Všechno nejlepší k mým narozeninám

Režisér J. Lee Thompson, známý díky původnímu Mysu hrůzy, se zhostil i tohoto extrémně zábavného slasheru. Proto se člověku ani nechce věřit tomu, že vzniknul před 30 lety, tedy v době pouze vážně míněných kouscích typu Pátek třináctého, druhého Halloweenu nebo Vraha Rosemary. Díky chytře vystavěnému scénáři si divák nemůže být ani na chvilku jistý, kdopak nám to tu vraždí. V jednu chvíli se zdá vrahova identita jasná, vzápětí nám tu domněnku vyvrátí a fikaně nám předhodí další možnou variantu. Závěr vás pak musí stoprocentně mile překvapit. Jasně, do dokonalosti má tenhle slasher daleko, jelikož i tady se nevyhnul křečovitým momentům (vrah po sobě nevídaně rychle a pečlivě uklízí stopy, studenti pořádají ples a vůbec jim nevadí, že venku se ztrácejí jejich kamarádi), ale tohle není záležitost pro detailisty. Delší stopáž mi tentokrát vůbec nevadila a mírnější bodycount s číslem 8 zastiňuje nápaditost samotných mordů. Pro fanšmejkry, co rádi původní My Bloody Valentine nebo podobně laděný April Fool's Day, je tohle jasná volba. (15.05.2011)

V prvých troch štvrtinách je film dosť kúskovitý, po dvoch nudných teenagerských dialógoch nastupuje jedna vražda a tak to ide dookola. Chvalabohu finále, príjemné rozuzlenie, úžasný posledný záber a ďalšie drobnosti v poslednej štvrtine to zachraňujú. Gore je dosť slabé, zväčša sa gro udeje mimo záber a my len sledujeme výsledný "produkt". Ale divák sa môže tešiť na kvalitnú dávku mizerných hereckých výkonov a absurdných dialógov. Príjemný 80s slasher štandard. (30.09.2008)

Tohle šlo trochu mimo mě. Je to slušně natočená, na poměry slasheru (po téhle stránce) áčková záležitost. Nějak při zemi se to také nedrží, snaha o neobvyklý průběh i zápletku samotnou je patrná. Vmixovat do slasheru oplétačky se ztrátou paměti, proč ne... Ale můj problém byl takový, že mi to nějak moc nedrželo pohromadě, a taky.... už jsem prostě unavený z vyvražďovaček bez maskovaného vraha, to není můj šálek čaje. Jinak ale jedna dobrá vražda, jak si to týpek dával na bench (jen s tím malým detailem, že to takhle vůbec není problém pustit za hlavu). (screeny) (18.02.2009)

Na první pohled takový naprosto klasický slasher, který vždy po určité době diváka hodí naprosto na jinou kolej, ale přitom ne nesmyslně. Všechno dává jakž takž smysl, ale pravda o tom, kdo a proč je vlastně vrah jako by divákovi stále protíkala mezi prsty. Vraždy jsou docela nápadité a celý film je kvalitně natočený. Dlouhá stopáž a pomalé vyprávění mi však docela vadilo, každopádně závěr filmu, to je pecka!! Kvůli tomu se rozhodně vyplatí u filmu vydržet. Na dobu vzniku je film opravdu velice zdařilý. (10.03.2008)

Pro slashery z první poloviny 80. let mám docela slabost... U Happy Birthday to Me je zásadní problém zbytečná délka, v prvních dvou třetinách filmu se divák chvílemi docela nudí, i když jsou vraždy docela nápadité a herci dobří... Vše vynahrazuje výborná poslední třetina, u které se na diváka valí jeden zvrat za druhým a poslední záběr je vynikající... Být film tak o dvacet minut kratší a vraždy trochu krvavější, šel bych s hodnocením asi na maximum... Ale i tak je to nadprůměrná vyvražďovačka, která většinu dnešní produkce hravě strčí do kapsy... (30.05.2010)