Hranice ovládání

Dvě espressa. Krabička od zápalek. Podivný vzkaz na malém papírku, vždy zapitý kávou a polknut. Vrtulník. Ranní meditační cviky. Návštěva galerie. Různá místa a různě vysoký standard ubytování. Hudba, film, věda, umění, halucinace. Pět různých lidí. V podstatě žádný děj a téměř žádné dialogy. Spíše monology a ze strany hlavního hrdiny slova téměř žádná. Pouze jeho kamenný výraz po celý film. Žádné emoce. Minimalistické, mlčenlivé a přemýšlivé. To je vše. Tak proč mi tento zdánlivě nezajímavý, jednotvárný, bezobsažný a stále dokola se opakující děj přišel tak fascinující? Dokonalá ukázka toho, že i příběh o "ničem" dokáže vyznít jako mimořádné umělecké dílo. Možná mu nebudete ani zcela schopni porozumět, budete přemítat nad jeho hloubkou či skrytou filozofií a významy, ale budete jím uchváceni. Taková je Hranice ovládání. Byla jsem potěšena roličkou Gaela Garcíi Bernala, mého oblíbence již od role v Mexické jízdě. Během sledování jsem přemýšlela nad tím, jaký bude závěr, co se dozvím a jaké bude vyjasnění všech těch podivností. Zároveň jsem však již tušila, že se na konci nejspíš nedozvím vůbec nic. Čekal na mě jen nádherně otevřený konec, který mé mysli nenabídl téměř žádné možné vysvětlení. Byla jsem v sametovém objetí svých dojmů a prožitků a říkala si, že vlastně ani nevím, jestli bych ho chtěla znát. So, WTF was that whole thing about?:) "Občas se mi líbí, když postavy ve filmu jen tak sedí a nic neříkají." (15.02.2012)

Nenechte se odradit místními vesměs negativními komentáři a hodnocením! Ten, kdo má rád filmy Jima Jarmusche, jeho pomalé tempo vyprávění, rád u filmu přemýšlí..... ten rozhodně nebude zklamán! Je mi trochu smutno z faktu, jak málo lidí tento snímek hodnotilo ( vidělo ). Stejně tomu bylo i při včerejší ( 4.11.2009 ) projekci v kině Bio Oko, kde pro " velkou účast " byl celý spodek zavřen a na balkóně se nás " mačkalo " asi 12 lidí. Chápu, že každý máme rozdílné názory na film, jiné požadavky, jiné hodnoty.... Co však nepochopím, to jsou lidé, kteří tenhle snímek pošlou do odpadu a vystupují zde jako velcí filmovi kritici a odborníci. Chápu, že snímek může člověka naprosto minout účinkem, ale po filmařské stránce musí člověk snímek chtě nechtě ocenit. Vynikající práce s kamerou ( smekám pane kameramane ) , perfektní střih , vhodně zvolená silná hudební stránka ( jak je u Jarmusche zvykem ) a že se člověk nemá čeho chytnout ( že to nemá příběh ) ? Možná to bude tím, že ho člověk jednoduše nechce vidět. Ten příběh je zde přitom tak jasný a nedá ani moc námahy, pokud je divák dosti všímavý a neustále nad snímkem přemýšlí, aby ho viděl. Co musím určitě zmínit to je VYNIKAJÍCÍ herecký výkon Isaacha De Bankolé, ale i ostatní herecké hvězdy v miniroličkách ( které jsou ale hodně důležité pro vývoj a pochopení celého snímku, víc než by se mohlo na první pohled zdát ), si poradili se svými party více než obstojně. Ať už se jednalo o mou oblíbenkyni Tildu Swinton, Gaela Garcíu Bernala, Johna Hurta.... a jako třešínka na dortu Paz de la Huerta. Taky jsem toho názoru, že ta pláštěnka Ti mooc slušela Paz :o) Pro mě osobně se tento poslední Jarmuschův snímek řadí po bok Mrtvého muže a to ho mám ve své Top - ce. Tak silně na mě zapůsobil a už teď se těším, až ho po nějakém čase shlédnu znovu. Poctivých 5* , zvedám palec a zároveň prostředníček pro " odpadáře " ...... (05.11.2009)

Co říct? Isaach De Bankolé je sexy, protože filmař Jim Jarmusch je sexy. Například v hudbě. A ještě něco: nevěřil jsem, že když se vydám v Praze do Světozoru, ukáže se to zrovna jako nejmrtvější kino, co jsem měl šanci zažít (počet diváků - 4 i se mnou; a moc ku pomoci to nebylo). Ostatně... více zde: http://25fps.cz/clanek/nazev:paradoxni-vrchol-tvorby-„cool“-filmare-jarmusche (21.08.2009)

Záhadný černý muž je vyslaný jiným záhadným černým mužem, aby chodil po zemi španělské a pozoroval a hledal a nemluvil a čekal... A vy chodíte a díváte se s ním a taky čekáte a... ono prd. Celý tenhle film je prázdný jako prd. Ó pardon, zapomněl jsem na vizuálno... No je pravda, že kamera je hodně púsobivá a je zjevné, že každý záběr byl pečlivě promýšlený a obrazy které vidíme jsou často esteticky krásné jako umělecká díla a hraje k nim příjemná (i když většinou nepříliš vhodně zvolená) hudba a celé je to takové meditativní a čisté a kultivované a jemně surreálné a předstírá to dokonce jakési filosofující rozuzlení... Ale pořád je to jenom film o prdu. Dialogy ve všech těch Kafích a cigárech jsou oproti plkům zde existenciálně závažné záležitosti a Bankolé se neustále tváří, jako kdyby teprve před měsícem slezl z palmy a naučil se chodit v obleku a jíst příborem. A to jsem dosud Jarmuschovi nikdy nedal míň než čtyři hvězdy a mám ho v mé režisérské Top 10. Moc dobře jsem asi mimovědomně tušil, proč se tomuhle filmu tak dlouho vyhýbám. (01.01.2019)

Jim Jarmusch má naprostou tvůrčí a finanční svobodu, která je z tohoto snímku cítit, a tak znovu experimentuje - dialogy, které zdánlivě nic neříkají, přesto se pozvolna mění a divák v nich začíná cítit určitý rytmus a možná objevovat i sloky a refrény, myšlenky, které se vrací, režisér moduluje modely komunikace a pracuje s obsahy vědomí jednotlivých postav, Jarmusch však míří spíše za hranici slov a hlavně obrazů, mění a posouvá rastr, jakým je navyklý běžný divák sledovat pohyblivé filmové obrazy, záměrně porušuje zažité modely a schémata vnímání a tak je divákům plánovitě prezentován klasický (gangsterský) příběh vytržený ze svého žánru a kontextu, mozaika logických detailů je divákovi předkládaná neúplná a některé informace jsou od začátku úmyslně zatajovány, vnímání je opakovaně prezentováno jako subjektivizovaný proces, stavěný do relace s reflexí uměleckého díla, jak výtvarného, architektonického, hudebního, tak i filmového (vynikající je pasáž s metafilmem, kdy hrdinka mající ráda film uvažuje o zajímavých scénách tohoto fenoménu). Jim Jarmusch se volně nechává inspirovat starým dobrým Davidem Lynchem, stále však zůstává mnohé z Mrtvého muže a hlavně Ghost-Doga... ,,Kdo si myslí, že moc znamená, ať zajde na hřbitov." (24.09.2009)