Šaráda

Slabší čtyři hvězdy. Je zajímavé srovnávat Šarádu s filmy, kde je partnerkou Grantovi Katharine Hepburn (Leopardí žena, Příběh z Philadelphie). Kupodivu nejméně se to odráží na dialozích. Jiskřivé, vtipné a jadrné jsou v obou případech. Ovšem dvě věci se změnily. Cary už je přeci jen starší pán a přesto, že je stále sekáč, jeho koketování už zavání gerontofilií v kontrastu s mladou krásou Audrey. U ní je druhý problém (už ryze subjektivní), že křehká naivní poupata, které obvykle ztělesňuje, neobstojí vůči drzému půvabu služebně starší herečky. Ani jedno z toho by ovšem tolik nevadilo, kdyby měla Šaráda trochu zajímavější vedlejší postavy a originálnější děj. Takhle jsem si užíval opravdu jen vynikající slovní přestřelky. (21.11.2009)

Mimořádně povedený žánrový koktejl, u kterého jsem teprve na konci zjistila, že už jsem ho kdysi shlédla (inu, hlásí se stáří - neschopnost udržet myšlenku:-). Skvěle se zde doplňují herci a vtipné dialogy. „Jistě Charlese dobře znal. Je na něj alergický. " „Známe se?" „A jak to mám vědět?" „Víte, já znám strašnou spoustu mužů a dokud jeden z nich neumře, nesmím se seznámit s někým jiným." "Kdyby měl některý na kahánku, dejte mi vědět." „Uvědomujete si, že jste za dva dny vystřídal tři křestní jména? Už ani nevím, s kým mluvím." "Jaké máš dneska křestní jméno?" (12.12.2007)

„Paní Lampertová, víte co to je CIA?“ - „Předpokládám, že to asi není letecká společnost, že?“ Romantický film, kriminálka a černohumorná komedie; tím vším je Šaráda, a nutno dodat, že nabízí více než funkční mix těchto 3 žánrů (humor vládne hlavně ze začátku, ovšem i v průběhu na nějakou tu povedenou hlášku místy dojde, přestože větší prostor dostává úsměvná romantika s přídavkem v podobě napínavého krimi, u kterého divák dlouho tápe podobně jako hlavní hrdinka). A co se týče právě postav, obsazení dua Hepburn-Grant bylo mistrovským tahem, působí maximálně sehraně, příjemně to mezi nimi jiskří a jejich dialogové výměny je radost poslouchat. Do očí bijící zadní projekce (alespoň po zvukové stránce nejsou odfláknuté) spolu s nějakým tím místem, kdy filmu lehce docházel dech, jsou jedinými kaňkami na této velmi zábavné podívané, u které po opakovaném zhlédnutí zvyšuju hodnocení na slabší plný počet. „Miluji tě, Adame.“ - „Ano, to už jsi mi řekla.“ - „Ne, posledně to bylo: Miluji tě, Alexi." (18.01.2010)

Film, jehož MacGuffinem je 250 000 ostře hledaných "babek", kolem nichž se strhne kolotoč hitchcockovsky černohumorné... ehm šarády. Stanley Donen ze sebe vymačkal opravdu to nejlepší a přinesl snímek, který je nejen efektivně natočený, plný zvratů, překvapení a falešných identit, scenáristicky vybroušený, božsky obsazený i nebývale hudebně zvládnutý, ale hlavně umně pendlující mezi konverzačně-situační komikou s nádechem romantiky a mrazivým thrillerem temných spodních proudů. Že je vám to povědomé? Ano, onen výše utroušený příměr ke géniu mistra Hitche opravdu není jen slepým konstruktem, i když Hitche samotného by námět asi zaujal pramálo. Poklona, pane Donen! (03.01.2009)

Šaráda je dokonalou směsicí všech možných žánrů a všechny jsou na té nejvyšší úrovni. Počínaje černým humorem na počátku filmu a také značně vtipnou konverzační smrští podobně jako v Grantových filmech Jeho dívka Pátek či Jezinky a Bezinky. Stejně tak je hitchcockovským thrilerem, aniž by jej však Mistr režíroval. Nakonec je však i romancí mezi sice stárnoucím Grantem a o generaci mladší Audrey Hepburn, avšak sluší jim to mnohem více než třeba Audrey s Bogartem ve Wilderově Sabrině. V jejich vztahu se zde netlačí tolik na pilu a Cary Grant nechá naplno, i když naposledy, rozvinout své charisma, s nímž často vyhrává ankety největší hereckou legendu všech dob. Přes rozmanitost žánrů působí film jako pevný svazek, který nám na konec zanechá nejedno překvapení a nepřijdeme ani o pořádnou dávku napětí. ... Jak tak čtu, spousta lidí film vidělo s dabingem. Nebuďte barbaři, originál je originál! (05.09.2009)