Já a Orson Welles

Příjemný film. Trošku mi vadilo, že v té době 22ti letého Wellese hraje mnohem starší herec. To ztvárnění nebylo špatné, ale od Wellese čekám asi víc (zvlášť když všichni víme jak hrál). Zcela neodpustitelným přečinem celého filmu je skutečnost, že ho natočil takový režisér. Film asi nikoho neurazí, ale ani nenadchne. Jenom je to další variace na známý příběh "Almost famous" o mladém muži, který se objeví mezi neuvěřitelnými lidmi, získá zkušenost, stane se součástí něčeho a taky trochu dospěje - to vše na pozadí nějaké stylizované doby. Richard Linklater pravděpodobně prodělal nějakou těžkou nehodu, protože tenhle směr jeho tvorby je snad ještě horší než jeho blouznění v rotoscopingovejch horečkách. Negeniální film kdysi geniálního režiséra o vždy geniálním tvůrci. Mimochodem.. Překvapivě nikoho neuráží Zac Efron. Jeho postava působí docela příjemně nestupidně ;) (26.05.2011)

Moc příjemné. Klasický příběh o dospívání zkřížený s klasickou oslavou vzniku divadelní hry. Co dělá film výjimečným je umístění děje na prkna divadla Mercury, kde připravuje premiéru Julia Caesara sám velký Orson Welles. Zac Efron rozhodně nic nekazí, ale Christian McKay jako Orson krade každou scénu, kde se objeví. (28.04.2010)

Ano, Efron hraje v rámci svojí kariéry zdaleka nejlepší roli, jenže jeho pubertální ksichtík a nedomrlé herectví zabíjí pokusy o vytvoření uvěřitelné role se stejnou vervou, s jakou se Linklater snaží spasit nesmyslně prázdný scénář o pokrytectví, srabáctví a loajalitě v rámci umělecké branže. Nudil jsem se strašně. Ne však proto, že by film neměl tempo, ale proto, že se dají veškeré záchytné body odtušit dopředu a žádný z charakterů (ne, ani McKayův Welles) není natolik působivý a zajímavý, aby utáhl jednotlivé vztahové epizody směřující k finálnímu potlesku. P.S.: Claire Danes je tu nebývale otravná. (06.08.2010)

Myslím si, že obsadit do role čtyřiadvacetiletého Wellese šestatřicetiletého herce vzalo filmu jednu z jeho možných nejsilnějších zbraní, ale dobře... holt chybička. Jinak to ujde a ani ten Efron to nekazí tak, jak by se dalo čekat. Není to moc výrazné a nemá to ani náznak "umělecké hodnoty", přestože se to snaží těžit z Wellese coby veliké osobnosti, okolo které se neděly nezajímavé věci. Na dlouhou chvíli asi dostatečné. (22.06.2012)

Kdyby tento film viděl Orson Welles, jsem si téměř jistý, že by ho nenáviděl. Ani ne snad proto, že ho vykresluje jako arogantního chlápka, co je ochotný pro svoji uměleckou vizi udělat cokoli, včetně zrady přítele. Ale proto, že je to milý film, obyčejně vyprávěný, bez experimentů, zkrátka tak jak se tak podobné filmy dělávají. Jazz, Amerika, 30. léta. Trochu jako by to točil Woody Allen. Zkrátka film, co vám deštivé nedělní odpoledne nezkazí. (Jo a Zaca se nebojte, hraje tu velmi slušně.) (14.08.2015)