poster

Užívej si, co to jde

  • USA

    Whatever Works

  • Francie

    Whatever Works

  • Slovensko

    Užívaj si, ako sa len dá!

Komedie / Romantický

USA / Francie, 2009, 92 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • emma53
    *****

    Tak tohle je zřejmě stěžejní film, či okamžik, kdy začínám Woodyho Allena milovat. Po všech stránkách jsem nesmírně spokojená, uvolněná a úsměv na tváři mám ještě teď. Ne nejsou tam hlášky takového rázu, kdy nemůžete pro smích ani dýchat, ale mají své kouzlo, každá tam sedla jak prdelka na nočník a vyvolala ten příjemný a uvolňující úsměv. Tohle já miluju. Určitě nezapomenu na sebestředného génia Borise, který to má všechno v hlavě dokonale srovnané :-) Na naivní Melody, její maminu, kajícího taťku.......jak dlouho si mám mýt ruce........jak páchat nedokonalé sebevraždy........Woody, ode dneška jsi můj člověk i když jsi vážně děsně ukecanej !(23.12.2015)

  • viperblade
    ****

    Myslím, že tento film stojí a padá na Larry Davidovi, který je možná tím nejlepším ztvárněním Woodyho v době, když se samotnému Woodymu nechce před kameru. Whatever Works se někomu může zdát jako moc kousavé či agresivní dílo, jak zde někteří píší, ale neviděl bych to tak černě. Zkrátka a dobře, jak nám tak Woody stárne, tak si uvědomuje, že všechno to, na čem lpíme, vlastně neznamená nic, hlavní je, abychom byli šťastní a to jakýmkoliv způsobem. Něco na tom možná bude… Každopádně ještě jednou pochvala Davidovi a já si jdu hledat nějaké další filmy s Evan Rachel Wood. ;-) 80 %.(21.1.2013)

  • Oktavianus
    ****

    S mnohými z vás je to těžké. Když v následujícím filmu You Will Meet a Tall Dark Stranger Woody zvolil velmi otevřené konce všech dějových linek, nelíbilo se vám to. Když tady naopak končí ve velmi smířlivém duchu, taky se vám to nelíbí. A to je základní premisa stejná - všechno závisí na štěstí, nic není jisté... Tak co s vámi. - Ale dost hudrování. Boris Yellnikoff je neurotický intelektuál Woodyho typu, i když v lecčems jiný - je nekompromisnější, naštvanější a misantropičtější než Allen ve svých klasických kreacích. Za sebe tvrdím, že je to dobře - nenávist k lidem s Larry Davidem sdílím úplně stejnou, a to ani nemusím mít IQ 200. Ostatní postavy se ale mění až příliš snadno: "všichni ti jižanští pánbíčkáři, co se přijdou modlit k Borisovým dveřím", se jako zázrakem změní, stačí mávnout kouzelným proutkem. Přece jen, aby se konzervativní militantní fundamentalistický křesťan změnil v citlivého gaye tak snadno...no, nevím nevím. A u Henryho Cavilla jsem jen litoval, že mu v Tudorovcích neusekli hlavu. Zato u rozkošně pitomoučké Evan Rachel Woodové si dokážu představit, že by pobláznila ne jen jednoho dědka a neúspěšnýho herce. Zkrátka a dobře, další Woodyho vztahová variace opět dokazuje, že vztahy, to je jen o štěstí. O ničem jiném.(6.2.2013)

