snažím najít hlubší smysl a tady jsem ho našel v tom,že je to snad pokus o jakousi kritiku životního stylu v onom období,ale jestli měl podobný úmysl i režisér,to se asi nedovím a upřímně řečeno, je mi to šumák. (16.08.2009)