Noc v muzeu 2

Pověry, že "dvojka" bývá horší než první díl filmové série, tento film spolehlivě vyvrací. Ve filmu ale přibylo nejen humoru, ale i akčních scéna a počítačových triků. Celý film opět "táhne" Ben Stiller, ale pozadu nezůstávají ani Amy Adams, Hank Azaria nebo Owen Wilson. Podle mě zřejmě nejlepší komedie tohoto roku... (23.05.2009)

"Noc v museu" byl film, který dokázal nadchnout jedním jednoduchým nápadem. Všechny exponáty v muzeu po půlnoci ožívají. Proč se tak děje? Tak samozřejmě, že se všechno pěkně vysvětlilo. O to ale zas tak nejde. Skutečnost, že exponáty ožijí, to je samo o sobě dost zajímavá skutečnost na to, aby se z toho dal vykřesat snímek, který bude alespoň trochu zajímavý, a když už nic jiného, nabídne pěknou vizuální podívanou. K tomu vlastně došlo. Navíc k tomu Ben Stiller a další herci přispěli svým smyslem pro humor. Nebylo to žádné veledílo, ale rozhodně film, za který se nikdo z tvůrců nemusel moc stydět. Když je něco úspěšné - první film přivedl do kin dost diváků, nápad zaujal -, tak by přece byla hloupost, kdyby se nenatočilo pokračování. Příběh se může dál krásně vyvíjet, ještě je tolik směrů, kterými se může vydat. No, jak se ukázalo, zas tak moc jich není. "Noc v muzeu 2" nedělá nic jiného, než že těží z prvního filmu, opakuje zajímavé momenty a jediné, co přinese nového, jsou oživlé obrazy a jedna velká chobotnice, která není nic jiného než kostra Tyranosaura Rexe z prvního filmu, ale i kostra se tu objeví. Stejně tak prezident "Teddy" Roosevelt v podání Robina Williamse nebo malý kovboj Jedediah v podání Owena Wilsona. Hraje se zde opět na moralitky, na to, že bychom měli zachovávat staré věci, protože jsou krásné, ale stejně tak bychom neměli odmítat nové věci. Nakonec je možné vytvořit určitý kompromis, aby byly spokojeny všechny strany. Je smutné, že se musí některé scény přímo kopírovat, aby bylo možné film rozzářit vtipem. Je neskutečné vidět, jak málo inovativnosti v amerických filmech někdy je. Hlavně v komediích. Copak se neříká, že opakovaný vtip není vtipem? Tak jednoduché pravidlo, které komedie a jejich pokračování odmítají přijmout. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/12/milk-az-vyjde-mesic-trhak-noc-v-muzeu-2.html (03.03.2013)

Bezbřehá amerikanistická agitace s podprůměrnými triky a nezáživným dějem, kde nejzábavnější momenty obstarávají oživlé pilíře amerického umění (Woodova Gotika bez vidlí, Hopperův obezřetný barman, Eisenstaedtův poválečný polibek či Calderovo rozhýbané hýbátko) jež se vtipně naaranžovány tísní v malých místnostech a ve složení, v jakém se nikdy nemohly setkat. Dějiny už nejsou jen žvatlající roztomilé postavičky, jak tomu bylo v díle prvním, došlo i na morálně-edukativní záměry tvůrců - Abraham Lincoln pronáší vzletná slova o síle národa, feministka Amelia Earhart obhajuje čest a rovnoprávnost něžného pohlaví a černí piloti dávají vale rasismu. V tom všem chaosu si obyčejný americký člověk Ben Stiller, prahnouce po pohodovém životě a majetku uvědomuje, že jeho hodnotový žebříček je zkažený jako poslední mléčné zoubky jeho syna. Patos. (23.10.2009)

Záplava skvostných triků (oživlé obrazy), či burácející jistota Silvestri daly částečně zapomenout na notně chrastící příběhovou kostru a netalentovaného pana Levyho a já se tak o kadeř generála Custera bavil víc, než při první noční směně. Repete, či případné třetí pokračování už však nedám - to raději řeknu Ivanovi, že není tak hrozný, Kahmunrahovi s již za života nabalzamovaným jazykem vytknu, že nemá na pyramidě sněhové zábrany a směrem k císaři z Korsiky vznesu dotaz, zda nakupuje v dětské konfekci.. No nic, alespoň se mi potvrdila teorie, že na vině dýchacích problémů Dartha Vadera je astma. Asi to bude tím, že babička Lukea Skywalkera kouřila v těhotenství.. (10.07.2012)

Překvapivě zábavné a nabušené. Na primitivní kostru a spíše unylého Stillera hází Levy jednu digitální pohromu za druhou. Síla osvědčeného konceptu tkví v rychlém tempu, silných vedlejších postavách (Owen Wilson, Amy Adams, muzejní exponáty) a překvapivě padnoucím dabingu. Je v tom něco pro každého, což je občas rána pod pás, ale při závěrečných titulkách hrozí spíš potutelný úsměv než slzy, ať už je vám pět, patnáct nebo pětadvacet. (24.05.2009)