Adama Meshuga'at
Sweet Mud - Im Himmel gefangen
Sweet Mud
Režie:
Dror ShaulScénář:
Dror ShaulKamera:
Sebastian EdschmidHrají:
Tomer Steinhof, Ronit Yudkevitz, Pini Tavger, Gal Zaid, Henri Garcin, Daniel Kitsis, Shai Avivi, Omer Berger, Sharon Zuckerman, Rivka Neuman, Yosef CarmonObsahy(1)
"Scénář tohoto filmu jsem psal mnoho let. Příběh není přesná autobiografie, ale pochází ze stejného prostoru, v němž jsou pohřbeny mé dětské vzpomínky. Narodil jsem se a byl jsem vychován v kibucu a tento film mne stál mnoho sil. Chtěl jsem zachytit atmosféru kibucu v sedmdesátých letech a konfrontovat idealistickou představu o kolektivním bydlení a zúrodňování nehostinné země s mými vlastními vzpomínkami." To řekl ke svému filmu izraelský režisér Dror Shaul, jehož jméno se naučily skloňovat poroty a diváci filmových festivalů po celém světě. Za příběh dvanáctiletého Dvira a jeho matky Miri, která se snažila, ale pravidla kibucu byla silnější než ona, získal nejen čtyři výroční ceny izraelské filmové akademie, ale i řadu mezinárodních ocenění a to jak od kritiků, tak od diváků. A právem. Shaul, který se úspěšně živí jako reklamní scenárista a režisér (i na tomto poli získal již řadu cen) natočil příběh tak pravdivý a poctivý, že nejenže přidal jeden sugestivní obraz k mozaice diskuzí o izraelských kibucech, a film se zařadil mezi nejvýznamnější izraelské filmy posledních let, ale natočil i hluboké poselství o věčné lidské touze po citech a vřelosti, touze po iluzi, že ve skutečnosti nejsme na tomto světě sami, kterou žádná svěrací kazajka nedokáže potlačit. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
Psychologické drama s pomalejším tempem, navíc v nezvyklé mezinárodní koprodukci, vypráví příběh z izraelského kibucu 70. let, kde jde o konflikt mezi jedincem, který touží uniknout z omezujícího prostředí, a kolektivem, který s ním manipuluje a snaží se mu vnutit svou představu štěstí a životního stylu. Film vyznívá jako příliš tvrdá obžaloba kibuců, které ve skutečnosti byly organizované na bázi dobrovolnosti a tvoří nejfunkčnější pokus o rovnostářské společenství vybudované na myšlenkách nacionalismu a sociálního programu. Kibucy pochopitelně nemohly obstát v prostředí bohatnoucí a individualistické společnosti, ale to, že existují dosud, svědčí o tom, že to byl a je zatím nejlépe organizovaný projekt svého druhu, který nemá nic společného s reálným socialismem, jak jsme ho poznali u nás. Podobný příběh o nekonformním jedinci nemusí být jenom z prostředí náboženských sekt nebo ideologicky vyhraněných komunit, může jít o vzpouru dětí proti svým rodičům, kteří jim chtějí diktovat svůj životní styl, a může to mít spoustu dalších verzí. Celkový dojem: 60 % ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $115,391║ ()
Tak tenhle film by se klidně mohl promítat povinně....jako osvěta. Konečně jsem pochopila "jádro pudla" o tom, co je přesně kibuc....tušila jsem, že to je stádní záležitost, ale že je to až takhle....dobrovolná fanatická totalita .....síla!!!. ()
Depresivní ukázka toho, že jakýkoliv kolektivismus, lhostejno proč a z jakých pohnutek vzniklý, vždycky neomylně skončí v nesvobodě, nespravedlnostech, zneužívání postavení a moci... - v nemravu. Je to stejně jistá zákonitost, jako zemská přitažlivost. ()
Krajně depresivní náhled do kibucu 70. let 20. století (celkem málo známé, u nás se totiž obvykle pouštějí jen filmy o holokaustu). Kibuc, zde ukázaný, je v podstatě dobrovolné zvolené židovské-sionistické ghetto, totálně ateistické a kolektivizačně budovatelské. Silně to připomínalo komunismus 50.let u nás (a není divu, principy byly stejné). Zde navíc ukázána tvrdá, až živočišná poživačnost a cynismus kibucníků, bez jakýchkoliv skrupulí a studu. Stejná kafkovská beznaděj - není Boha, není lásky, není ani naděje...Film působil velmi přesvědčivě a zřejmě byl opravdu autorovým zobrazením vlastních zkušeností z dětství. Jinými slovy: autor věděl, co točí. ()
