Ať vejde ten pravý

(1001) Vůbec mi nedělalo dobrý pocit se na to dívat. Stejný pocit nepříjemna, jako když vidím jakoukoli adaptaci knihy "Pošťák vždy zvoní dvakrát". A dále tomu nerozumím. Buďto jsou skuteční jenom hlavní hrdinové a potom nedává smysl, proč jsou tam scény s obyčejnými lidmi bez hlavních hrdinů, a nebo jsou skuteční i obyčejní lidé a potom nedává smysl vůbec nic. Pozitiva: Vždycky ocením, když něco končí začátkem. Líbí se mi komentář k sexualitě. (14.06.2015)

Tak tohle me docela zklamalo. Je sice plus, ze i kdyz tu mame jakousi upirskou romantiku, rozhodne to neni homousarna ala Stmivani, ale to je jedno z mala plus. Film se odehrava v zasnezenym Svedsku, coz znamena, ze to filmu dodava na syrovosti a realisticnosti, ale zaroven to pusobi desne lacine a vizualne chude. Navic Alfredson neumi natocit atmosferickou scenu, hodinovej dej je roztazenej na dve hodiny, takze tu jsou dlouhy zabery, kdy postavy jen tak cumi, pripadne se deje neco, co dej absolutne neposouva dopredu a cely se to tak silene tahne. Obcas to je sprestreny sice nejakou libovou brutalitkou, ale trochu to pusobi dojmem, ze to sem Alfredson dal protoze musel, spis nez ze by opravdu chtel, takze to ani nedokaze poradne udelat nejaky napeti a sup, uz sme zase zpatky v tahnoucim se deji o nicem. Obcas to je navic docela zmateny a misty nelogicky, Alfredson si prizpusobuje pravidla jak se mu to zrovna hodi. Zachranujou to akorat perfektni detsky herci. Takze celkove neco trochu jinyho, ne uplne okoukanyho, ale bohuzel utahany a natoceny nezajimave, reziser se nedokazal rozhodnout, co to vlastne toci a jako celek to proste nefunguje. (13.11.2010)

Nemam slov, naprosto geniální dílo, který se zabývá upírským motivem a dělá to ohromujícím způsobem a válcuje všechny mnou doposud viděný upířiny. Ani nevim, co se mi na tom líbilo víc, jestli ta hustá syrová atmosféra zasněženýho Švédska a nebo ta prapodivná dětská romance, která je ale točená hodně citlivě a nesmírně zajímavě, fakt nevim, ale co vim je, že se mi ještě nestalo, aby na mě něco, co by prokazatelně nemělo být reálný a měl bych si říct, že je to naprostá kravina, působilo tak reálným a drsným dojmem jako tohle. Švédsko útočí a to ve velkým (31.01.2009)

Let the right one in nakopává zadky všem těm přesládlým Twillight-fans i v případě, že i zde se jedná o romantiku. Jenže tentokrát bylo toto téma uchopeno velmi svěže a s citem a vznikl tak úžasně mrazivý horor o nevinné lásce. Příběh není čistě hororový, ale funguje stejně dobře i jako drama o osamělých dětech, jež jsou vyloučeny ze společnosti. Filmu hodně prospívá zimní severská příroda, ve které dokonale vynikají všechny ty krvavé cákance. Kamera určité scény zabírá z dálky a jakoby mimo dění, čímž navozuje pocit odcizení. Jsem prostě nadšen, viděl jsem ho dvakrát a zhlédnu ho klidně znovu. (13.07.2010)

Zasadenie upírskej tematiky do reálneho prostredia chladného severského sídliska je originálny a sľubný ťah. Keď však scenár ignoruje logické zákonitosti onej reality (neexistujúce reakcie okolia na udalosti – žiadni vyšetrovatelia, žiadna sociálka), prvotné nadšenie nahrádzajú rozpaky z bullshitovania diváka. A nachádzať poetiku v ‘čistom, na obojstrannej osamelosti založenom vzťahu’ dvoch dvanásťročných deciek, z ktorých jedno sa zabáva bodaním kudly do stromu a druhé vysávaním krvi z okoloidúcich dospelákov, je mimo moje emocionálne obzory. Výborné tu nakoniec zostáva iba zasadenie vizuálnych efektov do reality (zoskok z lavičky, výlez po stene nemocnice). (26.01.2012)