The Black Balloon
Biela vrana
Režie:
Elissa DownKamera:
Denson BakerHudba:
Michael YezerskiHrají:
Rhys Wakefield, Luke Ford, Toni Collette, Erik Thomson, Gemma Ward, Henry Nixon, Lisa Kowalski, Firass Dirani, Ngoc Phan, Andrew Ryan, Kate Box, Claire McCarthy (více)Obsahy(2)
Patnáctiletý Thomas Mollison chce vyrůstat jako každý teenager v jeho věku. Má to ale těžké. Protože je jeho otec voják, rodina se často stěhuje a plachý chlapec se jen těžko sžívá s novým prostředím. Jeho život však ještě více ztrpčuje skutečnost, že jeho starší bratr Charlie je autista. Zatímco rodiče Charlieho dávno přijali, Thomas nikoli. Stydí se za něj a ve skrytu duše ho nenávidí. Pak ale potká Jackii, které Charlieho společnost nevadí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (183)
Až moc mi to připomínalo "Co žere Gilberta Grapea" a taky to u mě má podobný, i když trochu nižší hodnocení. Skoro jsem neměl trpělivost (kvůli Charliemu) to dokoukat. Jen nuda ve vlaku a nechuť spát mi donutila tohle zkouknout celý, jinak bych se začal asi považovat za masochistu, pustit si to dobrovolně v neděli večer a přibližně půlku z celý stopáže poslouchat "éééééé". ()
Film, který je po formální stránce tak obyčejný, jako je obyčejný život většiny lidí. Ale taky film, který vyvolává tak sžíravé otázky, co bychom byli ochotni udělat, kdybychom se ocitli v situaci rodiny Mollisonových. Charlie se asi nikdy mluvit a chovat jako ostatní nenaučí a tak je na ostatních, aby se přizpůsobili. No a každý se s tím vypořádává po svém. Sám nevím, jak bych se v té situaci zachoval. Asi jako táta Mollison, který má svého medvěda Rexe a ten mu vždycky správně poradí. Akorát já nemám Rexe, ale Bohouše..:-) ()
Niet koho vyzdvihnúť , slabšie ako som čakal . Herci mi do úloh vôbec nepasujú ... ()
Obyčejný film o silném tématu, který je tady celkem bez děje. ()
Tenhle film vám buď bude připadat děsně klišovitý a Charlie vás bude štvát, nebo se vám bude moc líbit, dojme vás a k Charliemu si najdete cestu. Já jsem (jak se dá snadno odvodit z hodnocení) ten druhý případ. Kromě tématu a australského prostředí se mi na filmu líbili hlavně herci. Luke Ford hraje autistu velmi přesvědčivě, Rhys Wakefield je skutečně sladký a Toni Collette mi byla daleko sympatičtější než v About a boy. Přesně jak říká uživatel Kimon, Bílá vrána je příkladem filmu, ze kterého si člověk může něco důležitého odnést do života, a to je jen a jen dobře. Celkově hodnotím velmi kladně. ()
Narocny, ale dobry, mnohokrat sice slzami cez smiech, ale taky je zivot. ()
Tak takto sa robia silné filmy, miestami úsmevný, avšak aj s okamihmi, pri ktorých mi dokonca vyhŕkli slzy (ešte, že bola tma;) ), film, ktorý som sledoval v nemom úžase, a ak chce niekto konfrontáciu medzi bratmi, tak film Bratři, ktorý toho nasľubuje, sa môže schovať aj s obsadením, ktoré má! niekedy je menej viac! ()
Nevím, co si mám o tomhle filmu myslet. Nápad není špatný, pohled do toho, co se děje za zavřenými dveřmi v rodině s autistickým dospívajícím dítětem je sám o sobě velmi zajímavý... ALE... špatně vybraní herci celkový dojem neuvěřitelně srážejí, Rhys Wakefield se neustále tváří hrozně pitomě, namísto aby vyjadřoval kýžené emoce, Toni Collette je tradičně unavená a psychotická matka, která vám zkrátka musí být hrozně nesympatická, Gemma Ward je nemastná neslaná, Erik Thomson na první pohled odpudivej, ačkoliv tady by tak asi působit neměl... na druhou stranu pár opravdu silných scén se ve filmu taky najde, a to najednou všichni předvedou, že by hrát i uměli, kdyby jen trošku chtěli a snažili se... jediný kvalitní herecký výkon po celou dobu filmu ale podává Luke Ford, což je zatraceně málo, a já tenhle rozpor prostě nechápu... a co sakra měly znamenat ty scény s medvídkem?!?!?! Mám si to vyložit tak, že pár typu Collette a Thomson se nemůže divit, že má autistického potomka, nebo co?! 65%, škoda nevyužitého potenciálu... ()
