Philadelphia

Když se nad tím poctivě zamyslím (auvajs, to je námaha), je mi jasné, že se jedná o sbírku klišé. Hrdina, takto nespravedlivě perzekvovaný vzor všech ctností. Odhodlaný právník. Odporný, bigotní, zpátečnický protivník. Všemi myslitelnými cestičkami se ubírající soudní proces s očekávanými proslovy obou stran. Velká láska, které se postaví do cesty smrtelná nemoc jednoho z partnerů. Ano, kdyby klišé mohlo zasytit, tak by jen zásluhou Philadelhie nemusela polovina světa hladovět. A víte co? Je mi to úplně jedno. (01.09.2007)

Film se odehrává ve většině času přesně tam, kde to nemám rád: v soudní síni. Ale to by nebylo všecko. Celý mi to ještě k tomu přišlo jako reklama na USA a jejich technologickou vyspělost. V devadesátym třetím už tam píšou, jak profíci, na nejnovější IBMka, telefonujou s telefonem, co má anténu až na strop. Ale to by taky nehrálo zase tak zásadní roli. Mě ten film prostě nebavil. Tom Hanks byl uvěřitelnej hlavně díky makeupu a díky práci jiných a viděl jsem zahrát podobné role daleko líp. Možná už se i přestávám divit, proč Sean Penn za Milk dostal Oskara. Ale tady ho dostali oba. Jak tvrdí Kevin Smith: "Pokud hraješ buznu nebo dementa, Oskara máš prakticky jasnýho." Ono na tom něco bude pravdy. Ale popravdě, na tohle já u filmů vůbec nehledím. Tady mě to prostě od začátku do konce skoro vůbec nebavilo, ale zase jsem Hanksovi moc přál, aby mu to u toho soudu prošlo. Ten příběh je totiž krutá realita a fakt, že pár lidí v naší společnosti to má sakra těžký, i přesto, že za to ani moc nemůžou. (24.01.2010)

Zdá se mi, že tento film je příliš přeceňovaný. Má jistá pozitiva, která mu nelze upřít. Poukazuje na vážné společenské problémy týkající se diskriminace nevyléčitelně nemocných lidí a předpojatost společnosti vůči homosexuálům jako podivných individuí nepatřících mezi normální lidi. Domnívám se, že vůči minulosti se již situace trochu posunula k lepšímu, ale netvrdím, že je uspokojivá. Námět, se kterým film může pracovat, je tedy dobrý. Teď ale to vlastní provedení. Film se k mé nelibosti až příliš úpěnlivě drží své základní kostřičky. Od momentu, kdy se divák dozví, že má hlavní hrdina Andrew Beckett AIDS, odvíjí se vše očekávatelným způsobem až do úplného konce. V ději nedochází k žádným překvapením ani zajímavým momentům. Vše je jen o tom, že pár „hodných“ lidí soucítí s hlavním hrdinou a snaží se mu pomoci (podpořit ho) v jeho beznadějném boji, zatímco ti na druhé straně se mu cynicky vysmívají a nechávají mu to vše vyžrat, aby si to pak na závěr mohli vyžrat sami. Pozice, kterou v příběhu sehrává postava Denzela Washingtona, působí od začátku nevěrohodně. Myšlenka, že snaha pomoci bezmocnému chudákovi vychází čistě z jeho charakteru a přirozených dobráckých povahových rysů se hodí spíš do pohádky než do vážného dramatu. Kdyby bylo někde vysvětleno, že měl nějakou špatnou životní zkušenost, díky čemuž nyní na rozdíl od ostatních právníků má vůli a osobní ambice příp. závazek vůči sobě samému hlavnímu hrdinovi pomoci, působilo by to jistě věrohodněji. Chtělo to zkrátka více si pohrát s charaktery jednotlivých postav. Film dokonce ani neobsahuje žádné vedlejší dějové linie, které by tomu daly něco navíc. Vše stále míří jedním směrem hlavní dějové linky, která čistě spoléhá na herecký výkon Toma Hankse. Ten sice hraje výborně jako vždy, ale na zlepšení celkového dojmu to prostě nemůže stačit. Za další nešťastnou věc považuji, že se výrazná část děje odehrává přímo v soudní síni. Takových filmů již byla natočena spousta a některé velmi dobré, které nepůjdou tak lehce překonat. Soudní síň se stala šablonou mnoha filmů a těžko zde lze zaujmout něčím překvapivým. Všechno tohle tak ještě více táhne celý film do stereotypu. Sečteno podtrženo to vidím tak na 50%. Dvě hvězdy je málo, tak dávám 3 za námět, hudbu a dobrý herecký výkon Toma Hankse. (07.10.2010)

Je to přesně ten typ filmů, které ve mně evokují pocit, že vznikly za účelem získávání Oscarů a laciného dojímání. Protože když vezmete námět, snad už ani dojemnější být nemohl. Ale tvůrci dokázali natočit film velmi důstojně a jemně se vyhnuli většině patetických přeháněk. A nakonec jim ty Oscary přeju. (05.02.2006)

Kvůli čemu si zde tahle nezajímavá soudní pře vysloužila takovéhle pěkné hodnocení opravdu ne zcela chápu. Od samého počátku jsou karty jasně rozdány, všechno může skončit pouze jedním možným koncem, přičemž cesta k němu bohužel není nijak extra zábavná nebo strhující. Já zkrátka nemám tyhle "poučné" filmy (z nichž se stal časem prototyp oscarového kandidáta) vůbec v lásce. (05.07.2010)