Autobiograficky ladený príbeh z izraelského kibucu môže nášmu divákovi pripadať vzdialený, až exotický. Ale ak už má po oslave päťdesiatky, bude mu pripadať dôverne známy, pretože princípy kibucu sú prakticky totožné s princípmi združstevňovania, s princípmi platnými v sektách a princípmi, na ktorých sú založené pyramídové hry. Vo všetkých uvedených prípadoch sa ich zakladatelia a najbližší nasledovníci topia v blahobyte, zatiaľ čo ostatní iba dúfajú a neskôr zúfajú. Film je dosť opisný, kritika kibucov je opatrná a posolstvo, ktoré vysiela mohlo byť dôraznejšie. Ale inak sympatický, dobre pozerateľný film. ()
Setkání s drsnou realitou života v jednom z kibuců mě docela šokovalo. Přece jen byl pobyt v nich dobrovolný, proto jsem si to celé představovala jinak než nějaké společenství komunistického typu, známého z našich končin. Nadšená jsem ale byla z výkonů herců v rolích malého Dvira a jeho nešťastné maminky Miry. Viděno v rámci Challenge Tour 2017:30 dní se světovou kinematografií. ()
Příběh odehrávající se v prostředí izraelského kibucu v sedmdesátých letech 20. století. Hlavními postavami jsou neurotická vdova a její třináctiletý syn. --- Myslím, že název Sladké bahno má vystihnout autorův vztah ke kibucu. Tyto zemědělské komuny sehrály v historii novověké židovské kolonizace Palestiny významnou roli a byly vítaným útočištěm mnoha přistěhovalců přicházejících nezřídka za dramatických okolností a s doslova prázdýma rukama. Jenže, jako každý socialistický projekt, představovaly rovněž demoralizující tyranii. „Sladkou“, dobře míněnou. --- Takové prostředí určitě není tím pravým pro ženu trpící alkoholismem a depresemi, toužící po lásce a rodinném štěstí. A pro jejího syna, vyznačujícího se citlivou vnímavostí a literárním nadáním. Jejich konflikt s kolektivistickou necitelností končí tragickou remízou. --- Velmi prostý a velmi silný příběh. Bravo! ()
Nám asi hodně málo známá etapa budování nového židovského státu .. tvrdé .. drsné .. otřesné .. a jen těžko pochopitelné – musel to být život „na hlavu“ (bráno samozřejmě dle našich měřítek) … příběh viděný očima dospívajícího chlapce, který je nucen sledovat devastující vliv kasárenské komunity v kibucu na psychický stav své opuštěné, pronásledované, oslabené matky, která nemá sílu vzdorovat řádu a podmínkám, ve kterých tam spolu žijí .. bez adekvátní pomoci dospělých ztratí i sílu na případný včasný odchod a tak zbavena vůle, nezbytné síly a vlastní důstojnosti požádá syna, aby ji dovolil a vlastně i pomohl „odejít“ a sám potom tábor na vždy opustil … ()
Kibuc je komuna a je dobrovolna. Je to nejlepsi mozna idea na bazi rovnostarstvi. Dukazem je to, ze stale existuje a dokonce tam clovek nemusi zit, ale muze tam dochazet. Napr. do skoly, ktere jsou mimochodem na vysoke urovni, muze tam dochazet na ruzne aktivity, sport, tanec, plavani. Doba pokrocila. Myslim ze reziser nechtel kritizovat spolecenstvi kibucu, ale jeho smutne vzpominky na zivot s matkou, ktera nebyla schopna a ochotna ze spolecensvti odejit i kdyz moznost a pravo rozhodne mela. ()
Vyborny namet. Kibucy snad ve svete nemaji srovnani a tak si o tomto seskupeni vzdy rad prectu. Sladky kal tedy byla jasna volba. A nelituji, trpky pribeh mladeho kluka, nekdy v polovine sedmdesatych let. Ma to atmosferu, myslenku. ()
silný psychologicko -dramatický príbeh. Zdalo by sa že hlavnú úlohu v celom filme hr kibuc. Požierajúci individualitu a slobodu človeka , presadzujúci kolektivizmus vo všetkom, ešte aj v "odchovni malých batoliat" odlúčených od svojich rodičov. Brrrr. Domnievam sa, že takéto príbehy sú príbehmi mnohých ustanovizní presadzujúcich prvidla kolektívu nad individualitiu, rovnako sa ten príbeh mohol odohrávať v komunite Mormonov, anemitov, či v klštornej reholi Augustianok , či v kmeni afrických krovákov. Kto sa nepodriadi, trpí. Krásne herecké výkony hlavnej predstaviteľky a mladého chlapca. Zaujímava harmóniova hudba. film ma u mňa spoľahlivé 4 bodiky. ()
