Tokio!

po prvom videni je to za 3*...verim tomu, ze to pojde o nejaku hviezdu nahor ak to zrecyklujem v spravnom case (10.05.2010)

Prvá na zasmiatie, posledná na zamyslenie, ale to medzitým akosi príliš blízko k podlahe. (15.09.2012)

prva cast zacala naberat dej a uz to vyzeralo na nejaku dramu ked z cista jasna dievcina nasla svoje zivotne poslanie. druhy pribeh Merde som uz teda zacal pozerat s rezervou, bol bizardny a ujety, proste japonsky. a mozno aj na zamyslenie... najlepsi pribeh bol ale treti, ten ukazoval chlapa co 10 rokov nevysiel z bytu. jedneho dna vsak dovod najde... (17.02.2013)

Čtyři hvězdičky jdou Tokyo! jedině za skvělý film Leose Caraxe. Ty zbývající dva jsem nikdy vidět nepotřebovala. Na pana Merda si často vzpomenu. Nehledě na jeho nový život v Holly Motors. (21.07.2013)

Tři variace na téma odcizení člověka v moderní společnosti. Hrdiny jsou vyděděnci z vlastní vůle, nesmrtelní outsideři a postavy tápající v nejistotách. I na tomhle filmu, zvlášť v povídce č. 1, je zřejmé, jak hluboko zasáhly uměleckou tvorbu všeho druhu texty Franze Kafky. Nejvíc explicitně pojednává téma odcizení poslední povídka. (21.07.2014)

Tokio je obrovské a různorodé město, v jehož zátočinách a stínech je skryto mnoho podivného. Mladá dvojice přichází žít do města … dívka se časem nezvykle proměňuje a poznává podivné „stínové“ Tokio, tolik odlišné od toho normálního. Zvláštní stvoření Hovno vylézá z kanálů, loupí a vraždí na ulicích , nazpět v kanále žije obklopeno „válečnou pamětí hrdinů z Nankingu“, Hikikomori (člověk který se rozhodl zrušit kontakt s venkovním světem) se náhodně zamiluje a opustí dům, aby nalezl svou dívku, jenže v ulicích je liduprázdno, do doby než nastane zemětřesení. Aspektem všech povídek je lidské odcizení, jedinečnost hlavních postav i neurčitost samotného obrovského města. Nevidíme Tokio tak, jako turista, ani jako běžný obyvatel. Povídky pátrají po městě za městem, a k průzkumu neznámých oblastí si berou osoby, které žijí buď osamoceně, případně přicházejí nově do města. Filmaři tu s větším, tu s menším úspěchem vytváří jedinečné až surrealné příběhy. Gondryho část je mi z trojice tvůrců nejbližší pro svoji výtvarnost a výrazný nápad, Caraxovo Hovno je zdlouhavé a nudné, smyslu se jen dopátrávám, Bongův příběh je silně poetický a laskavě vlídný. Jak by Prahu viděla trojice zahraničních filmařů? (11.03.2009)

jednotlivé povídky: ***//**//**** (10.08.2009)

poslední povídka byla brilantní, druhá se mi nelíbila, první měla krásnou pointu. Celkově zajímavý a netradiční film k zamyšlení o životě :) (02.08.2010)

Maximálně mne zaujala povídka první od Michela Gondryho. Já prostě jeho tvorbu fakt můžu, jednak se mi líbí, když má režisér jasně identifikovatelný rukopis, který u Michaela je o abstraktních až snových vyobrazeních, které působí až absurdně, což je moje srdcovka. Další dva příběhy mne až tak moc nechytli, ale jsou natolik "divné",že mi i po delší době od shlednutí uvízli v mysli, což je podle mého vždy dobře, když uvízne pocit. Takže za mne ano pokud jste trochu divný a máte rádi ejeté a divné věcy :-) (28.02.2018)

INTERIOR DESIGN za 4* i když prvních 15 minut bych klido vystřihla, MERDE za 2 ohyzda, o kterém nikdo neví, kde a proč se vzal, v kanále mohl klidně zůstat a SHAKING TOKYO za 3+ za ty tlačitka:-D (18.05.2009)

Interior design: ***, Merde: ****, Shaking Tokyo: **** (23.05.2009)

Skvělé... výborně jsem se pobavil. Gondry nezklamal a jeho příběh se mi líbil nejvíce. Nelituji těch peněz, za originální DVD. (13.06.2009)

1. povídka 4* 2. povídka 3* 3. povídka 5* (28.01.2010)

Povídka Merde mě naprosto dostala! (19.05.2010)

http://www.youtube.com/watch?v=UVmYs2TBSak ! (19.07.2010)

Zvláštní, jiné, zajímavé (01.11.2010)

INTERIOR DESIGN *** - Život v Tokiu z pohledu těch méně úspěšných a zajímavá metafora v závěru. HOVNO odpad - zbytečná kravina. TŘESOUCÍ SE TOKIO **** - Asi nejzajímavější a nejvíc "japonský" příběh, bohužel po těch předchozích kusech už jsem byl dost vyčerpán. (20.10.2012)

Všechny tři části filmu jsou svou formou i obsahem velmi bizarní až surrealistické. První příběh je vlastně zajímavý hlavně svým vyústěním. Dívka se stane židlí a konečně získá pocit, že je něčím užitečná. Tokio je zde silně odlidštěné, anonymní a neosobní. Věřím tomu, že v takovém městě se člověk může proměnit v cokoli.*** Pan Hovno je celkem nechutná satirická fantasmagorie, které zesměšňuje všechno možné a hlavně Japonce (je jich moc a mají oči jako ženské přirození).** Nádherně poetický je ovšem třetí pohled na introvertní Tokio s atmosférou jemně se chvějící pavučiny.***** (31.12.2013)

První povídka se mi líbila nejvíce, ale stejně jsem nepochopila závěrečnou pointu (pokud nějaká byla). Druhý příběh WTF a ten poslední byl tak nudný, jak jen může život hikikomoriho být. (11.08.2014)

Tokio plné bizarních nápadů! Skvělý osobitý humor doplněný o jemně zpracované narážky z japonské kultury a historie. Obzvláště Caraxův Merde, kterému nikdo nerozumí má super odkazy na Godzilu, prožitý Izolacionismus a v podobě Merdeho potravy pak na konzumní způsob moderního života. Interior Design věcně ukazuje každodenní boj za uplatnění ve velkoměstu s nutnou proměnou, kterou je potřeba podstoupit a Třesoucí se Tokio zase kromě fenoménu hikikomori poukazuje na problém vzájemné komunikace mezi mužem a ženou obecně. Chvílemi nedotažené, jindy zase možná až příliš, ale celkově super provokativní dílko, které svůj záměr a zprávu, jež chtělo ukázat bezesporu naplnilo. (30.03.2018)