Mučedníci

Prvá polovica je určená pre masochistov, druhá pre sadistov, takže veľa ľudí sa v tom nájde. Zručné nakrútenie dokáže navnadiť na dopozeranie i zvyšok diváctva. Snaha o presah sa vydarila za predpokladu, že nešlo o nejaké nazeranie za oponu smrti, pretože v tomto zmysle sa veľa nedozvieme. Len, že pravda často neznesiteľne bolí, ale to prevratné poznanie nie je. Smrteľne vážne tváre matrixovských dohliadačov v čiernom a ich prednesy pôsobia oďťažito. Skutoční otrokári sa totiž na účet týraných skôr dobre bavia. Vyplýva to z posolstva, aké vyšlo mne: ľudstvo je prevažne pokusným laboratóriom v rukách úzkej skupinky majiteľov sveta, skúmajúcich z nadhľadu výsledné efekty systematicky servírovanej tortúry (mučenia) ducha i tela (ponúkané informácie, priemyselne dodávaná strava, chemikálie v životnom prostredí), tak aby po analýze mohli primiešať ešte správnejšie ingrediencie na udržanie permanetného ohlupovania. Anomálie sú bedlivo sledované a vyhodnocované, rafinovane zbavované vlastného presvedčenia a zvlečené z kože poskytnutím primeraných hmotných výhod - to jest prechodu do iného, zdanlivo zabezpečeného sveta. (18.01.2013)

Tak ja fakt nevim, jak tohle ohodnotit. Pribeh je hodne jednoduchej a mozna by bylo mnohem lepsi ho pojmout jako film o pomste, kde by uvodni pekne libova akce s brokarnou byla jeho vyvrcholenim a do toho sem tam hazet flashbacky z detstvi. Takle akorat uvod velice prijemne naladi, ale bohuzel je to taky to jediny, s cim si pribeh az nekdy do poloviny vystaci. Druha pulka filmu uz je trochu pritazena za vlasy a dej musi nakopnout nejaky neznamy postavy, o kterejch clovek nic nevi, coz ostatne plati o vsech postavach filmu, vime akorat, ze holku v detstvi mucili. No a druha pulka filmu uz asi scenar nemela vubec, je to vlastne jen bezmyslenkovity muceni a to bohuzel ani kdovijak napadity a vetsinou je furt dokola snedeni hrachovky, nechani se proplesknout od nakyho poreza a furt dokola. Potencialne vrcholna scena z filmu se stahovanim bohuzel neni ukazana. No a do toho vseho na zaver tvurci zacnou montovat nejakou debilitu s nabozenstvim a konec je fakt silne dementni. Navic vetsinu casu se tady ani nemluvi a jen se tu rve a poslouchat to je uz za chvily otravny. A jako horor film absolutne nefunguje, lekacky tu nejsou, strasidelna atmosfera zadna a napeti taky nikde. Za to tu jsou ale sem tam pekne brutalni sceny, ktery sice nevydesi a ani me z toho nak nebylo soufl, na druhou stranu, veceri bych u toho asi nejed. Takze fakt nevim, jak film ohodnotit, na jednu stranu debilni pribeh, zadna strasidelna atmosfera a blbej konec, na druhou stranu pekne brutalni sceny a film celou dobu docela dobre bavi. Lepsi 3*. (11.03.2009)

Takhle dobrý a současně inteligentní horor už tu dlouho nebyl. Martyrs nepřinášejí nic skutečně nového, jen umně kombinují a využívají prvků, které se v hororovém žánru za posledních deset let často objevovaly. Teoreticky by se tento film mohl stát vyvrcholením jedné etapy, protože skoro nevěřím, že s využitím všech těchto přísad by se dalo natočit něco ještě lepšího. První polovina se nese ve znamení strachu, krve a otázek, podobně jako jiná francouzská brutalita Haute Tension. Přelom mezi první a druhou půlí tvoří jedna z nejšokujícnějších a nejodpornějších scén, na které si vzpomínám. Druhá polovina je pak ve znamení toho nejhoršího psychického a fyzického teroru. Drze natočená a divácky nevděčná část připravuje půdu pro závěr, který ohromí. Ať už v pozitivním, nebo negativním smyslu slova. Tohle je opravdu film jen pro vybranou skupinu lidí. Není to nejkrvavější, nejbrutálnější, ani nejstrašidelnější horor všech dob. Neřeknete si u něj "tohle se mi fakt líbí", protože minimálně takových 20 minut z druhé poloviny se snad ani líbit nemůže. Ale je zatraceně působivý. A pokud přijmete pointu (nebo "POINTU", nebo "pointu?"), nedostanete jej na nějaký čas z hlavy. Filosofický horor plný krve a mučení... Enjoy! Horror movie of the year (07.03.2009)

