Násilní muži

Jak bych to jen.. v tomhle filmu mi příjde, že všechny ženy jsou hrozné manipulátorky, ale to asi není to správné slovo. Asi bych to vyjádřil nějak takhle: Ta Judith Wilkison je strašná p*ča a pořád jenom moralizuje; to samý její matka; Parrishova přítelkyně a Wilkisonova banda magorů nebo spíš ko*otů, taky není moc cool. Hlavní borec Parrish ze začátku taky vypadá jako měkejš a když mu někdo nabídne whiskey, tak odmítne. Jsem si říkal, co to jako je? Mno nakonec se nám kluk rozchlastal a stal se z něj hotovej Rambo i s hláškama: "it's not my war." nebo "don't force me to fight, because you won't like my way of fighting." Chladnokrevní zabíjení a vypalování baráků bez mrknutí oka nebo kousku lítosti. Nakonec to Parrish zvládl na jedničku. Měl by si přes prsa nechat vykérovat 'no regrets only memories'. (29.01.2014)

Bídný pokus o western nabírá plnými hrstmi z bohatého slovníku tohoto žánru a skládá z něj směšné fráze. Schematické postavy se pohybují bezživotným světem nepůsobivě poslepovaným z očekávaných kulis, vyjadřují se toporně a jejich chování neodráží vnitřní prožitek. Nedostatečná psychologická kresba, povrchní kontakt hudby a obrazu a především soustavné přehánění a necitlivost pro míru ještě marnost celku posilují. (30.07.2011)

Výborný western, jaké mám v oblibě. Jen chudák Rudolph Maté musel už být v době postprodukce hluchý jako poleno, že nechal Maxe Steinera a jeho hudbu takhle burácet. Obvykle si soundtracku moc nevšímám, splývá s dějem a atmosféruje ho, tentokrát ale tvůrci dost přestřelili, dramatický nástup nástrojů doprovází i okamžiky, kdy jezdec zastaví před salonem, dívka zvedne oči... prostě přeháňka, jako kdyby hudebníkům v orchestru byla zima a potřebovali si zahřát zkřehlé prsty. Děj westernu je ale dobrý, jakkoliv rozkrokovaný a tím i předvídatelný. Glenn Ford a jeho nesmělý pitomec, který zabijáka v salónu málem prosí za odpuštění, aby si vzápětí vystřílel cestu ven - to se musí vidět. Tip pro Filmový klub ČT. (10.05.2012)

Snímáno výhradně ve velkých celkových záběrech, neustálá hřímavá hudba, časté deklamační dialogy, kde postavy obhajují svoje postoje a Barbara Stanwyck jako nudná "černá vdova." Připadalo mi to jako rutina 50. let. Finále odbyté a potenciálně zajímavé motivy (nevěra) nerozvinuté. Naproti tomu Glenn Ford je dobrý v rambovské poloze veterána z občanské války, muže co je tlačen do kouta a co si "rád vybírá svoje vlastní bojiště." (17.01.2009)

Vynikající western přes technicolorovou barevnost značně nasáklý noirem a není to jen kvůli ústřední trojce Ford (mám ho čím dál radši), Stanwyck a Robinson. Klasická westernová zápletka se rozbíhá po nečekaných stezkách, charaktery hlavních postav jsou příjemně nejednoznačné a rozhodně nelze mluvit o klasickém příběhu z Divokého západu, když zde děj výrazně ovlivňují minimálně dvě silné ženské postavy. Nečekané a o to sladší překvapení. (23.03.2008)