Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Tommassi3
    ***

    "Přátelství není o penězích, ale jen gesta někdy nestačí.." Na můj vkus Barratierův snímek, řemeslně vlastně naprosto v pořádku a hodně nad průměrem, dává až příliš agresivně najevo svoji nostalgii a stesk po starých dobrých časech, které však povětšinou byly daleko horší, než se nám vlastně snaží namluvit.. Ale to už je ta nostalgie, že ?! Nicméně hudební pasáže bez námitek, ten Wagnerův soundtrack mě navzdory výše zmíněnému posadil na prdel..(13.4.2015)

  • sharky
    ****

    Krásnej film! Perfektní provázání obrazu a hudby. Skvělé obsazení, do Nory Arnezeder se nejde na ty dve hodiny nezamilovat, má v sobě úžasný kouzlo:) Gerard Jugnot hraje výborně, stejně jako Pierre Richard, kdyz vstane ve druhé tretině filmu ze židle:) Jen škodo toho konce, byl zbytečně dramatickej a tak trochu i lacinej. Dalo se myslím vymyslet hodně lepší zakončení, ale v každém případě to určitě nebyly dvě promarněné hodiny. Zdá se mi to, nebo někteří uživatelé čsfd, ubírají automaticky hvězdičku každýmu novýmu filmu, kterej neni namluvenej anglicky a neni od renomovanejch tvůrců, už mám ten pocit delší dobu...:((29.4.2009)

  • slunicko2
    ***

    Dumasovské Cherchez la femme je opět potvrzeno. 1) Na začátku filmu se hlavní postava, kabaretiér Pigoil, na policii přiznává k vraždě. Celé dvě následující hodiny si pak lámete hlavu, kdo bude oběť. 2) Typická atmosféra pařížského předměstí (natáčeného v Praze) spolu s příjemnou výtvarnou stránkou filmu je asi to nejlepší, co diváka čeká. Faubourgs (fors le bourg, fors = před, bourg = hradba) byla původně samostatná města (jako pražský Smíchov či Karlín). V argotu se tak říkalo dámským zadnicím. 3) Velmi příjemně působí i pohled na francouzské fašisty i na levičácké poblouzněnce doby, kteří jsou všichni vylíčeni s porozuměním a francouzskou lehkostí. 4) Zaujal mě i 74letý Pierre Richard (hudební skladatel Monsieur TSF - Telediffusion sans fil) v malé, přesto však výrazné roli. 5) Vztah zpěvačky Douce s vlastníkem divadla Galapiatem byl inspirován příběhem Edith Piaf a Louise Lepleea.(15.7.2014)

  • LadyPupu
    **

    Specifická atmosféra předválečné Paříže, romantika kabaretu, neokoukané tváře (vyjma G. Jugnota a P. Richarda), pěkná stylizace a moc hezká hudba. To všechno uznávám, přesto mi určitá plytkost vyprávění nedovolí dostat se přes dvě hvězdy. Film tady považuji za lehce nadhodnocený a upřímně říkám, že závěrečné titulky jsem kvitovala s nehraným nadšením.(17.5.2016)

  • tomtomtoma
    ****

    Christophe Barratier tímto filmem podtrhl svůj hudební původ. Autor se navrací do časů kompaktnějšího společenského sepětí a ve výstižných kulisách rozehrává hořkosladký příběh osobního i společenského pádu i nezlomného a vytrvalého zmrtvýchvstání. Citlivě se rozbíhá několik souběžných linií. Nechybí silná a nejednoduchá romantická linie, dotýká se provázanosti oficiální moci s organizovanou zločineckou skupinou, ukazuje důležité momenty třídního boje, mazlí se s hudbou a uměleckou profesí. Dokáže strhnout do víru děje, dává naději, boří iluze. Podmaňuje si diváky neposednou náladou, ze které chvíli mrazí a v další chvíli vlévá do žil radost a očekávání. Hlavní postavou mnohovrstevného příběhu života je kulisák Germain Pigoil (dobrý Gérard Jugnot), jemuž cynický osud odnímá jeden životní smysl po druhém. Poslední rána otvírá zrezivělé dveře osobní i společenské sounáležitosti a pěšinku znovuvybudování privátní i skupinové hrdosti. Osud je králem cyniků a putování přináší nejvýraznější životní vášně a mezní situace. Druhou hlavní postavou je Germainův kamarád a ležérní osvětlovač Émile Leibovich alias Milou (velmi dobrý Clovis Cornillac). To on je rozemílán nemilosrdným soukolím pestré směsice hlubokého osudového citu, pravověrného bolševického smýšlení a neústupně rozkročeným temperamentem. Třetím kamarádem je bezstarostný nosič reklamy a princ imitátorů Jacky Jacquet (zajímavý Kad Merad), zneužívaný propagandou krajní pravice. Úspěch, byť pouze krátkodobý, se dostaví až s vlastním osobním hlasem. Hlavní ženskou postavou je začínající zpěvačka Douce (velmi zajímavá Nora Arnezeder). V její osobě se pojí nostalgická velikost minulosti s nadějným rozmachem budoucností. A kdo jiný může být druhým pólem osudové romance? Nejzápornější postavou je šedá eminence pařížské čtvrti Félix Galapiat (dobrý Bernard-Pierre Donnadieu), který své dlouhé nenechavé prsty natahuje po všem lákavém, co je do Faubourgu zanesenou větrem i osudem. Z dalších rolí: novou životní mízu nalézající dobrosrdečný hudební skladatel Max alias pan Rádio (příjemný Pierre Richard), vynalézavý a nadaný Germainův syn Jojo Pigoil (pozoruhodný Maxence Perrin), Germainova přelétavá manželka Viviane (Élisabeth Vitali), panovačná šedá eminence krajně pravicové SOC Grevoul (Eric Naggar), ostražitý policejní komisař Tortil (Eric Prat), Galapiatův řidič a nesmlouvavá mlátička Mondain (Julien Courbey), významný a úspěšný hudební producent Borchard (Daniel Benoin), příznivce a podporovatel amatérské kulturní scény Célestin (François Morel), či svůdce a populární zpěvák Tony Rossignol (Gilles San Juan). Film zaujme a zanese nás do dob nejucelenější a nejzásadnější transformace Starého kontinentu na nové moderní směry, které převrátili všechny zavedené pořádky. Dojme a pobaví. Má to svůj happyend, i když pouze společenský. Ten privátní má mnoho trhlin. Naděje a nakažlivá radost ze života je hlavním poselstvím a myšlenkou.(30.1.2017)

  • - Snímek Paříž 36 se natáčel v Praze. (POMO)

  • - Ač i předválečná Francie byla automobilovou velmocí, v představení „Chansonie“ se na scéně objeví československý vůz Aero 30. (brok1)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace