Cvokař

Takéto malé filmy mi chutia zo všetkých najviac. Vybuchujúcich helikoptér je v nich väčšinou pomenej, no je v nich viac entuziazmu z pradenia zapnutej kamery než kde inde. Nemám síce veľmi v obľube vykonštruované príbehy no tento mi neprekážal. Podozrievam scenáristu, že to chcel najprv vydať knižne, má to všetky atribúty beletrie. Dejová línia je spočiatku dosť roztrieštená ale postupne dostáva tvar Svätoplukových prútov a všetko je v poriadku. Happyend bol síce dosť typický, no napriek tomu som z neho mal radosť. Spaceyho mám rád, no má svoj určitý afekt, ktorý jeho fanúšikovia radi prehliadajú. Nestranne môžem povedať, že tu som ho neregistroval, tragické figúrky mu sedia, asi má dobrého hollywoodskeho psychiatra, od ktorého si to mohol odpozerať. (25.12.2009)

Člověk je s určitostí tvor omylný a zranitelný - podobně jako "cvokař" Kevin Spacey. Měl by lidem pomáhat a rozebírat s nimi jejich problémy, ale sám si vlastně nevyřešil tak úplně ty svoje a tak mu to řešení cizích problémů už nejde tolik jako dříve. Tenhle snímek je ale natočen zajímavě, ale bohužel občas celkem únavně, ale pocit z něj mám dobrý. Opět americký happy end naštěstí bez zjevného tlačení na citovou pilu - čímž se stává pro diváka mnohem příjemnější než obvykle. (21.01.2013)

Opět zase jednou sada rozkouskovaných a tím rozmělněných osudů několika postav, které navzájem pojí jen tenké nitky, učesaná do jednotící, na výraznější autorský projev rezignující hollywoodské všepodoby, která si neumí odpustit umělou osudovost společných, šťastných, v jistém ohledu rázných a též nepravděpodobných konců. Je to smutné, protože každý hrdina tohoto filmu by unesl svůj vlastní slušný film. Slabé ***. (21.11.2009)

Čekal jsem humornou záležitost, ale tohle drama bylo přesně takové, jako jeho hlavní hrdina : unavené, plné smutku a bolesti. Rozhodně nedoporučuji očekávat rozjařenost ve stylu Americké krásy, protože věčně hulící Kevin Spacey tu vážně hraje pomalou depresivní sebedestrukci na pochodu (rulující hláška : "Pane na nebi, tvůj obličej vypadá jak šourek řidiče náklaďáku."). Film sestavuje mozaiku více či méně souvisejících příběhů představující lidi z různých poměrů a jejich způsoby vypořádávání se s naprostou ztrátou jakéhokoliv horizontu. V tomto případě jsem byl spokojen i s pozitivním koncem. (18.01.2010)

Nic z toho, co dále napíšu, neplatí o Kevinu Spaceym, protože ten člověk nikdy neumí zklamat. Jako milovník, jako drsňák nebo jako životem zničený muž. Až mě z toho bolí srdce, kdykoli se tenhle člověk ve filmu trápí, už asi stárnu, ale už zkrátka nezvládám vidět Kevina ve filmu brečet. Cvokař je poněkud výrazně depresivní film. Nejenom, že se člověk pomalu ale jistě ztrácí ve všech těch promrhaných lidských životech, ale potýká se i se skutečností, že místo aby byl rozebrán osud postav, které považuje za hlavní, vidí jen zdlouhavé a nezáživné chování a jednání směsky dalších podivných lidí, které sice mají hodně prostoru, ale žádné výsledky to nepřináší. Nápad určitě tento film měl, snad by i vypadal lépe, kdyby nebyli pořád všichni ostatní tak znudění a dalo se jim jejich starosti věřit. Tohle znovu vidět nemusím. (30.09.2011)