Cesta do středu Země

Pohodový rodinný dobrodružňák. Ani jsem snad nedoufal v přesné zkopírování předlohy od mistra Verna, kterou jsem četl. Díky krátke stopáži to rychle plynulo. Co mě ale nejvíce zklamalo tak to, že toho průvodce hrála ženská, mohl režisér ponechat toho původního. Ale chápu, že by to asi nepřitáhlo tak širokou diváckou masu. (25.10.2008)

Věru bych nechtěl být tím, kdo píše oficiální obsahy filmů. Co totiž o tomto lze napsat? Že by; třináctiletého kanadského kluka zaveze jeho matka na desetidenní dovolenou ke strýčkovi z Ameriky. Během těch deseti dnů stihnou Sean a Treff zajet na Island, poznat sexy horskou průvodkyni Hanu, propadnout se s ní do středu Země, zabít pár masožravých rybiček, kytiček a jednoho dinosaura, vzájemně si nespočetněkrát zachránit život a nechat se vyplivnout v dinosauří lebce gejzírem lávy smíšeného s párou zpět na zemský povrch kam jinam, než pod samotný Vesuv, kde je zbrzdí hrozny červeného vína, díky čemuž bez úhony zastaví u chaloupky domorodého Taliána, kterého vzápětí odškodní diamantem. U toho všeho se stíhají vozit důlními vozíky, vesele klábosit při tisícikilometrovém volném pádu, stavět vory pomocí švýcaráku, skákat po magnetických balvanech, prorážet skálu klackem a listovat knížkou nebohého Julia Verna. Hm, jak si to tak po sobě čtu, nabývám pocitu, že jsem si musel před psaním tohoto komentáře asi pořádně prásknout. Ve skutečnosti jsem však byl pouze divákem filmu s názvem Cesta do středu Země. Filmu, z jehož dvaaosmdesátiminutové metráže by se výběrem těch nejlepších gagů a za saxofonového doprovodu Felixe Slováčka dala utvořit vcelku nabytá hodinová groteska. Filmu, jenž lze nazvat mnoha přívlastky, ovšem který nejlépe vystihuje pouze jediný, a sice – trapný. A když už jsem myslel, že je konec, že už mě nic nepřekvapí a doufal, že alespoň poslední záběr zůstane neposkvrněn, otevřel Sean batoh a tam byl… Ďiblík… :-D (15.02.2009)

Dobrá, té čtvrté hvězdičce dost pomohl 3D efekt, ale když ho odmyslím, šlo pořád o svižnou jízdu bez zástavky. Odmýšlet ho každopádně nehodlám, protože 3D: ***** v tomhle filmu je jedno z nejpropracovanějších, jaké lze na BR disku sehnat. Úžasně prostorové, ale hlavně hravé. Žádný jiný film ještě neprocvičil moje instinkty v takové míře. Cesta do středu země je v nejedné scéně de facto na úrovni technologických dem a já musím konstatovat, že spojení děje, který je pořád v pohybu, a efektu samotného, do obýváku přináší dojem perfektní atrakce, na kterou se nejen díváte, vy si jí i užíváte. Jednoznačně doporučuju, kéž by takhle vypadaly všechny filmy s prostorovým dovětkem. Film 60%, 3D 100% (20.05.2014)

Tak já nevím, mě to tedy vůbec neurazilo. Samozřejmě jsou tu otázky typu; kdo pohřbil Maxe, jak přežijí kytky v takovém vedru, jak tam uprostřed světa chytil signál a tak dále a tak dále. Je tu spousta věcí, které by v reálu znamenaly jistou smrt, ale hlavní postavy se z toho vždy oklepou. Budiž. Jako dobrodružství to šlape ale náramně. 3D je fajn. Není tu nic nového, ale jako celek to zabaví hodně, díky úžasné koncentraci scén, které jsou sice vykradené z jiných filmů, ale zde byly natočeny možná i poutavěji a vtipně. Líbilo se mi zasazení do moderní doby, kdy postavy vlastně zažívají to, co znají z knihy Julese Verna. Líbilo se mi, že snad jako jediný film na toto téma neobsahuje lidi v podzemí, to mi vždycky spolehlivě zabilo dojem. A má to celkem fajn hudbu. A nejlepší scéna rozhodně padání. Na čtyři to není, ale skoro, jako zábavný 3D popcorn, proč ne. Já k tomu ale jedl Haribo. (17.01.2017)

Fraserovi doslo, ze Mumie je uz passe, a tak si vymyslel novou postavu a novy ramec. A k tomu vsemu se muzeme tesit na nescetna pokracovani! Ale ironie stranou, docela to uslo - i kdyz to samozrejme nemelo takovy koule jako Mumie. Jeden Rexik neni Imhotep, mladicka Islandanka neni sexy Evie a panicky teenager neni Jonathan. Jako oddychovka uchazejici. (17.12.2008)