Zatmění

Je velmi příznačné pro tento film, že nenuceně míchá dohromady věci, jež nesmírně miluji, ale dělá to takovým způsobem, který je mi ze srdce odporný. Máme tu vzteklého giganta, který tak neopatrně směřuje svoji energii, že nakonec zničí sám sebe, ačkoliv se upřímně rozhodl páchat dobro. To miluji. Máme tu dívku světici, chodící světem, vidící zlo a brečící, která je tak čistá, že se jí žádná rána osudu nemůže dotknout, a tak, ačkoliv zjizvena, jako jediná třímá právo pokračovat dál. To také miluji. A teď přijde to Ale. Poslední ze tří byl plně znetvořená bestie ještě předtím, než vstoupil do onoho výtahu, což je velká a zásadní zrada na divákovi, na filmu a na postavě samotné. A Aidan Gillen je tak prvoplánovitě ohavný, až bych to trestala zákonem, že zrovna jemu připadla tato role. Interiér výtahu s těmi šílenými obrázky na zdech a zrcadlem vracejícím vše několikrát zpět je krásný. Jako cvičení ve fantazii mě teď nesmírně láká zkusit vymyslet, jak bych příběh s tímto geografickým rozvržením vedla já sama, a ještě lépe, jak ho vystavět bez těch flashbacků a opravdu vycházet jen z teď a tady. Bylo by to spíš divadlo než film, ale bylo by to velmi svůdné! Zatmění promarnilo svou příležitost. (26.04.2016)

Už je to nějaký ten pátek, co jsem viděl naposledy nějaký ten film, ve kterém zůstal někdo uvězněný ve výtahu, nebo byl právě tento prostředek k dopravě nástrojem k zabíjení. Většinou však právě tyto kousky moc nevyhledávám, protože jen málokdy sebou přinesou nějaké to oživení. No a Blackout nám rozhodně nic nového nepřinesl. Scénárista nám naservíroval další průměrný scénář, který vás spíš pomalu uspává, nežli by ve vás vyvolal klaustrofobické peklo a zvýšený tep. Přitom právě toto prostředí nabízí ještě pořád dost možností, jak si získat diváka na svou stranu. Znám spoustu lidí, kterým nedělá jízda ve výtahu zrovna moc dobře a ani já sám se necítím nadvakrát v těch starých vrzajících krámech ( a to mi obecně výšky vůbec nevadí). Těšil jsem se na propracovanou psychologickou hru, kdy až do poslední chvíle nebudeme vědět, komu nakonec rupnou nervy nejvíc. Ovšem to by nám to nesměli tvůrci vyslepičit již zhruba v polovině filmu v jedné ze vzpomínkových pasáží. Ony ty flashbacky ovšem byly snad tím nejlepším, co nám tu bylo vůbec nabídnuto. Alespoň jsme se útržkovitě dozvěděli něco ze života všech tří postav. Bohužel jakmile jsme se přesunuli do reality, započala nuda. Režisér prostě téměř za celou dobu nedokázal navodit potřebnou (tíživou) atmosféru a děj spíše uspává. Teprve ke konci přišlo zlepšení, ale to bylo žalostně málo. 40% (30.06.2016)

Koukatelné, ale slabé. Scenárista se s tím moc nemazal a zavřel do výtahu klasickou sestavu postav - vraha, astmatičku a zraněného chlápka mezi nimi, který ji před ním nemůže ochránit. Sice si s námi scenárista zahraje kdo je kdo, ale tím ze sebe vydá maximum a dál jede na volnoběh a vypomáhá si utíkáním z výtahu do četných retrospektiv a samozřejmě nechybí závěrečný fyzický souboj, ve kerém je zužitkován výtah. Rejža to pak hraje na digitální průlety výtahovou šachtou a když nic jiného, tak se mu daří, aby to nevypadalo jako německý televizní thriller. (05.04.2010)

Tři lidé uvíznou na dlouhé hodiny ve výtahu a z jednoho z nich se posléze vyklube zvrhlý úchyl, který bude mít pádný důvod se do určité hodiny odtud vysekat i za cenu likvidace dvou nedobrovolných cestujících. Režisér Rigoberto Castaneda si prakticky vystačí jen s ústřední trojici herců (Tamblyn, Gillen, Hammer) a s několika flashbacky, kterými osvětlí, co se událo u nich podstatného před osudným nastoupením do výtahu a rozhodně nesází na nějakou precizně vycizelovanou psychologickou hru, ale nenápadně film posunuje do hororové roviny, která vyústí do napínavého finále. Klaustrofobní pocit je navozen dokonale a každé zaskřípání starého výtahu nahání až depresivní pocit. Poté, co je odhalena pravá identita na první pohled decentně tvářícího se Aidana Gillena, se výtah stává bojištěm o přežití. Byl jsem rád, že tvůrci nešli nijak do extrému. Skvělému hororovému výsledku to jenom prospělo. Byl jsem příjemně překvapen talentem do té doby pro mě neznámého režiséra. Super. (23.07.2010)

Tentokrát si nejsem při svém hodnocení tak úplně jistý. Film jsem sledoval už ve značné únavě, bral jsem ho jenom jako takovou odpočinkovou záležitost a vůbec jsem o něm nic nevěděl, ale i přesto mě hodně bavil a bavilo mě čekat na nějaké velkolepé finále, které ale nakonec vůbec nepřišlo. Protože jsem byl plný očekávání, dal bych za celkový dojem 3*, ale jelikož si už nedokážu představit, že bych se na to ještě někdy podíval, tak jen 2*. (19.09.2011)