Slunečné léto ostře kontrastuje s bouří odehrávající se v duši dospívajícího Thomase a člověk není jaksi s to ubránit se komparaci se sebou sama. Obstál bych? Thomas ovšem pochopí, že život není to, co chceme, ale to, co máme. Elisse Down se podařilo vložit do svého celovečerního debutu mnoho citu, lidskosti, jemného humoru a především, a toho si cením ze všeho nejvíce, bezbřehého optimismu. ()
Objektivně? Nejlepší na tom filmu byla Gemma, všechno ostatní většinově neoriginální. Některé dialogy byly jak z prdele. Problém pro mě byla také celková uvěřitelnost, že se to mohlo nebo může stát. Přece jen se od doby vzniku filmu se vnímání autistů hodně posunulo a je to tak nějak více realistické. Tady byl divný ten otec, naopak skvělé byl ztvárněný vývoj pocitů a uvědomění si situace ze strany bratra. Normálnímu vnímavému člověku mu ho muselo být fakt líto, ale zase na to dostal Gemmu, že? o) ()
Je ťažké vychovávať autistu a ešte ťažie to je pre súrodencov. Sám neviem, či by som sa dokázal starať o takéhoto človeka. Nie že by som nemal súcit, ale chýba mi tá sila. V tomto filme je predložená len časť dennodennej úmornej driny a obetovania sa a to človeka čaká každý deň 24 hodín. Film sa nevyhýba ani scénam, kde vidieť jednotlivé zlyhania psychiky ľudskej bytosti . Romantika: ** Realita:***** Vtiahnutie do deja:** ()
tento film mě vůbec nenadchnul, bratr se styděl za svého autistického bratra, a ani se mu nedivím co tam prováděl,i když v podstatě za to vůbec nemohl, přišlo mi to jako nudný nezajímavý film, a ani jsem nedokázala se dodívat do konce, takový typ filmů moc nemusím, i když nic nemám proti postiženým, ani herci mě nenadchli, proto bych dala misté 76% jen 50%. ()
Ikdyz se tu ledackomu zda dej zamerne a cilene vykonstuovany, natocene je to tak prirozene a citlive, ze si to zaslouzi lepsi ohodnoceni, nez kde jaky radobyskvely hollywoodsky treba i velkosnimek. Pro me neoddiskutovatelne *****. ()
Moc hezké. Ještě jsem neviděla film s Toni Colette, který by se mi nelíbil. A ani tenhle nebyl výjimkou. Děj nebyl nijak náročný, ale o tom to vždycky není. Záleží na tom, jak se to podá. A tady se to podalo velmi dobře. Tohle je přesně ten typ filmů, které se člověku buď hrozně líbí a nebo jim přijde naprosto nudný. Já jsem od toho moc nečekala a byla jsem příjemně překvapená. ()
Už nikdy žádný film s autistou! Na to nemám empatii. Viz. Malarkey ()
"Rex rikal, ze nemusim" ..."Ja toho medveda zabiju" ()
To si takhle ležim v lehký letargii těsně před usnutím u televize a znuděně přepínám programy. A najednou koukám na nějakýho retardovanýho puberťáka, jak s veselym kvíkotem zdrhá z baráku jen ve slipkoních a teniskách a za nim peláší stejně vymóděnej puberťák, kerej má ale všech pět pohromadě, za to ale nestihnul ani vobout boty . A já se smála, fakt vod srdce. Bylo to komický a tragický zároveň. A když se v další scéně objevila Toni Collette s panděrem těsně před porodem, byl program na další hodinu a půl jasnej. Povedená rodinka. Z některejch scén mi běhal mráz po zádech, protože byly tak skvěle zahraný, ale hlavně tak děsivě reálný, až mě s knedlíkem v krku popadala panika, že se odehrávaj přímo u mě v obejváku. Fakt pecka. Na Gilberta zapomeňte, ten je sice dokonalej, ale jinak. ()
Co žere Gilberta Grapea, to je první co Vás napadne. A taky to, že kvality svého vzoru (?) to nedosahuje, nicméně jde pořád o film plný emocí, s nepřepálenou romantickou linií a rozhodně film veskrze slušný. 70% ()
Tak tady z toho filmu je vidět, že lidé kteří se narodí s takovou poruchou, ale i ti, co s nimi žijí v domácnosti, to mají strašně těžké. Poukázání na tvrdou ale pravdivou realitu, kterou nelze změnit.. (PS: ale u komentáře Malarkeyho sem se vážně hodně nasmála :DD) ()
Koho to mělo zajímat? kdybych se chtěl dozvědět něco o autismu tak si to vygooglim, ale nepotřebuju o tom mít celý film... ztráta času, děj prakticky žádný. Kdyby aspoň ten konec byl normální tak bych tomu dal jednu hvězdičku víc si ten film bouhžel nezaslouží. ()