Ať vejde ten pravý

Je to vydarená hororová dráma zo švédskej produkcie. Má dosť dobrý príbeh o chlapcovi, ktorý je v škole šikanovaný a navyše nemá moc priateľov a tak svoj voľný čas najradšej trávi na ihrisku pred svojim domom. Tu sa ale začne stretávať s príjemným dievčaťom, ktoré sa len nedávno presťahovalo do toho istého domu, ale časom si uvedomí, že ona je upírka, no priateľstvo má pre neho väčšiu hodnotu a tak medzi nimi začne zaujímavý vzťah. Spracovanie sa mi páči, síce dej je pomerne jednoduchý, až tak moc sa tu toho neudeje, ale pozerá sa na to výborne. Film zaujme už od začiatku a jeho kvalita už ide po celý čas stále hore, čo ma veľmi potešilo. Najviac času sa film samozrejme venuje hlavne samotnému vzťahu medzi chlapcom a upírkou, ktorý sa skvelo vyvíja a po celý čas ma to veľmi bavilo, ale dobre podané je aj šikanovanie, kvôli ktorému sa k hlavnej postave dá rýchlo získať vzťah a rozhodne zaujme aj upírkin otec. Za celý čas som nenarazil ani na jedno skutočne slabé miesto a vydarených scén je tu plno, takže tu si ani nemám na čo sťažovať. Čo sa týka hororových scén, tak vidno, že tu na rozdiel od mnohých podobných filmov vôbec nie sú prvoradé, len doplňujú dej a nepôsobia samoúčelne, ale všetky sú zaujímavé, efektné, pomerne drsné a niektoré aj celkom originálne. Už scéna v nemocnici alebo prvé usmrtenie muža dievčaťom dokážu zaujať, ale najlepší je aj tak záver v bazéne, po všetkých stránkach veľmi zaujímavo podaná scéna. Herecké obsadenie je na tom dobre, obe detské postavy si ma získali hneď a čím ďalej mi boli sympatickejší, ale ani tých pár dospelých postáv nesklame. Réžia a technická stránka sú perfektné, skvelá atmosféra, veľmi dobrá kamera, páči sa mi aj prostredie, mám veľmi rád túto kombináciu zimy a noci, keďže veľká časť filmu sa odohráva v noci, tu nemám čo vytknúť. Síce plné hodnotenie nedávam, nie je to práve ten typ filmu, ktorý by som mal potrebu vidieť rýchlo znovu, ale inak som veľmi spokojný. Je to zaujímavý, originálne podaný horor s upírskou tématikou, ktorý pôsobí tak príjemne prirodzene. 80% (16.08.2012)

Severská sídlištní poetika ozdobená kapkami krve na čerstvě napadaném sněhu. Sblížení dvou osůbek, pohybujících se na okraji společnosti, je nejen netradičním způsobem romantické, ale zároveň skýtá pohled do ublížené, utlačované dětské duše, která se od té vampýrské liší jen málem ("Jsme stejní. Já ale zabíjet musím."). Drobná upírka s velkýma smutnýma očima je tu oproti zažitým představám líčena jako bytost s city, uvězněná se všemi svými zvrhlými potřebami ve světě, který není připraven s ní spolupracovat na jejich naplňování. Je lehké vytvořit si k ní sympatie, obzvlášť poté, kdy se (očekávaně) ukáže, že svoje přátelské sliby plní. Film se nevyžívá v drastických kečupových cákancích a dokonce ani umělých tesácích a nevyhnutelnou brutalitu zobrazuje s nápaditou elegancí, které napomáhají i vynikající kompozice artové kamery. Žánrově nezařaditelné a nádherné. V mé osobní chart se ocitá po boku takových srdcovek jako Ztraceno v překladu nebo Faunův Labyrint. (17.08.2009)

Alfredson si občas sám podmete nohy tím, že ukáže ze světa upírů zbytečně mnoho. Těch několik explicitních momentů ale rozhodně zlatem vyváží precizě vystavěná romance, v níž se střídá chlad severské zimy s horoucnou dětskou naivitou a upíří brutalita s láskyplnou něhou. To všem bez teatrálnosti, vyrýsovaných blbečků se sexy vlnkami a hýkajících pubin. Švédský filmař pojal vampirismus jako součást sociologického problému odcizení a latentní brutality dospívajících a jeho snímek uchvátí jak brilantně úsporným vyjadřováním, tak skvělými herci. Jako dlouholetý fanoušek upířích filmů řadím film "Ať vejde ten pravý" mezi nejlepší žánrové počiny za poslední roky – je to sice pohádka, ale v jistém smyslu otřesně autentická. (29.10.2009)

Jeden z nejkrásnějších filmů o lásce a přátelství, jemuž sice zpočátku musíte přijít na chuť, ale odměnou vám bude naprosto pohlcující zážitek s výborným, malinko předvídatelným finále. Takhle jsem nebyl přikovaný k plátnu ani nepamatuju. 9/10 P.S.: Nechápu, co na tom chce Hollywood s výjimkou jazyka remakovat . Pravda, to bude asi ten hlavní důvod. (14.11.2009)

Ideální film na rande pro náročnější diváky. Kluci dostanou působivou a krvavou podívanou, zatímco holky se budou dojímat nad osudovým "zaláskovaným" příběhem a přát šikanovanému chlapci štěstí. Náročnější diváci pak budou oceňovat, o nakolik pomalý a vyloženě klubový, depresivní film jde a jak je problematika děti a jejich pohled na svět citlivě uchopen. Problém spočívá v tom, že ani jedna linie není zcela uspokojivá, v každé se najdou logické lapsy v rámci fikčního světa a ani jedna se nevyhnula uchýlení se ke klišé a schématizmu (kluk musí být šikanovaný outsider, holka má problémy se svým "otcem" ad.). Jako experiment zajímavé, ale nefunkční, jako ozvláštnění žánrového filmu chytré, ale nedůsledné a ve výsledku nekoncepční. Bojovat proti jedné (americké) emo upřířeně druhou (švédskou) prostě nelze, zvlášť když ta první je mnohem lépe a neotřeleji natočena. (08.03.2009)