MOVIE: „Život kráčí po křehké hranici mezi vědomím a nevědomím. Když ublížíte tělu, rány se zacelí, zůstanou jen jizvy. Ale když ublížíte duši, všeobjímající bolest každou ránu znovu a znovu zotevírá!“ Martyrs jsou zvláštním náhledem za hranice vědomí, za hranice konvence, za hranice únosnosti. Pascal Laugier s nebývalým citem pro detail zkomponoval oratorium bolesti, nesmírně sugestivní brutality a neočekávaného sadismu. Proti tělu, duši, myšlenkám. S nebývalou otevřeností a uvěřitelností, přesně na samý pokraj všeobecně přijímaného vkusu. S takovou intenzitou, že Vás to donutí zamyslet se, jestli za to utrpení ta pointa opravdu stojí. Jednoznačným kladem mučedníků je ta zmíněná SUGESCE, která povznáší atmosféru do roviny nadmíru osobní. Tak prostupující, že mnohdy nevíte, zda-li jsou mučedníky postavy v obraze a nebo Vy, když ten obraz sledujete. Velmi povedené jsou i úvodní titulky, entrée formou promítání skličujících vzpomínek z klasické šestnáctkové kamery. Naopak jistým mínusem je závěrečná pasáž, která pro svou vykonstruovanost zavdává ku podezření ze stereotypu. Avšak i ten souběh náboženských klišé filmu příliš ze zvrhlé působivosti neubírá. Je tak víc než pravděpodobné, že si odsud odnesete podivně nepřijemný pocit (ať už z jekéhokoliv důvodu). Takže ty zvěsti o jisté kultovnosti nejsou zas tak úplnou nadsázkou (alespoň pro mě). Bolest je vždy silnější, když nad ní nepřemýšlíte, ale když jí podléháte... MUSIC: Hudební doprovod z (patrně bratrské) dílny Alex Cortés & Willie Cortés (doposud dělali pouze na soundtracku k úletu Eden Log - jeskyně smrti (2007)) jednoznačně patří k přednostem filmu. Emocionálně působivá, sžíravě dýchavičná akustika klavíru a kytary, sladce zoufalé, smutné aranžé versus klaustrofóbní temné motivy. Klobouk dolů. RATING: atmosféra: 9/10, realizace: 7/10, originalita: 6/10, obsazení: 7/10, hudba: 9/10, vizuál: 8/10, [final rate: 75%] (21.07.2009)

Jako malá jsem absolutně nechápala potravní řetěžec.. byla jsem hloupá malá holka a byla jsem absolutně proti heslu: „Silnější přežije!“ a nelíbilo se mi, jak je příroda zařízena.. „ubližovat“ „vraždit“ a „jíst“.. hnusilo se mi to.. odsuzovala jsem Pána zvířat.. bohužel netrvalo dlouho a zjistila jsem, že na vrcholu potravního řetězce jsem my.. LIDI.. a co je horší?? Jsme jako druh nejkrutější na světě.. co máme víc než zvířata?? Rozum.. zvědavost.. chtíč.. chceme poznávat.. ať už to stojí cokoliv.. ale co se v tomhle filmu snažili poznat.. co jiného říct než: „Proč??“ tohle už bohužel s potravním řetězcem nemělo nic společného.. ani okrajově.. tohle bylo právě to, co nás tak odlišuje :( dříve bych tyto lidi nazvala zvířaty, to bych ale zvířata urazila, monstra?? ať už tohle slovo vymyslel kdokoliv, určitě by je taky takto nenazval.. Tak jak je mám nazvat?? to nejde.. na ně se snad nadávka ještě nevymyslila.. ABSOLUTNĚ mě tento film odrovnal.. nevím co si mám myslet,.. nevím jestli to mám zkritizovat.. nevím jestli vychválit.. nevím nevím nevím.. jedině doporučit, aby jste si udělali vlastní obrázek (15.08.2009)