Sense and Sensibility
Režie:
John AlexanderScénář:
Andrew DaviesKamera:
Sean BobbittHudba:
Martin PhippsHrají:
Hattie Morahan, Charity Wakefield, Linda Bassett, Dan Stevens, Mark Williams, Mark Gatiss, Janet McTeer, David Morrissey, Dominic Cooper, Jean Marsh (více)Epizody(3)
Obsahy(1)
Jít za hlasem srdce nebo si za každých okolností zachovat chladnou hlavu? A měly vůbec na vybranou? Britský seriál podle románu Jane Austenové.
Anglie Jane Austenové na konci osmnáctého století. Doba tradic a neporušitelných pravidel. Dívky z dobrých rodin měly před sebou jasně narýsovanou budoucnost: vdát se a být svým manželům věrnou oporou. Pokud ovšem to dobré jméno bylo jejich jediným majetkem a jediným věnem, nebyla ta budoucnost ani zdaleka tak jistá a přímočará. Což mají brzy poznat i Elinor i Marianna, které musí - i se svou matkou a nejmladší Margaret - po otcově smrti opustit rodinné sídlo, jež podle zákona připadne prvorozenému synovi z prvního manželství.
Román Jane Austenové Elinor a Marianne byl (v první osobě a v dopisech) napsán v r. 1795 poté, co se Austenová zamilovana do Thomase Lefroye, irského právníka, který byl v rodině na návštěvě. Jejich vztah - typické pro tehdejší dobu - přerušili rodiče, protože živobytí mladého muže záviselo na dobré vůli příbuzných. Později jej autorka přepracovala na vyprávění ve třetí osobě a s dialogy, publikován byl ale až v r. 1811 pod názvem Rozum a cit, který je považován za klasické dílo anglické literatury. Jako ve většině románů J. Austenové i zde jsou hlavními postavami inteligentní, morálně silné hrdinky, jejichž životní přístup ostře kontrastuje s pošetilostí a pokrytectvím okolí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze uživatele Jezinka k tomuto seriálu (1)
Rozum a cit (2008)
Od seriálu narozdíl od filmu čekám, že větší prostor dostanou vedlejší postavy a i větší prokreslení postav. Musím říci, že toto zpracování to nesplnilo. Spousta dialogů, byť podstatných, chyběla jako by byla vystřižena a naopak některé byly přidávány, a tak neznat předlohu a jiná zpracování, měla bych tento příběh za špatnou "červenou knihovnu". Volný prostor, který nedostaly postavy byl vyplněn zasněnými pohledy, příbojem a houpajícími mušličkami. Navíc jsem měla pocit, že některé scény jsem již viděla (Rozum a cit 1995 a Pýcha a předsudek 2005). Celkový závěr: scénář špatný a kamera rovněž (nevím, ale detailní závěr na oko bych čekala v nějakém biologickém dokumentu). Chybí tomu lehkost zpracování 1995 a věrnost 1981. p.s. to co udělali s postavou Marianny je až nemravné, velmi lehce přejde k plukovníkovi a při prvním polibku ví, že má otevřít pusu O tempores o mores ()