Ten kluk

Po Intermission milé překvapení v podobě postupně gradujícího britského dramatu na základě novely Jonathana Trigella. Příběh o mladíkovi, který se po 14 letech strávených ve vězení pro mladistvé snaží opět zapadnout do společnosti. Znovu "prvními krůčky" objevuje svět kolem sebe a to se mu ze začátku i úspěšně daří, získává prací, navazuje nová přátelství i známost, stane se dokonce místním hrdinou, ale jeho minulost je jako jeho stín a pronásleduje ho na každém kroku. Film mě velmi potěšil a nebudu zde ani skrývat své sympatie, které si u mě mladý Jack získal díky působivému hereckému výkonu Andrewa Garfielda. Příběh jeho minulosti je postupně odhalován v průběhu filmu a dává odpověď na otázku co bylo jeho zločinem. Jack po svém návratu působí jako napravený jedinec konající dobré skutky, puncem monstra byl však neodmyslitelně označen již v deseti letech a většinou společnosti je tak vnímán jako špatný člověk. (9/10) [MFFKV 2008] (12.07.2008)

Zajímavé a silné britské drama, jehož největší možný potenciál však zůstal nevyužit. Ta největší síla tohoto filmu je možná skryta v tom, že počas sledování čekáte na ten nějaký, jeden okamžik, v němž by vás dokonale zamrazilo a v němž byste se dozvěděli, co tak strašného se tenkrát vlastně stalo. Minulost je zde předkládána pomocí flashbacků, o nichž jsem se domnívala, že mě mají připravit na "ten" krutý zločin a na mrazivé momenty či záběry. Chlapec A mi neukázal celý svůj příběh. Postrádala jsem větší rozvedení, propracování a objasnění tehdejších skutků. Zvláště závěrečné záběry (soud, odtáhnutí dívky či pověšení chlapce) jsou jakoby jen kousky puzzle, které do sebe však s koncem filmu nezapadly. Nějak jsem čekala, že celá minulost by měla vystoupit na povrch, spojit se do jednoho celku a ukázat mi všechnu tu špínu, která je tu zpracována spíše jen v útržcích. Ale možná to byl záměr. Neukázat vše, jen diváka navnadit, aby sám přemýšlel, jak to bylo. Andrew Garfield svou roli zvládl skvěle. A ač mi do role nového Spideyho zatím vůbec nesedí (nikdo nedokáže být jako Tobey a jeho Peter Parker:), možná bych si na něj i zvykla. Chlapec je sympatický a má talent. (12.09.2011)

Drama o mladíkovi, který se vrací z vězení aby začal nový život. Najde si práci, přítelkyni, stane se z něj hrdina ale temná minulost, kterou před všemi skrýval ho nakonec dostihne. Slušné herecké výkony a postupně se odhalující tajemství dokáží diváka udržet v pozornosti až do konce ale po celou dobu film nedokáže strhnout nebo donutit abychom s hlavním hrdinou ke konci soucítili. (06.08.2009)

*SPOILER* Chtěl by být A Boy, místo toho je však navěky Boy A. Pokud už totiž nevinné anonymity toho prvního víceméně dosáhne, tak maximálně v očích ostatních; sám sebe nikdy naplno přesvědčit nedokáže. Hrdina zde tudíž řeší podobný vnitřní konflikt jako protagonista Triage, aby taky snímek hned ve dvou rovinách varioval působivý epilog Tanovićova majstrštyku ... "Only the dead see the end of the war." --- Jmenovat bych přitom mohl i mnoho dalších důvodů, proč si Boy A cenit - jde totiž o nesmírně komplexní záležitost. Vizuál sice zaujme, ovšem nestrhává na sebe přehnanou pozornost; a stejně tak naléhavý klavír vstupuje na scénu teprve ve chvílích, kdy se opravdu uživí. Příkladem precizního řemesla je dál taky scénář jako celek, když vzorově nakládá s flashbacky a pečlivě dotahuje všechny načaté linky. Zkrátka ... smekám, pěkně hluboko. (27.01.2014)

Plakátovitý kýč, který donutí k zamyšlení. Na detaily zaměřená kamera navozuje pocit intimního prožívání. Soucítíme s hlavním hrdinou, který se po letech ve vězení začíná učit žít a vůbec poznávat život. ______Jenomže scénář působí jako železná tyč, která má z diváka vymlátit soucit a pochopení. Už jenom tím, že hlavního hrdinu představuje sympaťák, v dospělosti jemný, křehký a trápený výčitkami svědomí/ v dětství opomíjený a nešťastný.______ KOUSEK DĚJE: Hlavního hrdinu nikdy nevidíme v negativním světle, vše zlé je jenom naznačeno, neukázáno. Scénáristický mus přímo trčí v černobílé kombinaci dvou osudových okamžiků: zabije dívku/zachrání dívku (stejným nožem na papír!). A ještě jedna dvojkombinace: zlý, ztracený syn se stane dobrým a syn vlastní se stane zlým a tím se ztratí. Fantazijní loučení s přítelkyní na mole by se dalo čekat spíš v nějaké harlekýnce. _____ Nedivím se, že film získal cenu ekumenické poroty, protože přímo překypuje vzýváním k odpuštění. Jde na to ale nebezpečnou cestou, protože hrdina je jednoznačně suprkladný, takže odpustit mu je lehké. Přidat mu sem tam nějakou tu zápornou vlastnost (aby byl aspoň trochu reálný), už by to odpouštění šlo hůř. Proto znovu říkám: Tohle je kýč. /12. 9. 11. / (12.09.2011)