Dvanáct

Popravdě jsem se ruského remaku legendárních "12 rozhněvaných mužů" trochu obával, především kvůli jeho takřka dvojnásobné délce, nakonec jsem byl velice překvapen a ruská verze se té americké s klidem vyrovná a ani délka není neúnosná. Opět jsou zde skvěle vykreslené charaktery, dusná a stupňující se atmosféra, bezchybné herecké výkony a především se nejedná o doslovný přepis originálu bez jakékoliv inovace. Po pravdě film jde jinou cestou a s Lumetovou verzí se shoduje jen v tématu 12 porotců, kteří rozhodují o vině a nevině mladého chlapce. Film je díky své délce "rozmáchlejší" a více se zaměřuje i na samotného odsouzeného a nejen na místnost plnou porotců. Délka snímku je na konverzační téma přeci jen dlouhá ale ikdyž by se možná dala zkrátit nedokázal bych vybrat scénu, kterou bych vyhodil. Líbilo se mi to stejně jako originál a chvílemi možná i o něco více, proto plný počet. (06.05.2009)

Už v komentári k Friedkinovej verzii som uviedol, že ambíciou tvorcu musí byť nakrútiť remake inak alebo lepšie, prípadne inak a lepšie. A v tomto konkrétnom prípade bolo potrebné disponovať aj určitou dávkou drzosti, pretože Lumetov film znesie aj po polstoročí tie najprísnejšie kritériá. Friedkinovi jeho snaha nevyšla, ale Michalkovovi sa nadmieru podarila. Prenos deja do ruského prostredia urobil z filmu dielo, ktoré sa na originál ponáša iba v základných rysoch. Inak je to dokonale ruský film s vynikajúco vykreslenými ruskými postavami a reáliami. Zaujímavý divácky zážitok znižuje iba nadmerná dĺžka filmu. Niekoľko scén bolo možné a vhodné vypustiť a výsledok by bol ešte lepší. (16.07.2011)

90% - Michalkov vzal kostru původního Lumetova filmu, implantoval do ní ruskou duši s příslušnými klišé, a výsledek oblékl do jekési vojenské uniformy. Funguje to dokonale! Sice je film trochu delší a chvilkama má člověk pocit, že se to táhne, ale na to, kolik sdělení obsahuje, je to naprosto ideální čas. Michalkov prostě dal prostor VŠEM porotcům, aby vytáhli své dojemné monology. Schematické, účelové, patetické? Ano... ale je to Drama v tom nejlepším slova smyslu. Zábavu umocňuje jak extrémně vysoká herecká úroveň, tak i pěkná hudba Eduarda Artemjeva. Závěrečná poselství mi docela brala dech i přes jejich průhlednost. Skvělý film. Další chod, prosím! (01.10.2008)

12 je syrové konverzační drama Nikity Michalkova, které dosahuje výborných kvalit, přestože (snad chápete..) se jedná o remake. Trvá přes 2,5h a formálně začíná schůzkou 12 mužů/porotců, kteří mají rozhodnout o vině/nevině čečenského chlapce, který zabil/nezabil svého otčíma. Nechci tady spoilerovat, proto jen nekonkrétně.. rozjezd snímku je poměrně vlažný, pomalou cestičkou se však příběh, odehrávající se provizorně mezi stěnami staré tělocvičny, odvíjí směrem, který začíná být velmi zajímavý i ožehavý zároveň. Někteří členové poroty mění svá rozhodnutí, jiní se svého bezmezně drží. Je zajímavé sledovat, jak si režisér pomohl k posunování děje (upozorňuji, že jsem původní verzi zatím neviděl) pomocí vyprávění příběhů samotných porotců. Výkony samotných herců (jednoho si i zahrál právě Michalkov) jsou naprosto přirozené, je až zarážející jak neuměle působí. Samotná atmosféra filmu mi pak připomněla Karamazovi Petra Zelenky. Ještě abych se vyjádřil k údajnému silnému politickému podtextu 12.. já ho tam - naštěstí - nenašel. (01.11.2008)

Hráli jste někdy hru Městečko Palermo? ;-) Struktura vybroušená jako diamant, který spojuje své fazety do detailně promyšlené kompozice geniálního celku. Není zde žádné hluché místo - každá část tvoří nosný prvek famózní morálně angažované alegorie. Snad by někdo mohl Michalkova napadnout, že se staví do role jakéhosi vševědoucího nadlidského soudce, který má patent na hluboké pochopení "ruské povahy" (metarole, neboť k nám skrze jím ztvárněnou postavu promlouvá Režisér, Tvůrce, Demiurg). V tom případě je namístě poznamenat, že se této role zhostil znamenitě a patřičně nekompromisně. Michalkov vlastně mistrně naplňuje ruskou obdobu "kina morálního neklidu". Domnívám se, že Michalkov primárně nechtěl natočit remake či parafrázi "Dvanácti rozhněvaných mužů", ale použil tento námět jako vhodnou matrici pro zobrazení závažného ideového obsahu. Proto je možná v tomto případě tradiční srovnávání předlohy/parafráze do jisté míry nerelevantní. Na tenkém ledě velmi obtížného námětu dokáže balancovat mezi dramatem a fraškou, udržet napětí, nesklouznout do banálnosti, zachovat si čistou hlavu a především zůstat i při využití rusko-čečenského konfliktu politicky nestranný!! Tomu se říká Meisterstück - před takovým filmem se i protřelý cinefil nemusí bát smeknout. (04.02.2009)