Kdopak by se vlka bál

Všetci dospelí sme mimozemštania - a deti vedľa nás sú záchranári, ktorí vnímajú to, čo sa deje, na úplne inej hladine, často rozumnejšie. V detskosti (naivite, nie naivnosti) sa schováva iná citlivosť, filter, ktorý my (dospelí) nemáme. Hormóny sú paráda, ale... * * * * P.S. pani Marie Procházková, trikrát ste ma v kine totálne rozsekali, bolo mi porovnateľne smutno, ako naposledy u S.Polley v jej AWAY FROM HER. Nebyť rýchleho záveru (viac chceného, ako možného), bolo by mi smutno ešte teraz. A bol by som za to rád...aký že mám filter? Vy baby, režisérky...hormóny sú...* * * * (22.11.2009)

Já se teda vlka bál. Být ve stejné situaci, jako malá Terezka v tomhle filmu, tak mi asi šlehne. A být ve stejném věku, tak na tom budu nejspíš podobně. Nedivím se, že film získal řadu ocenění. Vážné téma představené dítětem je totiž hodně zajímavé drama, které pro děti nejspíš nebude, ale dospělej si při něm možná uvědomí řadu věcí. (07.01.2010)

Skvělé. Když jsem se dozvěděl, že tenhle film má nálepku "film o lásce, na který se můžete dívat s dětmi" tak jsem z toho nebyl moc nadšený. V dnešní době jsou totiž komedie s dětmi docela o ničem, abych pravdu řekl. A speciálně ty české. Ale to jsem neznal paní Procházkovou. Protože její režie a hlavně scénář jsou naprosto skvělé. A v čem? Hlavní představitelce (mimochodem, zcela přirozený výkon) dává do pusy naprosto uvěřitelné věty. Dětský svět je zde vykreslen tak, jako by paní Procházková byla sama ještě duší dítě, což není na škodu. Další velké plus patří (k mému obrovskému překvapení) Čvančarové. Protože tady jsem měl i pocit, že hraje! :-) Opravdu, tohle je příjemný dětský film, který se vás nesnaží pobavit debilními vtipy, nebo nepřirozenými situacemi. Překvapení nad překvapení a mně není zatěžko dát tomuto kouzelnému snímku plný počet. Na příští film paní Procházkové se už teď těším! (02.01.2010)

Zrovna nedávno jsem se u Kuře melancholik rozčilovala, že tvůrci mají šílenou tendenci vyprávět i příběh o dětech z dospělácké perspektivy a vůbec si nevšímají možnosti využít všechna ta krásná specifika dětského pohledu. A potom máme v jeden den na přednášce diskuzi o důkazech boha a hned potom v projekci vidím tuhle krásu, která je výsostně dětská, a slovy samotné režisérky "děti v ní fungují jako herci, kteří pracují na svém projevu, a ne jenom jako spontánní roztomilé loutky a panenky". Takže i když ohlédnu od obsahu (vlk, les - plakala jsem), tak konečně moje srdíčko plesalo radostí z formálního vypravěčského přístupu. (13.10.2014)

Co všechno dokážou napáchat spory dvou dospělých lidí na duši malého dítěte ... Nejdřív jsem nedávala moc pozor na to co zrovna hrají v televizi, ale příběh si mě připoutal svým zajímavým způsobem režie k sobě. Sledovala jsem s napětím co se odehrává v mysli šestiletého děvčátka a jak se dívá na svět kolem sebe. Největší dar, který můžeme svým dětem dát je táta a máma spolu a klidný domov ... (05.07.2013)