Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Anderton
    ***

    Atmosféru historického Paríža má rád každý, prostredie kabaretu a šanzóny, to je už omnoho špecifickejšie a záleží od vkusu. Scenár ponúka presne to, čo očakávate. Vzostup, pád a tak stále dokolečka, romantickú lásku, rodinné tajomstvo, bezškrupulózneho kapitalistu a trochu tej politiky. Našťastie sa sem príliš nezaplietla druhá svetová vojna, pričom tesne po jej konci končí aj film. Už z úvodných scén vieme, že príbeh je rozprávaný v retrospektíve a že nás čaká na konci vysvetlenie jednej záhadej vraždy. Príjemné parížske osvieženie so šmrncom a spádom. Ako bonus jedna z najkrajších herečiek súčasnosti v začiatkoch kariéry. 70%(25.7.2017)

  • Tommassi3
    ***

    "Přátelství není o penězích, ale jen gesta někdy nestačí.." Na můj vkus Barratierův snímek, řemeslně vlastně naprosto v pořádku a hodně nad průměrem, dává až příliš agresivně najevo svoji nostalgii a stesk po starých dobrých časech, které však povětšinou byly daleko horší, než se nám vlastně snaží namluvit.. Ale to už je ta nostalgie, že ?! Nicméně hudební pasáže bez námitek, ten Wagnerův soundtrack mě navzdory výše zmíněnému posadil na prdel..(13.4.2015)

  • tomtomtoma
    ****

    Christophe Barratier tímto filmem podtrhl svůj hudební původ. Autor se navrací do časů kompaktnějšího společenského sepětí a ve výstižných kulisách rozehrává hořkosladký příběh osobního i společenského pádu i nezlomného a vytrvalého zmrtvýchvstání. Citlivě se rozbíhá několik souběžných linií. Nechybí silná a nejednoduchá romantická linie, dotýká se provázanosti oficiální moci s organizovanou zločineckou skupinou, ukazuje důležité momenty třídního boje, mazlí se s hudbou a uměleckou profesí. Dokáže strhnout do víru děje, dává naději, boří iluze. Podmaňuje si diváky neposednou náladou, ze které chvíli mrazí a v další chvíli vlévá do žil radost a očekávání. Hlavní postavou mnohovrstevného příběhu života je kulisák Germain Pigoil (dobrý Gérard Jugnot), jemuž cynický osud odnímá jeden životní smysl po druhém. Poslední rána otvírá zrezivělé dveře osobní i společenské sounáležitosti a pěšinku znovuvybudování privátní i skupinové hrdosti. Osud je králem cyniků a putování přináší nejvýraznější životní vášně a mezní situace. Druhou hlavní postavou je Germainův kamarád a ležérní osvětlovač Émile Leibovich alias Milou (velmi dobrý Clovis Cornillac). To on je rozemílán nemilosrdným soukolím pestré směsice hlubokého osudového citu, pravověrného bolševického smýšlení a neústupně rozkročeným temperamentem. Třetím kamarádem je bezstarostný nosič reklamy a princ imitátorů Jacky Jacquet (zajímavý Kad Merad), zneužívaný propagandou krajní pravice. Úspěch, byť pouze krátkodobý, se dostaví až s vlastním osobním hlasem. Hlavní ženskou postavou je začínající zpěvačka Douce (velmi zajímavá Nora Arnezeder). V její osobě se pojí nostalgická velikost minulosti s nadějným rozmachem budoucností. A kdo jiný může být druhým pólem osudové romance? Nejzápornější postavou je šedá eminence pařížské čtvrti Félix Galapiat (dobrý Bernard-Pierre Donnadieu), který své dlouhé nenechavé prsty natahuje po všem lákavém, co je do Faubourgu zanesenou větrem i osudem. Z dalších rolí: novou životní mízu nalézající dobrosrdečný hudební skladatel Max alias pan Rádio (příjemný Pierre Richard), vynalézavý a nadaný Germainův syn Jojo Pigoil (pozoruhodný Maxence Perrin), Germainova přelétavá manželka Viviane (Élisabeth Vitali), panovačná šedá eminence krajně pravicové SOC Grevoul (Eric Naggar), ostražitý policejní komisař Tortil (Eric Prat), Galapiatův řidič a nesmlouvavá mlátička Mondain (Julien Courbey), významný a úspěšný hudební producent Borchard (Daniel Benoin), příznivce a podporovatel amatérské kulturní scény Célestin (François Morel), či svůdce a populární zpěvák Tony Rossignol (Gilles San Juan). Film zaujme a zanese nás do dob nejucelenější a nejzásadnější transformace Starého kontinentu na nové moderní směry, které převrátili všechny zavedené pořádky. Dojme a pobaví. Má to svůj happyend, i když pouze společenský. Ten privátní má mnoho trhlin. Naděje a nakažlivá radost ze života je hlavním poselstvím a myšlenkou.(30.1.2017)

  • slunicko2
    ***

    Dumasovské Cherchez la femme je opět potvrzeno. 1) Na začátku filmu se hlavní postava, kabaretiér Pigoil, na policii přiznává k vraždě. Celé dvě následující hodiny si pak lámete hlavu, kdo bude oběť. 2) Typická atmosféra pařížského předměstí (natáčeného v Praze) spolu s příjemnou výtvarnou stránkou filmu je asi to nejlepší, co diváka čeká. Faubourgs (fors le bourg, fors = před, bourg = hradba) byla původně samostatná města (jako pražský Smíchov či Karlín). V argotu se tak říkalo dámským zadnicím. 3) Velmi příjemně působí i pohled na francouzské fašisty i na levičácké poblouzněnce doby, kteří jsou všichni vylíčeni s porozuměním a francouzskou lehkostí. 4) Zaujal mě i 74letý Pierre Richard (hudební skladatel Monsieur TSF - Telediffusion sans fil) v malé, přesto však výrazné roli. 5) Vztah zpěvačky Douce s vlastníkem divadla Galapiatem byl inspirován příběhem Edith Piaf a Louise Lepleea.(15.7.2014)

  • Joges
    *****

    Idilický, téměř pohádkový příběh s dramatickým vyústěním, doprovázený krásnou hudbou. Tempo francouzského filmu je svižné, rychlé, postavy jsou dokonale vykresleny. Paříž 36 ani na chvíli nenudí. Celým filmem se line dobrá nálada a již zmíněná melodická hudba, takže si máte chuť podupávat do rytmu, a to i díky četným kabaretním výstupům. Že příběh není příliš reálný? Vůbec nevadí. Pro změnu to může být alespoň příjemná podívaná.(25.6.2011)

  • - Snímek Paříž 36 se natáčel v Praze. (POMO)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace