Tokio!

Gondry 50 %, Carax 45 %, Bong 80 % (26.08.2012)

S vyraženým dechem, nevyprchávajícím údivem v očích a hřejivým pocitem u srdce jsem sledoval do konce i závěrečné titulky :). (30.01.2013)

Brilantná, geniálne zábavná a desivá antológia, kde sa odosobnenosť od sveta ako ho chceme poznať krásne premieta v tých bizarných postavičkách/situáciach a hlavne v tom veľkom meste. Gondryho stolica sa ma dotkla na osobnej rovine, viac netreba. Caraxove stratené v preklade ma nechalo v šoku, no všetky tie nedoriešené motívy a nápady boli kreatívne a vytvorili zážitok, o ktorom by každý hlavatý od filmov mali hovoriť. Bongov otras je krásnou bodkou, z trojice najjednoduchšie interpretovanou. Pretože každý hikikomori potrebuje ten otras, čo rozhádže okolo neho veci. A kto v tom nevidí to love story, má tam aj tú nepríjemnú víziu budúcnosti, ktorá sa začína už teraz. Všetky tri filmy by si nemohli byť menej podobné čo sa týka štýlu alebo deja, no to posolstvo z toho robí jednu z najzaujímavejších a najlepších filmových antológií za posledné roky. (17.07.2016)

Nápady, které by ve stopáži celovečerního filmu jen těžce obstály, sdružuje japonská metropole a špatné to věru není. Už první povídka z dílny Gondryho naznačuje, o čem v tomto souboru půjde především. Proměna, odcizení, nepochopení. To co zprvu vypadá jako upřímná výpověď o nepříznivých bytových podmínkách v Tokiu, vrcholí jako surrealistický sen reflektující lidské metamorfózy. Prostřední dílek této skládačky vyčnívá ze všech směrů svou nepřizpůsobivostí a ač je mnohdy označován jako nejvýživnější, poživatelný nebude pro každého. Přes své zlověstné bělmo nechává pomrkávat třeba Kaspara Hausera, což poslouží jako pojem dostatečně výstižně. Při závěrečné zmínce, že napříště pan Merde zavítá do New Yorku, neváhali někteří diváci dát najevo svůj hlasitý nesouhlas. Skutečnost, že bych se s tímto svérázem měl na plátně kin ještě někdy setkat, mi ostatně taky není příjemná. Závěr si pak usurpuje dokonalá náladovka s vytříbeným obrazem a lehce smutkem zatíženým příběhem o dobrovolném poustevničení ve vlastních domech. Za zhlédnutí určitě tento povídkoví soubor stojí. 70% (05.12.2008)

Interior design (****) ; Merde (*****) ; Shaking Tokyo (***) (25.06.2009)

tak to dopadá, ked sa žabožrouti montujú japoncom do metropole (dobre, ten tretí je korejec, ale i tak) (08.02.2010)

Za celý film, jsem vlastně nepochopila, co tím chtěl autor říci.Holt, jiný kraj, jiný mrav. (10.03.2012)

Nejvíc jsem se bavil u druhé povídky - šílenec vylézající z kanálů je pro mě naprosto originální postava. Mé hodnocení povídek: 60%, 80%, 50% (zatím 1912 hodnotících, dosavadní průměr je 74%). (16.04.2014)

+100 (10.08.2010)

Od toho dne, kdy jsem tento film zhlédl, si dávám pozor na Leose Caraxe. Tenhle chlápek má zkrátka nějaký divný smysl pro humor, který nejsem s to pochopit. Prostřední část na mě totiž působí zhruba stejně srozumitelně jako řeč toho obyvatele kanálů. Nenormální chování hrdiny není nikde vysvětleno, jeho podivná řeč také, žádný humor, žádné poselství... prostě nic. Veliká škoda, protože zbylé dvě epizody se pohybují ve sférách, ve kterých se pohybuji i já. Gondryho povídka o "zbytečné" slečně mi svým originálním závěrem velmi přípomněla Pěnu dní. Bongův příběh o střetu lidské osamělosti s láskou je také velmi zajímavý. Herci jsou perfektní, i Lavanta dokážu ocenit, i když nevím, co měla ta jeho kreace za smysl. 70% (29.03.2015)

Fazety soudobé japonské mentality očima experimentujícího Gondryho a Caraxe mi přišly povědomé, ale v celku těžko konkrétně uchopitelné, až nudné. Oproti nim přináší korejský mistr Joon-ho Bong symbolicky jednoduchou, nicméně co do atmosféry a konečného vyznění, velmi působivou nevšední romanci. (27.05.2009)

dokoukat (10.04.2012)

