Podivuhodná dobrodružství Vladimíra Smolíka

Dospívající Ládínek si pro své "úniky z domova" pořídí nafukovacího Gullivera skrytého ve futrálu od houslí, s kterým pak podniká opravdu daleké výlety doprovázen věrným Zorrem, který v pozdějších dílech dokonce mluví. Úžasný nápad, který je úžasně propracovaný. Skvělé dialogy, skvělé "hlášky", přičemž vše nepostrádá určitou hloubku. Ač jde o sci-fi, neztrácí ani kontakt s realitou, protože na vzdálené planetě se většinou odehrává něco, co bylo "rozehráno" v úvodní partii v rodině Smolíkových. Jednotlivé planety pak představují některé naše problémy "ad absurdum" - tak se na ně můžeme podívat trochu z jiného úhlu - a nechat se formovat, pokud chceme (fantazii, ale i myšlení a cítění). Pro mě úžasně nadčasový seriál. Zajímavé komentáře: Šandík, Lima, Subjektiv, Karlos80 a flanker.27. (01.07.2013)

Ach, ta nostalgie... Budu upřímný, tenhle seriál je záležitostí mého dětství, takže se na něj logicky nemůžu dívat úplně nezaujatě. Ale zkusím to. Animace byla už v době svého vzniku dost kostrbatá a některé úseky se dost často opakovaly. Zvuková stránka si vystačí s těmi nejjednoduššími efekty... Před čím je ale třeba smeknout všechny klobouky světa, je naprosto nezměrná fantazie autorů, která opravdu nemá hranice a leckteří američtí scénáristi by se místo stávkování mohli učit od svých maďarských kolegů. Tolik neuvěřitelných šíleností napěchovaných do jedné epizody jste určitě ještě neviděli. A právě to dává tomuto seríálu potřebnou šťávu, takže si to kolem vás prosviští rychlostí několik MegaLádínů a nechá vás jen nechápavě zírat. A k tomu ještě ty krásné vzpomínky... A to už stačí, Podivuhodná dobrodružství Vladimíra Smolíka neztratili nic ze svého kouzla a jsou pořád parádní zábavou. Tak pravit Velký Placák. (14.07.2010)

Prostřední a bezkonkurenčně nejlepší série Smolíků, i když tato povedená rodinka tu, vyjma Ládínka, paradoxně hraje jen druhé housle. Ty první si nocí nosí právě Ládínek na střechu a kupodivu - nejsou to housle, co je ve futrálu, ale nafukovací raketa Guliver (model 5), se kterou se Ládínek společně se svým mluvícím psem Zorem vydává objevovat ty nejšílenější ze šílených a ztřeštěných planet. Scénáristé tady opravdu popustili uzdu fantazii naplno a můžu říct, že dílo se jim nepochybně povedlo, neboť když jsem si teď nedávno udělal opáčko Smolíků, tak můžu říct, že za těch cca 35 let, co uběhlo od doby, kdy jsem je viděl naposled, jsem si pamatoval téměř každou planetu i děj každého dílu. A mám také dojem, že jde o nejprohláškovanější sérii, kde co slovo, to perla. A to i v pasážích kdy se na začátku a konci mihnou ostatní členové rodiny. Např: Gábi: "Kde bych na to vzala? Copak ty peníze kradu?" Pepa(sarkasticky): "Pouze je bereš. Ode mě." (12.06.2019)

Dětství v sedmdesátkách, hlava věčně v nějaké té sbírce východoevropských sci-fi povídek z Edice 13, sešity pokreslené důmyslnými vynálezy poháněnými sifonovou lahví, Ládínek – hrdina největší. Nejvíc mě ale teď po letech nadchl dosud neviděný (protože českým bolševikem do televize nepropuštěný) závěrečný díl Na hlavu postavená planeta s několika scénami, ve kterých se všechno systematicky říká obráceně, než se to myslí. Přepnout po těch pár minutách zase do normálu, to člověku chvíli trvá – a co teprve když se na podobných principech od mala učila komunikovat celá vaše generace. (14.03.2015)

Já myslím, že na tehdejší dobu je docela zajímavý sci-fi seriál. Když tedy pominete do té doby známá fyzikální data. Párkrát jsem se zasmál, ale něco jiného bylo sledovat tento seriál tenkrát a něco jiného dnes. V posledním díle je pak viditelná úlitba bohům, tedy politické situaci. Celou sérii Smolíků moji rodiče miloval. Já už viděl kdysi všechny tři série, ale už je to dávno, takže si teď nejsem jistý, která je nejlepší. Mě osobně se asi nejvíc líbily zvláštní prázdniny celé rodinky. (27.07.2020)