Umírající zvíře

Elegy má našlápnuto k něčemu velkému, ale nikdy do těch míst nedojde. Jakoby se Coixet nemohla rozhodnout, co vlastně chce vyprávět, jakou emoci chce upřednostnit a čím diváka rozdrtit. Výsledek je pak rozpačitý. Chvílemi jsem už cítil Almiče a jeho thrillerově vášnivé napětí, jindy zase trochu z Chabrolovy Nevěrné ženy a hlavně jejího remaku. Když se mi však nedostalo ani jednoho, zkoušel jsem Elegy uchopit jako neobvyklé drama o stáří. Bohužel i tahle rovina je tisíckrát rozmlácená na padrť a mně prostě nezbývalo než si zkusit vzít ode všeho trochu, což však není úplně ta nejvděčnější cesta, jak si podobný film užít. 6/10 (28.04.2015)

Isabel Coixet si libuje v tragických příbězích, ale mně osobně se více líbily její dva starší filmy. Elegy plynula hodně pomalu a některé dialogy mi přišly hodně vycucané z prstu (nebo z pera Philipa Rotha). Z hereckých výkonů vynikl především Dennis Hopper; Penelope Cruz dokázala své postavě přidat i rozměr vnitřní krásy. Film mě naplnil smutkem, ale na konci i jakousi nadějí, vyústění se dá chápat i jako happyend. Nelíbil se mi motiv vztahu otce-syna a příliš tklivá hudba. (21.10.2008)

Uvědomělý a citlivě natočený snímek, který se však příliš topí v rozborech jednotlivých charakterů a až příliš pozvolna (ne)plyne kupředu. Jednotlivé filmové složky jsou kvalitní (režie, hudba, střih, herecké výkony), avšak jiskření mezi hlavními protagonisty jsem jaksi hledal marně a to je v příběhu o dvou lidech trestuhodný nedostatek. Rovněž opravdové emoce se nekonaly. Je to tvrdý příběh, ale je až přiliš "filmový" a až moc uhlazený podle vizuálně dokonalé a dialogově chytře promyšlené šablony. Syrovost chybí, což je pro mne hlavní nedostatek. (07.01.2009)

Standardní drama, které nijak nepřekvapí. O lidech, kteří se v jisté fázi života ucitnou v krizi. Už to tady bylo hodněkrát, starší muž a o hodně mladší milenka a jak to asi dopadne. Výkony herců jsou sice procítěné, ale žádnou hloubkou mě neomámily. Trochu ubrat na citovém vydírání a film by nemusel zůstat v takové šedi. (11.10.2008)

Kingsleyho přestalo bavit, že si z něj všichni dělají srandu, odložil tupé a stařecké přehrávání a vzmohl se k oscarovému výkonu ve filmu, jenž má hodně pomalé tempo, nevyhne se několika slabším (nudnějším) místům, ale je natolik inteligentní a životními pravdami a zkušenostmi nasáklý, že to ustojí se ctí. Jednohubková sedmdesátka, kterou už asi nikdy neuvidím, ale je mi jasné, co na ní akademici uvidí. P.S.: Chápu, že se český název odráží od jména knižní předlohy. To mi ale nebrání ho označit - nejen z marketingového hlediska - jako stupidní a nešťastný. (10.09.2008)