  • Shadwell
    ****

    Píše-li se rok 2009 a vy jste se narodili v roce 1935, znamená to vzhledem k průměrné délce života jediné: smrt klepe na dveře a je na čase bilancovat. Máte-li majetek, znamená to sepsat závěť, máte-li jako Woody Allen co říct, znamená to vydat memoáry. Takovým memoárem, či předčasným nekrologem, je i Whatever Works. A byť všechna ta rekapitulace a vzpomínky na život místo života samého – atmosféra přípravy na smrt – a zcizující prvky v podobě zásahů autorského já do plynutí příběhu mohou leckoho od filmu odradit, berme na vědomí, že když sedíte v čekárně na urologii s prostatou velkou jak ovčí mozek, to se pak těžko tváří, že jste pořád rock’n’roll. Zvlášť pokud k tomu připočteme břemeno židovské identity ve světě latentního antisemitismus, v němž výčitky svědomí a strach zatěžují každý čin i myšlenku jednotlivce. To vše nicméně ustupuje tématu stařectví, které film ze všech sil rozehrává. Stařectví znamená opravdovost, znamená konec s lhaním a popření všech falešných hodnot, nebo alespoň většiny z nich. Znamená přidat se k těm, kdo každodenně naplňují slova Merleau-Pontyho „nikdy se necítit zcela pohodlně ve svých vlastních pravdách.“ To měl na mysli Pavel Eisner, když říkal, že není žena nejkrásnějším tvorem Stvoření, je jím stárnoucí muž nebo stařec - ovšem vydaří-li se! I postava Borise Yellnikoffa se prostřednictvím nové upřímnosti snaží napojit na ztracenou autenticitu a cestu ke svému autentickému já obnovuje přes misantropii, perverzi a stařeckou prudérii. Na tomtéž „autentickém bručení“ postavil bezmála osmdesátiletý Eastwood postavu Kowalského v Gran Torinu. Je tomu tak proto, že normální život podléhá konformním tlakům, kdežto stařecký život je apriori non-konformní; je vyňat z dosahu působení norem a konformity. Znovunalezení vztahu s vlastní perverzní stránkou tedy může být paradoxně cestou k regeneraci duševního zdraví. Radikální potenciál stařectví konečně leží v obnažení lživé otázky „Kdo jsme, odkud přicházíme a kam kráčíme?“ a v nastolení hrozivě pravdivé „Proč jednou nebudeme, sotva někam patříme a jaktěživ nikam nedojdeme?“ A platí to pro nás všechny bez výjimky: V jakémsi vzdáleném koutu vesmíru byla jednou jedna hvězda, na které zvířata nabyla rozumu. Jen co se příroda několikrát nadechla, hvězda ztuhla a rozumná zvířata musela zemřít. Tak by si mohl každý vymyslet nějakou bajku, a přesto by tím dostatečně nevyjádřil, jak ubohým, prchlavým, prázdným, bezúčelným a svévolným se ve vesmíru jeví lidský život. Je na stařectví, aby nám klam života připomínalo, neboť mladická duše toho schopna není. Člověk je prostá, dětinská mysl, ale stařecká moudrost je nám tajemným zjevením nejvyšších poznatků, bohoslužbou, a poctivé naslouchání seniorům je úřadem kněžským.(1.1.2010)

  • Vančura
    *****

    Rozhodně jedna z mých nejoblíbenějších allenovek, která mě strašně bavila i na druhé zhlédnutí. Zpočátku se sice musí člověk trochu aklimatizovat na rychlejší tempo dialogů - především hlavní postava, Boris, své repliky skutečně odříkává ve zběsilém tempu, a navíc u toho člověk musí zapojit mozek, aby to všechno pobral, ale po chvilce už si člověk zvykne (tempo filmu stejně postupně zvolní) a už se jen královsky baví - osobně jsem u tohoto filmu (dvakrát) málem umřel smíchy. Boris je neuvěřitelně zajímavý týpek, jehož životní teorie a názory jsou v podstatě bezrozporné a nevyvratitelné, a tak by mě osobně strašně zajímalo, nakolik se dá v jeho případě mluvit o Allenově alter-egu a do jaké míry je to pouze stylizace. Kdo to ví, odpoví... Ke konci se film už krapet zvrhne v debilní nevtipnou taškařici, která už je hodně za čáru, ale samotná závěrečná replika Borise do kamery přece jenom výsledný dojem vytáhne zase nahoru - tenhle film je prostě tak chytrý, že ho nemůžete dlouho dostat z hlavy, a musíte o něm pořád přemýšlet a zvažovat, jestli náhodou zrovna v tomhle filmu není podán elegantní recept na život lehký, jako by se nechumelilo. Za mě osobně 5 hvězd bez stínu pochybností, nehledě na trapnost některých scén k závěru.(3.5.2015)

  • - Larry David už s Woodym Allenem spolupracoval na filmech Zlaté časy rádia (1987) a Povídky z New Yorku (1989). (LucyD)

  • - Role Borise Yellnikoffa byla původně napsaná pro Zero Mostela. Po jeho smrti v roce 1977 Woody Allen scénář odložil, ovšem v době potenciální herecké stávky mezi lety 2008 a 2009 se rozhodl použít starý scénář pro svůj nový film. (Kreeki)

  • - Woody Allen má ve zvyku ve svých filmech také hrát. Toto je jeden z mála filmů, kde tomu tak není. (Ganka)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace