Philadelphia

Zdá se mi, že tento film je příliš přeceňovaný. Má jistá pozitiva, která mu nelze upřít. Poukazuje na vážné společenské problémy týkající se diskriminace nevyléčitelně nemocných lidí a předpojatost společnosti vůči homosexuálům jako podivných individuí nepatřících mezi normální lidi. Domnívám se, že vůči minulosti se již situace trochu posunula k lepšímu, ale netvrdím, že je uspokojivá. Námět, se kterým film může pracovat, je tedy dobrý. Teď ale to vlastní provedení. Film se k mé nelibosti až příliš úpěnlivě drží své základní kostřičky. Od momentu, kdy se divák dozví, že má hlavní hrdina Andrew Beckett AIDS, odvíjí se vše očekávatelným způsobem až do úplného konce. V ději nedochází k žádným překvapením ani zajímavým momentům. Vše je jen o tom, že pár „hodných“ lidí soucítí s hlavním hrdinou a snaží se mu pomoci (podpořit ho) v jeho beznadějném boji, zatímco ti na druhé straně se mu cynicky vysmívají a nechávají mu to vše vyžrat, aby si to pak na závěr mohli vyžrat sami. Pozice, kterou v příběhu sehrává postava Denzela Washingtona, působí od začátku nevěrohodně. Myšlenka, že snaha pomoci bezmocnému chudákovi vychází čistě z jeho charakteru a přirozených dobráckých povahových rysů se hodí spíš do pohádky než do vážného dramatu. Kdyby bylo někde vysvětleno, že měl nějakou špatnou životní zkušenost, díky čemuž nyní na rozdíl od ostatních právníků má vůli a osobní ambice příp. závazek vůči sobě samému hlavnímu hrdinovi pomoci, působilo by to jistě věrohodněji. Chtělo to zkrátka více si pohrát s charaktery jednotlivých postav. Film dokonce ani neobsahuje žádné vedlejší dějové linie, které by tomu daly něco navíc. Vše stále míří jedním směrem hlavní dějové linky, která čistě spoléhá na herecký výkon Toma Hankse. Ten sice hraje výborně jako vždy, ale na zlepšení celkového dojmu to prostě nemůže stačit. Za další nešťastnou věc považuji, že se výrazná část děje odehrává přímo v soudní síni. Takových filmů již byla natočena spousta a některé velmi dobré, které nepůjdou tak lehce překonat. Soudní síň se stala šablonou mnoha filmů a těžko zde lze zaujmout něčím překvapivým. Všechno tohle tak ještě více táhne celý film do stereotypu. Sečteno podtrženo to vidím tak na 50%. Dvě hvězdy je málo, tak dávám 3 za námět, hudbu a dobrý herecký výkon Toma Hankse. (07.10.2010)

V podstatě strašně okatý doják, který proti tehdejšímu brojení proti homosexualitě šel cestou totálního odporu. Hrdina Andy je zde podáván jako prototyp takřka dokonalého a hodného člověka, skvělého právníka a čestného muže, a strana soupeřící je až odporně omezená (ti odporní dědci mi v paměti nějakou tu dobu setrvají, ale přesto je všechny s přehledem převálcuje Mary Steenburgen se svým ohavným "Fakt"). Celá Philadelphia je vlastně strašlivě neobjektivní a černobílá, ale na svojí dobu ohromně odvážná, navrch s dokonalými hereckými výkony. I přes svoje jasné výtky musím dát pět, protože mě ten film zasáhl, a na konci slzu neuroní snad jen ten nejomezenější a nejbigotnější hlupák. (15.05.2007)

Strašně problematický film. Je to sice skvěle natočené a zahrané, ale na druhou stranu to není o moc víc než jen tupá moralitka na téma "hodný a chytrý teplouš vs. zlí a hloupí mocipáni". Normálně bych to tomu (a vlastně ani žádnému jinému) filmu nevyčítal, ale když ono se to tváří tak zoufale vznešeně a hlavně OBJEKTIVNĚ (dá se být vůbec při řešení problematiky homosexuality v dnešním světě objektivní? – podle mě ne), že si prostě nemůžu nerýpnout. 70 % (15.08.2005)

Když se nad tím poctivě zamyslím (auvajs, to je námaha), je mi jasné, že se jedná o sbírku klišé. Hrdina, takto nespravedlivě perzekvovaný vzor všech ctností. Odhodlaný právník. Odporný, bigotní, zpátečnický protivník. Všemi myslitelnými cestičkami se ubírající soudní proces s očekávanými proslovy obou stran. Velká láska, které se postaví do cesty smrtelná nemoc jednoho z partnerů. Ano, kdyby klišé mohlo zasytit, tak by jen zásluhou Philadelhie nemusela polovina světa hladovět. A víte co? Je mi to úplně jedno. (01.09.2007)

Je s velkým podivem, že Jonathan Demme po sobě natočil dva výborné snímky a pak se jen babral v průměru. Sice je cítit ten americký nános, i tak je Philadelphia nesmírně silný kus. Jeden prožívá radostné chvíle (narození prvního dítěte), druhého nemoc připravila o vše kromě víry ve spravedlnost. Dva právníci, kteří se sejdou u rutinního případu. A po několika měsících se u soudu setkají znovu, jeden už jako klient. Drama o zaslepenosti systému a jedné „společenské smrti“ je (ač chceme či nikoliv) lehkým kalkulem, je hodně černobílá a jednostranná, ale na druhou stranu s ohledem na rok vzniku velmi odvážná. A výborně odrážející atmosféru doby. Postavy jsou jasně rozdělené na ty hodné a ty zlé, chvílí na patetická vyznání je dostatek. Samozřejmě vyjma skvělého Hankse (první životní role) zaujme i nenásilný přerod Denzela Washingtona, který má naivní představy o homosexuálech a posléze boří zdi xenofobie. Je mi jasné, že ono úsilí o idylickou harmonizaci nebude sedět každému, jako celek tu však máme stále aktuální a působivou látku, která patří k tomu nejlepšímu z první poloviny devadesátých let. (23.12.2014)