Umírající zvíře

Velmi zdařila adaptace románu P.Rotha. Samozřejmě, že téměř nikdy se žádnému režisérovi nepodaří přenést celý děj z knihy na plátno, takže tady také schází některé pasáže a některé dosti naturalisticky líčené. Ale do pojetí Isabel Coixet by takové scény asi ani nezapadly a působily by rušivě. Ostatně, celá kniha je založena na úvahách a vnitřních myšlenkových pochodech hlavního hrdiny, což by z filmu zcela vymazalo ostatní postavy. Tento snímek vyznívá v konečném důsledku jako oslava Penélope Cruz a jejího éterického vzezření. Nezaujímám negativní postoj vůči Benu Kingsleymu, ale on se mi do role Davida vůbec nehodil a trochu mě to celou stopáž rozčilovalo. Isabel Coixet ostatní herce zvolila náramně dobře - Sarsgaard, Clarkson i Hopper jsou výteční, o Penélope nemluvě, ale Ben Kingsley měl být nahrazen někým jiným, například Anthony Hopkinsem, Al Pacinem, atd... (12.07.2009)

Nádhera! Strašně jsem si přála nahlédnout do mužské duše a když se mi to povedlo a já jsem jásala, zjistila jsem, že to točila žena. Tak proto je to tak něžné a dojemné. Asi je mi to podání velmi blízké tou ženskou rukou. No ale to nic nemění na tom, že Ben Kingsley v roli staršího milovníka byl skvělý. A Penélope se mi konečně zalíbila. Asi jsem ji neviděla v lepší roli. Vřele doporučuji :)). (22.07.2014)

S Isabel Coixet mám v pamäti spojené dva vynikajúce filmy (Môj život bezo mňa a Tajomstvo slov). Veľké očakávania pri vkladaní DVD do prehrávača boli teda prirodzené. Elegy je zaujímavý pohľad na zdanlivo bezchybné súkolie života niekoľkých postáv vo chvíli, keď sa zasekne a od toho času už nič nie je ako predtým. Láska študentky k profesorovi mohla vyznieť banálne a tuctovo, nebyť Isabel Coixet, ktorá opätovne dokázala, že v psychológii postáv je doma. Penélope Cruz ma konečne presvedčila, že nie je iba peknou bábikou a charizmatický Ben Kingsley si strihol jej uveriteľného partnera. Klavírna hudba filmu svedčala a tak moje drobné výčitky smerujú iba k epizódnym postavám, ktoré nedokázali nahradiť absenciu Consuely v druhej polovici filmu. (24.07.2011)

Příběh začíná vyprávěním: "Myslím, že to byla Betsy Davisová, kdo řekl: "Stáří není pro sraby". A určitě to byl Tolstoj, kdo řekl: "Největší překvapení v lidském životě je stáří". ......... "Stáří, ... to vás zaskočí. A z ničeho nic se ptáte sami sebe, i já se ptám sám sebe, proč se stařec nemůže chovat úměrně věku. Jak je možné, že se i já stále dokola zúčastňuji živočišné stránky lidské komedie. Protože v mé hlavě se nic nezmění. ....................... Jmenovala se Consuela Castillová. Byla to moje studentka .........." (30.08.2009)

Kľúčom k celému filmu je veta jednej z postáv: "Krásne ženy sú neviditeľné". Namietnete: "Ale veď krása ako taká je viditeľná až to kričí". Isteže. Ale čo tá žena, skrytá za ňou? Čo ten človek sám o sebe? A môže byť vôbec reč o láske, keď za ňou nevidíme človeka? Tento film je presne taký, ako kaviarensko-intelektuálske bonmoty: napríklad ten citát z prvej vety tohto komentu. Najprv vás len tak jemne omámi svojou frivolnou ľahkosťou a zdanlivým protirečením, vydávaným za múdrosť. Ale keď ho nenecháte vyvanúť ako bublinky šampanského a dovolíte mu rozležať sa v hlave či rozložíť na atómy, môže to pokojne rozložiť aj vás. (Nás, starnúce umierajúce zvieratá určite!) (25.02.2009)