Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Martin741
    ****

    Praha 1936, teda pardon, filmovy Pariz 1936 - a mne sa zdalo ze im nemam zozrat ten "Pariz". Kazdopadne namakany film, Barratier ako rezisera vobec nepoznam, no tu vladne zrucnou rukou, do toho sa riesi strata prace, coz je vzdy vazny problem. kto ma rad tie zabozrutske odrhovacky, tu sa ich nabazi. Odohrava sa to predsa v "Parizi" : 80 %(6.1.2020)

  • LadyPupu
    **

    Specifická atmosféra předválečné Paříže, romantika kabaretu, neokoukané tváře (vyjma G. Jugnota a P. Richarda), pěkná stylizace a moc hezká hudba. To všechno uznávám, přesto mi určitá plytkost vyprávění nedovolí dostat se přes dvě hvězdy. Film tady považuji za lehce nadhodnocený a upřímně říkám, že závěrečné titulky jsem kvitovala s nehraným nadšením.(17.5.2016)

  • Joges
    *****

    Idilický, téměř pohádkový příběh s dramatickým vyústěním, doprovázený krásnou hudbou. Tempo francouzského filmu je svižné, rychlé, postavy jsou dokonale vykresleny. Paříž 36 ani na chvíli nenudí. Celým filmem se line dobrá nálada a již zmíněná melodická hudba, takže si máte chuť podupávat do rytmu, a to i díky četným kabaretním výstupům. Že příběh není příliš reálný? Vůbec nevadí. Pro změnu to může být alespoň příjemná podívaná.(25.6.2011)

  • tomtomtoma
    ****

    Christophe Barratier tímto filmem podtrhl svůj hudební původ. Autor se navrací do časů kompaktnějšího společenského sepětí a ve výstižných kulisách rozehrává hořkosladký příběh osobního i společenského pádu i nezlomného a vytrvalého zmrtvýchvstání. Citlivě se rozbíhá několik souběžných linií. Nechybí silná a nejednoduchá romantická linie, dotýká se provázanosti oficiální moci s organizovanou zločineckou skupinou, ukazuje důležité momenty třídního boje, mazlí se s hudbou a uměleckou profesí. Dokáže strhnout do víru děje, dává naději, boří iluze. Podmaňuje si diváky neposednou náladou, ze které chvíli mrazí a v další chvíli vlévá do žil radost a očekávání. Hlavní postavou mnohovrstevného příběhu života je kulisák Germain Pigoil (dobrý Gérard Jugnot), jemuž cynický osud odnímá jeden životní smysl po druhém. Poslední rána otvírá zrezivělé dveře osobní i společenské sounáležitosti a pěšinku znovuvybudování privátní i skupinové hrdosti. Osud je králem cyniků a putování přináší nejvýraznější životní vášně a mezní situace. Druhou hlavní postavou je Germainův kamarád a ležérní osvětlovač Émile Leibovich alias Milou (velmi dobrý Clovis Cornillac). To on je rozemílán nemilosrdným soukolím pestré směsice hlubokého osudového citu, pravověrného bolševického smýšlení a neústupně rozkročeným temperamentem. Třetím kamarádem je bezstarostný nosič reklamy a princ imitátorů Jacky Jacquet (zajímavý Kad Merad), zneužívaný propagandou krajní pravice. Úspěch, byť pouze krátkodobý, se dostaví až s vlastním osobním hlasem. Hlavní ženskou postavou je začínající zpěvačka Douce (velmi zajímavá Nora Arnezeder). V její osobě se pojí nostalgická velikost minulosti s nadějným rozmachem budoucností. A kdo jiný může být druhým pólem osudové romance? Nejzápornější postavou je šedá eminence pařížské čtvrti Félix Galapiat (dobrý Bernard-Pierre Donnadieu), který své dlouhé nenechavé prsty natahuje po všem lákavém, co je do Faubourgu zanesenou větrem i osudem. Z dalších rolí: novou životní mízu nalézající dobrosrdečný hudební skladatel Max alias pan Rádio (příjemný Pierre Richard), vynalézavý a nadaný Germainův syn Jojo Pigoil (pozoruhodný Maxence Perrin), Germainova přelétavá manželka Viviane (Élisabeth Vitali), panovačná šedá eminence krajně pravicové SOC Grevoul (Eric Naggar), ostražitý policejní komisař Tortil (Eric Prat), Galapiatův řidič a nesmlouvavá mlátička Mondain (Julien Courbey), významný a úspěšný hudební producent Borchard (Daniel Benoin), příznivce a podporovatel amatérské kulturní scény Célestin (François Morel), či svůdce a populární zpěvák Tony Rossignol (Gilles San Juan). Film zaujme a zanese nás do dob nejucelenější a nejzásadnější transformace Starého kontinentu na nové moderní směry, které převrátili všechny zavedené pořádky. Dojme a pobaví. Má to svůj happyend, i když pouze společenský. Ten privátní má mnoho trhlin. Naděje a nakažlivá radost ze života je hlavním poselstvím a myšlenkou.(30.1.2017)

  • dopitak
    ***

    V dabingu příšerná záležitost, režisérům už by měl někdo konečně (kamenem) vysvětlit, že opravdu není možné, když chlap s výrazným hlasem (Libor Terš) nadabuje sám deset postav, a to minimálně. Když se oprostím od dabingu, Paříž 36 není ani zdaleka tak silná jako Slavíci v kleci ani tak pro oko líbezná jako Nouvelle guerre des boutons- Knoflíková válka. Námět a prostředí si přímo říkaly o muzikál, čemuž by náhravala odlehčovaná zápletka, to dusno z chudoby a beznaděj odvrhnutého otce z filmu prostě není cítit.(7.1.2013)

  • - Ač i předválečná Francie byla automobilovou velmocí, v představení „Chansonie“ se na scéně objeví československý vůz Aero 30. (brok1)

  • - Snímek Paříž 36 se natáčel v Praze. (POMO)