Pád do tmy 2

Je to celkom dobrý horor, ktorý je priamym pokračovaním už snád´ kultovej jednotky. Má dosť dobrý príbeh, ktorý sa začína tam, kde skončila jednotka, teda hlavná hrdinka je po úteku z jaskýń zachránená, ale stratí pamäť. Polícia pri pátraní po nezvestných ženách utvorí záchrannú skupinu a spolu so zachránenou idú prehľadať miestne jaskyne, ale samozrejme záchranná akcia sa zmení na boj o život. So spracovaním som spokojný, síce tiež trvá dlhší čas, kým sa začne akcia, ale film je dynamický, stále sa niečo deje a nie sú tu žiadne váraznejšie slabšie miesta. Trochu ma tu sklamal nedostatok akcie, od pokračovania tohto typu filmu, kde už diváka nemá čo prekvapiť by som čakal množstvo akcie a drsných scén, ale jednotka mi po tejto stránke vyhovuje viac. Tu mi prišla akcia pomerne stereotypná a nie sú tu moc kvalitné krvavé scény po stránke zaujímavosti a ani efektov. Prakticky jediný spôsob usmrtenia, ktorý ma zaujal bolo spustenie skaly na prenasledujúceho mutanta. Ale inak sa tu nájdu viaceré dobré scény ako prezeranie kamery, celá situácia s visiacou mŕtvolou alebo aj zaujímavý záver. A oceńujem aj celkom zaujímavé postavy a ťažko odhadnuteľné poradie ich umierania. Všetko ostatné už pôsobí približne tak ako v jednotke, až na ten klaustrofobický pocit, ktorý je tu slabší. Dá sa povedať, že som celkom spokojný, ale moc som nečakal, pretože ani jednotku nepovažujem za nič výnimočné. Oba diely sú dejovo na tom dobre, ale nemajú žiadnu atmosféru, takmer žiadne napätie, mutanti nevyvolávajú žiadny rešpekt a ani krvavé scény nevynikajú. Takže ako filmy sa mi páčia, ale ako horory ma moc nezaujali. Objektívna kvalita filmu- 65%, film sa páči mne na 63%. (16.03.2010)

Oproti vynikajúcej jednotke je dvojka len slušným béčkom (nieže by ňou jednotka nebola), ktorá má atmosférické momenty, i keď ničím výnimočné, a používa vynikajúcu hudbu z prvého dielu. Napriek tomu, že nedosahuje ani zďaleka takú klaustrofóbiu (prečo tvorcovia nepoužili posúvajúcu sa kameru tunelom?) a akciu (tvorcovia akoby nevedeli ako ukončiť vyvrcholenie scény), celkovo dvojka len pripomenie, aká bola jednotka výborná a preto nejdem pod štyri. Videné: 2x. (06.03.2010)

Už předchůdce Neil Marshall to s lekačkami a s budováním nervní atmosféry náramně uměl. Jednička byla v rámci žánru, no, nebuďme přísní, téměř geniální. Střihač prvního dílu Jon Harris sází na tradiční pokračování „o pár hodin později“ a má jednu zásadní nevýhodu. V jedničce se totiž až ve druhé polovině snímku na scéně objevovaly nepříjemné zvuky, za kterými stály dost děsivé potvůrky. Než divák první monstrum spatřil, uběhlo tak hodně vody. Marshall tak atmosféru budoval na stísněnosti a všudypřítomné tmě. Harris na to šel (musel jít) jinak, přesto obstál – a to se ctí. Může za to děkovat i Jamesi (teď hodně v kurzu) Watkinsovi, který pomáhal se scénářem i schopnému týmu lidí, kterými se obklopil. Atmosféra je totiž slušná, lekačky velmi povedené. Uvažoval jsem i o čtyřech hvězdách, ale na šestici jeskyňářek se přeci jenom dívalo líp (i když je dobře, že tvůrci zvolili zajímavou, dospělou směsici). Na režijní debut velmi dobré!! (19.04.2012)

Descent 2 se nese v duchu [Rec] 2. O strachu to není vůbec, zato je sequelově přímočařejší, akčnější a celkově i nechutnější. Ale zatímco dvojka [Recu] stereotypně opakovala postupy zavedené u skvělé jedničky, Descent 2 je béčková jízda, která se s ničím nesere a jejíž hrdinky jsou ponaučené z chyb minulých. Větší spokojenost než u [Rec] 2. (10.03.2010)

Tak nám Sarah spadla do tmy podruhé, a o poznání méně elegantněji. Film sám o sobě by možná obstál lépe, avšak v kontextu jedničky, která měla pořádné grády a já v noci poté strachy nemohla zamhouřit oko, je část druhá slabota a odkaz původního filmu kazí. Když k tomu připočtu nejblbějšího šerifa v dějinách kinematografie a rádoby překvapivý konec, který je proti vší logice, docházím k závěru - tedy, spíše si potvrzuji, co už dávno vím - že dvojky by se neměly točit. A filmaři by si to už sakra měli uvědomit. (20.04.2010)