Florián

Těžko říci, co autoři tímto filmem zamýšleli. Mělo to být umění, pohádka, parodie, satira nebo jen obyčejný útok na maloměšťáctví a vesničanství? Každopádně poměrně jednoduchý příběh radního, který získá díky daru sv. Floriána moc nad počasím, je zasazena do pohádkově malovaných kulis, v nichž se představí známí a dobří herci, aby spíše přehrávali a za občas šílené hudby na sebe pořvávali. Nelze zapomenout na parodii na církev a její představitele, jimž se filmaři buď chtěli vysmát nebo ukázat, kam vede lidská pýcha, hloupost a chamtivost. Každopádně film, u kterého se moc smát nedá. (26.07.2012)

Zapomenutá filmová pohádka odehrávající se v Ladových kulisách. Sedlák Florián (J. Sovák) dostane moc ovlivnovat počasí a náležitě si to užívá stane se i starostou, ale sláva polní tráva.... A i on pochopí, že ta moc mu nepřínáší nic dobrého. Ostaní postavy jsou při nejmenším zvláštní viz postava co hraje J. Bek když, v kostele zpívá a hraje na varhany jak někde v náký skupině. Nebo kněz R. Hrušínský. Celé to působí jako taková moralita formou grotesky. Velice zvláštní film. (25.12.2009)

„To ti pan farář neodpustí!“ – „No při svatý zpovědi musí.“ A už konečně vím, kdo může za to hloupý letošní „letní“ počasí! Florián je velmi nevšední (řekl bych skoro až raritní) úkaz, a to nejen na československé poměry. Nejvíc se asi podobá tomu, k čemu ho přiřazují tvůrci hned v úvodu, tedy GROTESCE. Ta je však zároveň mixem bláznivé komedie a satiry. To se projevuje výskytem několika opravdu hodně vtipných scén, nutno ovšem přiznat, že bohužel spíš nárazově. V těchto ne zrovna úplně zábavných „mezidobích“ má však film neustálé narážky (není těžké uhádnout na koho/co; mimochodem to „zrzounství“ pobavilo!), chvílemi zkouší experimentovat (jakože se Florián vyznačuje gejzírem promyšlených detailů) a z rukávu navíc sype jednoho kvalitního herce za druhým, všechny v dokonale absurdních či vyloženě směšných roličkách (myšleno ovšem v kladném slova smyslu). Mými favority byli Karel Effa (hlavně přerušovaná návštěva u Jírovců) a Josef Bek (na jeho „glo-glo-glo-glo-gloooooorija aleluja“ budu vzpomínat ještě dlouho). Hodnoceno přísně z komediálního hlediska by to stačilo pouze na 3*, ale za tu hravost a dobré nápady přece jenom (čistě neobjektivně) ještě něco málo přihodím. „Kterej trouba?!“ –„ Doktor filozofie Jiří Hňupka, profesor přírodních věd z Capartic, prosím pane starosto o krátký rozhovor.“ (22.08.2014)

Povětrnostní groteska v Ladově hávu, fíha. Na konec přeci jenom uznávám jisté komediální (a charlestonové) prvky, oceňuji pokračování v poetice Hrátek a Pandrholy, která dnes už jen připomíná dávno zapomenutou barrandovskou invenci. Naštěstí později ještě inspirovala televizní výpravu, než byla zapomenuta úplně. Příběh je marnotratný až běda, ale zato obsazení je velice kypré. A kromě koloritu městečka, které tak skvěle odkazuje na Verneovky Zemanova typu, je tu hned celá řada nečekaných liebespaarů. Hlaváčová/Kostka, Bek/Thielová (oblíbeni již od Florence 13,30) a například Bohdalová/Brodský. Fialová, Effa a Hrušínský jsou opět naprosto suverénními extrémisty a hravě zastiňují ve svých epizodkách Sováka v titulní roli. Fialová s puškou, Effa a Hrušínský v rouše náboženském. Suma sumárum patří tedy Florián k filmům, které není potřeba tolik potlačovat na TV obrazovkách dneška. (15.03.2011)

Je to jedna z nejstylovějších ze stylizovaných komediálních podívaných. Nejvýraznější a nejosobitější složkou je originální výtvarný rukopis, pod který se podepsali především Leoš Karen a Miloš Červinka. Když se k tomu přidá uličnická hravost s tvarem, zvukem, světlem, tmou a pohybem, je o netradiční obrazovou lahůdku postaráno. A říkat tomu můžeme groteska, fraška, či satirická veselohra. Příběh není složitý, nedosahuje sice stejné ojedinělé kvality jako výtvarný prvek, ale i přesto je stále stylizovaný do jednoho celku netradičního zážitku. Moc a možnost jejího zneužití je stavebním nosníkem satirického pohledu na společnost. Hlavní postavou pestrobarevného výtvoru je jeden z vůdčích sedláků Florián Jírovec (sympatický Jiří Sovák) s vlastní tvrdohlavou cestou za šťastným soukromým životem. Díky zázračnému daru se stává důležitým mocenským hráčem s dopady na celou společnost v širokém okolí jeho rodného kraje. A roztáčí se úsměvná i smutná hra o uchopení moci: využívání, zneužívání, regulování, podrobení, přiživení, zesměšňování, zveličování, podbízení, přetvařování, pochlebování i naléhavé snahy o převzetí. Důležitou postavou ve hře o moc je farář z Capartic (dobrý Rudolf Hrušínský) ve stálém pokušení o přisvojení a podmanění zázračné moci. Nejhravější postavou je varhaník a účetní Hroznata (skvělý Josef Bek) s posedlou zálibou v uchvacování svobodných i zadaných a znuděných paniček. Floriánovou oporou je poslušná manželka Markyta (Jiřina Petrovická), Floriánovou starostí je jeho dcera Baruška (zajímavá Jana Hlaváčová) s množícími se nabídkami k sňatku. Z dalších rolí: neodbytný a vytrvalý vyvolený nápadník Barušky Václav (Petr Kostka), podbízivý šéfredaktor Kostrbatý (Bohuš Záhorský), pochybovačný posměváček a konkurenční šéfredaktor Hladký (zajímavý Martin Růžek), nerozhodný profesor a nápadník Hňupka (Vlastimil Brodský), úslužný a vystrašený kostelník Kalina (dobrý Karel Effa), Floriánův nejodhodlanější oponent a rival Jíra Vondrák (zajímavý Václav Lohniský), nejžádanější nápadník a baron Hubert Eugen z Nohavic (Lubomír Lipský st.), či trofeje ze sbírky pana Hroznaty paní Smělá (šarmantní Valentina Thielová), paní Hladká (půvabná Květa Fialová), paní Podstatná (elegantní Stanislava Seimlová) a okouzlená sborová pěvkyně Františka (pohledná Růžena Merunková). Různorodých postaviček je mnoho a zastoupena je každá chuť i barevný odstín. Vše doplňuje svým podmanivým hlasem vypravěč Karel Höger. Takových stylisticky vydařených filmových výtvorů není mnoho. Litovat se sice může trochu odbytý scénář, ale nápaditá hravost, sarkastická kousavost a obrazové obžerství jsou jednoznačné přednosti, které zaručují nevšední filmový zážitek. (14.09.2016)