Ukrutně šťastni

Začátek skvělý...izolace, deprese, mokro, zima v dánském zapadákově. Atmosférou mi film připomínal mé oblíbené Fargo, což je myslím slušná poklona dánskému tvůrčímu týmu. Příběh je ale na můj vkus moc přitažený za vlasy a závěr s démonickými vyděrači hrajícími karty mne už přišel vyloženě jako úlet:-) Přesto ale velice dobrý film, který stojí za to vidět. (08.01.2009)

Trierovská vertikálmí deviace postav a coenovská falešná nekonfiktnost horizontálního prostoru - a v průsečíku zneklidňující drama náznaků a nehumorného humoru, který je úchylný jako postavy samy. Anticky sošný příběh o střetu řádu a neřádu, spravedlnosti a nespravedlnosti, racionality a impulzu. Dokonale chladné, dokonale přesné, dokonale divadelní. (25.10.2010)

Evropa prostě točit umí - Dánsko není výjimkou. Henrik Ruben Genz nám naservíroval drama smrdící bažinou a kravami, které se rozjíždí zcela nevinně, ale již brzy na vás chtě-nechtě dýchne zvláštní uzavřená atmosféra kolem obyvatel města, kde si "za trest" musí odsloužit pár měsíců policista Robert (charismatický Jakob Cedergren). Místy mi to připomínalo Lynchovo Twin Peaks, kde každý má co říct, ale mluvit se mu nechce. Nebudu nic prozrazovat, ale věřte, že ta surovost ve vás něco zanechá.. (26.01.2010)

Když pošlete pošuka do divnozapadákova a ještě za trest, nedopadne to nikdy dobře. Pomíjím shodu s jinými mnohem lepšími dílky, něco tomu prostě chybělo (nedotažený scénář). Vyzdvihuji působivou stylizaci a slušnou kameru, ale už ne absenci emocí a humoru, natož marnou snahu o poskládání detailů v efektní celek (to se holt musí umět!). Distributor poukazuje na divně vyšinutou komunitu, já bych to spíš viděla na běžnou "normální" realitu. Ani dobře zahraný part představitele zákona Jakobem Cedergrenem není v dnešní době ničím vyjímečný, spíš ji přesně lehce satiricky vykresluje. Nebudu dál hloubat nad (ne)smyslem idey, ale jako forma "úklidu" nepohodlných zaměstnanců jde o funkční návod, jak ušetřit. Kdo nehraje s námi, hraje proti nám a skončí v močále. Brej. (26.04.2012)

Henrik Ruben Genz se ve svém třetím celovečerním filmu po ČÍŇANOVI opět zabývá motivem cizince (ne)schopného se přizpůsobit v určité komunitě a po do oscarového klání vyslaném UMĚNÍ PLAKAT se jedná již o druhou adaptaci knih(y) populárního dánského autora Erlinga Jepsena, pro kterého je typické ohýbání žánrových pravidel, morální ambivalence postav a "severská mentalita", tj. pasivní charaktery ve vyprávění se suchými až černohumornými vtipy._____ UKRUTNĚ ŠŤASTNI jsou vydařenějším filmem než UMĚNÍ PLAKAT, protože nedochází k zjednodušování a dramaturgické nedůslednosti, což je dáno tím, že se nacházíme v ryze žánrových světech. S tím je ale spojena i určitá schématičnost, kdy má příběh dvě možnosti, kterými se bude ubírat (a on se ubere tou nejpravděpodobnější a divácky nejvděčnější), a využívání klišovitých prvků, aby se film mohl posouvat dál. Pomalejší rozjezd následuje vygradovaný zbytek v rejdišti postav, zatímco se střídají jednotlivé žánry (co do stylu a syžetu především western a film-noir + zlá černá komedie, (psychologické) drama a melodram) a nálady. V rámci dánské kinematografie originální počin, v rámci celého světa již nikoliv. (15.10.2008)