Bílá vrána

Nie nadarmo sa Gilbert Grape spomína v skoro tretine komentárov. Black Balloon (aka Bíla Vrána - ge?) je totiž jeho identická kópia, žiaľ bez DiCApria. Žiaľ preto, že zatiaľ čo čarovný Leo svojou exhibíciou film nenápadne ťahal, tak Luke Ford a jeho Charlie funguje presne naopak. Otravne a samoúčelovo. A tým silno trpí aj tento zástupca zatiaľ malej množiny filmov, ktorá je naozaj potrebná. 3x Škoda. 70% (04.02.2009)

No, český název mě zas tak neuchvátil, stejně jako plakát. Trochu to totiž dle mého přesně nevystihuje to, co přijde. Tohle není teen drama na téma, kterak se chlapec na střední zamiluje do děvčete na střední, tohle je výborné rodinné drama, kterak se morální aspekt bije se sobeckostí a úspěchem ve vlastním životě. Já musím přiznat, že ve mně vyvolali tvůrci přesně takový pocit, jaký by divák asi měl mít. Sympatizace s hlavním hrdinou, jeho lehký nesouhlas, větší nesouhlas a nakonec smíření. Je to kus dobře odvedené práce, která mě těší. (30.03.2011)

Další z filmů zabývající se autismem. Znovu dostáváme pocítit, že svět kolem nás není tak jednoduchý, jako se na první pohled zdá a jsou mezi námi lidi, kteří jsou odkázaní na pomoc druhých. Zdejší autista Charlie je ještě více vzdálen realitě než postava Di Capria ve filmu CO ŽERE GILBERTA GRAPEA. Oba snímky jsou si velmi podobné. Těžkosti, které musí rodina překonávat, když o takového člověka pečuje, nepochopení a nesolidarita okolí. Problém zde nezasévá jen Charlie, ale i dospívající Thomas, který dosud není duševně vyrovnaný s bratrovým stavem a zároveň řeší vlastní problémy ve středoškolském kolektivu. S problémy mu pomáhá až překvapivě chápavá a hodná Jackie. Když bych měl oba filmy srovnat, BÍLÁ VRÁNA zachází do většího extrému v zobrazení kontrastů a faux pas způsobených člověkem trpícím autismem. To může dost lidí při sledování znechutit, jiné zase ještě víc uvrhne do myšlenek a stavů lidí, kteří tyto situace zažívají každý den. Po čistě filmové stránce je CO ŽERE GILBERTA GRAPEA lepší film. Zde je to ale stále velmi dobrých 74%. (31.01.2011)

Viděl jsem opakovaně, ale netroufl jsem si hodnotit dřív, než po shlédnutí amerického Co žere Gilberta Grapea? Přestože byl Gilert Grape pravděpodobně předobrazem Bílé vrány (v obou filmech jsou důležité scény koupání, v obou filmech spolu mají bratři fyzický konflikt), jde o filmy odlišné a není zcela férové je porovnávat. Charlie je autista žijící v normálním světě a normální rodině. Jeho bratr Thomas by chtěl žít normální život a vlastně ho i žije - jen kdyby nebylo Charlieho. Odlišnost Charlieho je zásadní, zásadní je i vývoj vztahu obou bratrů. Teenagerovskost filmu vychází z faktu, že Thomas je mladší a méně vyspělý, než Gilbert Grape - což však neznamená, že výsledek musí být nutně horší. Vztah obou bratrů je propracovanější, nálada je uvolněnější, divák má pocit krásna. Přestože mi taneční scéna z konce filmu připadá být trochu umělá, hodnotím oba filmy stejně. 85% (06.04.2010)

Ako už písali predo mnou, je to naozaj neskutočne silný film. Dokáže byť na jednej strane nádherne láskavý a zároveň sa nebojí ísť po tých najskutočnejších a najsilnejších emóciách. Hodne tomu dopomohli herci, všetci do jedného. Lukeovi Fordovi som veril každú sekundu filmu, keby je to americký film, tak už má nomináciu na Oscara istú. Ďalší herci za ním však rozhodne nezaostávajú, musím vyzdvihnúť ešte výkony Rhysa Wakefielda a Gemmy Ward, ktorí s filmom ešte len začínajú a hneď takéto výkony. Hoci téma by mohla zvádzať k citovému vydieraniu, ja som nikdy nemal pocit, že by sa o to režisérka snažila a rozhodne potešil aj jednoduchý a pritom reálny záver. (10.10.2008)