Dvanáct

Jen tak úplně mimochodem, příběh se neodehrává v Čečensku - jak tvrdí anotace, ale v Moskvě, to je ve výsledku dost zásadní. Michalkov natočil zdánlivě naprosto obyčejný remake klasiky, který jenom prošpikoval jakýmsi nepříliš působivým sociálně-etnickým backgroundem. Opravdu většina (dlóóóuhé) stopáže předstírá, že jde jen o zbytečné natahování kdysi fungujícího filmu, okořeněné o pár symbolů a lásku režiséra ke své rodné Gruzii a zakavkazsku obecně. Jenže padesát minut před koncem to najednou příjde: monology hrdinů konečně začnou mít hlavu, patu a emoční dopad. Finále je s překroucením původní pointy působivé (obvzvlášť v závislosti na dosavadním dlouhém přesvědčování diváka, že sleduje pouze decentně ozvláštněný remake) a plně slouží hlavní myšlence filmu - nikoliv kritice netolerance nebo xenofobie (jako tomu bylo u Lumeta), ale všem dobře známé a v tomto případě neuvěřitelně pokrytecké apatie. Jistě, toho patosu poletujícího ptáčka a smyčci dolovaných emocí je moc, ale co jsme se zatím s Michalkovem párkrát u jeho filmů setkali, on už to asi jinak ani neumí a já mu odpouštím. (16.02.2011)

Tak stejné a přece tak jiné než původních Dvanáct rozhněvaných mužů. Ruská duše je prostě labilnější ..zpočátku jsem se nedokázal naladit na notu, kterou tu rozehrál Michalkov, ale postupem času mě Dvanáctka úplně pohltila a emotivně vypjaté finále bylo snad ještě silnější než v originále, tady navíc přišlo zcela jiné a možná i lepší vyústění.. (29.12.2011)

Výborný, ale hodně náročný film. Původní americkou verzi s Fondou a Voskovcem samozřejmě považuju za naprostou klasiku a za jedno z nejlepších dramat vůbec, a proto jsem byl hodně zvědavý na ruský remake. Ten je ozvláštněný nádechem mystična, prostřihy na obviněného chlapce a ruským pohledem na život vůbec. Michalkov se snažil do filmu vtěsnat i trochu životní filozofie, což mu rozhodně neberu, ale myslím si, že to poberu pořádně až při další projekci (na kterou se rozhodně chystám!). Hudba, kamera a střih byly dobré, ale příběh stojí na Michalkově vypravěčském umění a zejména na HERECKÝCH výkonech, které mě osobně docela odbouraly ;-) Film samozřejmě není bez chybičky, ale ikdyž možná nebudu moc objektivní, hodnotím plným počtem; skvělý filmový zážitek. (14.06.2009)

Víme, co je špatně. Ale uděláme s tím něco? Když zákony, instituce a společenské klima nefungují ve prospěch občana, můžeme a) nadávat, nebrat nic vážně a bavit se u reality šou, nebo za b) pokusit se vymoci změnu. Jenže 11 z 12 mužů, kteří předtím dokázali odhalit, co je špatně, najednou nedokáže udělat nic pro skutečnou spravedlnost, ne jen tu zákonnou. Což je myslím hlavním motivem filmu. Zákon je jen minimum spravedlnosti a pokud nebudeme ochotni jít dále, skutečná spravedlnost nikdy zvítězit nemůže. Dokonalí herci, tak brilantní výkony se opravdu nevidí. Film, jehož účinek jen tak nezmizí. Rozhodně nejlepší v letošním roce. BTW občasné střihy do Čečenska patří k tomu nejlepšímu z oblasti válečného filmu vůbec. (06.09.2008)

Michalkov vzal naprostou klasiku a ve výhni svého tvůrčího génia ukul svoji vlastní verzi, která ovšem ani zdaleka NENÍ tím známým příběhem jedné místnosti a několika lidských osudů. Tady jde o řadu příběhů, typicky ruských a úžasně vyprávěných, ozdobených velmi rozdílnými a bez výjimky přesvědčivými hereckými výkony pánů, které nijak zvlášť horlivý příznivec ruské kinematografie už mohl vidět, ale které možná ani nezná jménem. Velmi oceňuji především změnu motivace hlavního hrdiny, který není tím od počátku jasným Spravedlivým klaďasem v bílém obleku. I další inovace jsou pro atmosféru filmu přínosem - chlapec, o jehož osud se tu hraje, již není neznámou figurou stojící kdesi za kulisami, ale skutečným, živým člověkem. Novinky a jinakosti dané tu mentalitou autora, tu zase kulturou jeho země, však neznamenají žádný odklon od toho, co od Mistra známe už z dřívějška - Michalkovův úžasný vypravěčský talent a jeho důkladnost v práci s obrazy i zvuky jsou tu opět přítomny v celé parádě. O to víc pak zamrzí, že jsou pohřbeny nejzávěrečnějším ze závěrečných dějových (půl)obratů, který je někde HODNĚ jinde, než bych byl ochoten přijmout. I tak je tato Dvanáctka nepochybně jednou z velkých filmových událostí a mrzelo by mě, kdybych ji už nikdy znovu neviděl. Konečný verdikt 80%, ve vrcholně povznesené náladě pak o deset procent více. (25.12.2008)