Silný příběh. Ronit Yudkevitz v roli depresivní matky Miri je velmi přesvědčivá. Film představuje kibucy v trochu jiném světle, než jsme byli dosud zvyklí je nahlížet. Vlastně rozpor ráj versus peklo zazní už v samotném filmu. To, co se jejímu švýcarskému příteli jeví jako ráj na zemi, je pro Miri peklo, z něhož se ale nedokáže vymanit a cesta k vysvobození zbývá jen jedna... Celkově film vyznívá velmi civilně a všichni účinkující se zhostili svých rolí na výbornou. ()
Moc hezky, lidsky natočené drama o životě v kibucu. Je vidět, že režisér má k tomu osobní vztah, protože film působí neuvěřitelně autenticky a věrohodně. Za povšimnutí určitě stojí i herecké výkony pro českého diváka neznámých herců. V kibucu bych tedy opravdu žít nechtěl... ()
Na hranici všeho, co se dá pochopit. Absurdní sektářská utopie o životě v kibucu, kde jsou si všichni rovni, přitom si nechají odepřít základní právo, jako je právo být rodičem. A co všechno čeká ty, co se vzepřou. Malý Dvir byl hezkým chlapcem, co nade vše miloval svou matku a snažil se být jejím zrcadlem, ramenem, na kterém se může vyplakat a určitě by zvládl i roli partnera a milence. Ale díky své citlivé duši by to určitě sám nezvládl. Svět kolem něj byl zvrácený, proklamovaná hesla se porušovala na potkání a on musel zpracovávat řeči svého okolí a řeči své matky. Někdy ani nebylo zřejmé, kde je pravda. ()
Výborně natočený film, od kterého nešlo odtrhnout oči. Tento pocit ještě umocňuje fakt, že jde o vlastní zážitky samotného režiséra. Příběh o tom, jak se dají krásně schovat všechny hnusné činy zakomplexovaných lidí za maskou kibucu, navenek ctěného společenství s přísným řádem a pravidly. Jak těžké to pak mají lidé, kteří se proti tomu vzbouří, nebo nesouhlasí s řádem. Věrohodné herecké výkony se postarají o dokonalé vtažení do děje. Ještě že to skončí poměrně dobře, jinak bych z toho měla úplnou depku. Film, který nestačí vidět jen jednou, a zanechá silný dojem. ()
Film je super, má silný příběh a je podkreslen podmanivou muzikou. Tempo je místy trochu pomalé, ale takový je i život v kibucu. Jaro střídá léto a to je tak jediné, co se ve venkovském společenství děje. Pořád ty samé tváře, pořád ta samá přidělená práce. Společenství je stádo, které se choulí dohromady, aby přežilo. Ať vám to vyhovuje nebo ne. ()
Veľmi presné zobrazenie kolektívneho šialenstva, ktoré sa tvári ako najlepší režim na svete. Kto nechce plávať po prúde je prakticky zlikvidovaný lebo narúša "súdržnosť" komunity. Analógia s diktátorskými režimami nie je náhodná. Režisér veľmi dobre vedel, čo točí, však si tým sám prešiel. Bŕŕ, nechcel by som zažiť tú bezmocnosť.. ()
Lidský a citlivý příběh o životě a obyvatelích kibucu. Je velice důležité, že byl natočen někým, kdo v tomto prostředí vyrůstal. Těžko říct, zda to bylo až tak zlé, neboť zde je pilířem příběhu duševně nemocná a zlomená žena a ta bezvýchodnost je do očí bijící. Jsem vděčná, že se takové filmy točí. Nyní mám myslím hodně reálnou představu jak to v kibucu vypadá. V příběhu je cítit zřetelně nesvoboda a stádovost takového společeství. Základem jsou vznešené myšlenky, ale lidská rasa nemá předpoklady se jich dlouhodobě držet. Vždy to je dílo a cíl jednotlivcú, ale jako celek selhává. Myšlenka je krásná. To však byl socialismus a družstevnictví také..Zřejmě se nelze ubránit hierarchizaci ikdyž skryté. Kde je něco pevně dané, nesvobodné/a děti těch rodičů neměly volby/, tam je tendence k revoltě a porušování pravidel. Z dostupných informací vím, že kibucy přetrvaly dodnes, počet dokonce v určitých letech stoupl, takže něco tam funkčního bude. A možná je srovnání s naším bývalým režimem příliš tvrdé.V kibucech byla lidem od narození odpírána jejich přirozenost, rodičovská láska, rodiče byli zproštěni rodičovských povinností, aby mohli pracovat...Už tohle samotné jde proti zdravému rozumu. Já osobně bych v kibucu žít rozhodně nechtěla, ale jsem moc ráda za možnost nahlédnout do trochu jiného světa a uspořádání společnosti. ()
Silný filmový zážitek .. Po skončení filmu jsem seděl jak ztuhlý a až po chvíli jsem dokázal jen zašeptat: "Haleluja..." ()