Asi budu za kulturního barbara, ale mě se "Bakaláři", jejímž jediným společným znakem bylo město, kde se děj povídek odehrává, vůbec nelíbili a nebýt pár zajímavých momentů, tak bych šel snad s hodnocení ještě níž... Po dlouhé době jsem se vydal do kina a odcházel jsem s mírně nasraným pocitem, ale ono to asi jinak dopadnout nemohlo. Ani jedna z povídek nevystihovala mentalitu japonců, oceňuji snahu o originalitu, ale když půjdu po pořadě. Od Gondryho bych čekal víc, avšak závěr typický a povídku zachránil, Hovno začal(o) jako směs klipů Unfinished Sympathy(Massive Attack)+Rabbit In Your Headlights(Unkle)+Bitter Sweet Symphony(Verve) a konec se nesl ve znamení žvatlaní v záhadné řeči, které mi vůbec vtipné nepřišlo, s poslední povídkou se rozplnulo očekávání něčeho zajímavého... Takže fakt sorry, ale za dvě, pro mě jeden hodně nudnej hokejovej mač(každá třetina), bohužel. :-( (25.01.2009)

Vnitřní design - 80% Merde - 99% Tokio se otřásá - 90% (29.08.2009)

Tri strednedlouhe fantaskni pribehy, kde predstavivost a vnimani umelecky nadechnutych scen se stavi nad zbytek faktoru tvorici film. Normalne me takove slozeni odradi, ale zde s pozadim Tokia se rozehravaji nevsedni pointy kazde z povidek. Zadna z nich nema jasny konec, tudiz nahrava divakovi zapojit fantazii a svou vizi. Prvni se toci okolem mladeho paru, jez se akorat prestehoval do Tokia a nachazi zivot v tak velke metropolii slozitym az neunesitelnym. Nasleduje druhy pribeh o prazvlastnim cloveku podobnem skritkovi mluvicim neznamym jazykem, ktery zije v kanalech a kdyz vyleze, tropi na ulicich povyk a emocne rozvasni mistnich obyvatel. Poslednim prispevkem je osud muze, ktery se svevolne rozhodl nevychazet a travit veskery cas ve svem byte bez komunikace s okolim - hikikomori - az zemetreseni a prichod roznasecky pizzy vse meni. 70% (07.01.2011)

Gondry 4* - až tak jsem to nepobral, ale líbilo se mi to. Carax 4* - pohled do duše Japonce? Možná, pak je to ovšem psycho. Je vidět, že ani japonsku se nevyhýbá téma rasizmu. Bong 5* - asi nejvýstižnější znázornění duše Japonce. Od přetechnizování po samotu a uzavřenost. Ale i Japonsko se postupně mění a nakonec změní. (13.02.2010)

*TRI TOKIJSKÉ OTÁZKY* Doposiaľ som akosi neprišiel na chuť poviedkovým filmom, pretože vyrozprávať príbeh na takom malom priestore, zhustiť ho do takej miery, aby bol schopný poskytnúť všetko podstatné a zároveň si udržal dynamiku, je obtiažne. Autor sa zvyčajne drží jedného hlavného motívu, ktorý donekonečna rozvíja, a pritom by sa žiadala jeho určitá košatosť. Originalita zápletiek tokijských príbehov je nepopierateľná, ale tam to aj končí. Každému príbehu dominuje osobitá a niečím netypická postava, ktorá podnecuje ku kladeniu otázok, avšak odpovedí sa od žiadnej z nich nedočkáte; táto úloha spočíva len na pleciach diváka. Verdikt v 1 vete: Kto vlastne je ten Merde? 20.07.12 Zisťujem, že odpoveď na moju otázku by sa mohla nachádzať v Holy Motors. (20.07.2012)

Jako pozitivum vidím zejména to, že i evropští tvůrci se uměli vžít do asijské úchylárny. (31.07.2012)

INTERIOR DESIGN - Dívka co se musí změnit v židli, aby si konečně připadala užitečná. Gondry její problém opravdu výborně vyřešil. 100%... MERDE - Kdybych si měla vybrat, asi bych se přidala na stranu "Nestvůry z kanálů". Vždyť pouze věřil ve svého boha a jeho objasnění činnů bylo logické. Každému někdo nebo něco vadí. Carax vytvořil opravdovýho týpka. 90%... SHAKING TOKYO - První pohled do očí po jedenácti letech a hned je z toho láska. Vskutku originální děvče s tlačítky. Přiznávám že s koncem jsem si trochu nevěděla rady, ale i přes to to bylo působivé. 85%... Sečteno podtrženo, rovných***** (09.01.2009)

první dvě povídky-za tři, poslední od Jun-ho Bonga za pět! Je to nádhera... (11.08.2009)