Lítám v tom

Stará známá písnička. Reitman točí jeden film za druhým, ale kvalitě své krátkometrážní tvorby se stále ne a ne přiblížit. Tady je to o to horší, že jsem se celou dobu nemohl zbavit pocitu, že jde o poameričtěnou variaci (bez pejorativního významu, myslím tím skutečně pouze přizpůsobení na americký styl života, náladu ve společnosti apod.) na loňskou japonskou oscarovku. Akorát z toho mám pocit, že to není ani zdaleka tak upřímné jako spíše hodně chtěné, trestuhodně suché a až příliš "so serious". (10.01.2010)

Taková hořkosladká komedie, která má v sobě jak zábavný momenty, i když né přímo vtipný, tak zároveň oplývá i těma depresivnějšíma, který se zejména profilujou z toho faktu, že hlavní náplní Clooneyho je vyhazovat lidi a to né zrovna v komediálním stylu, i když když jsem viděl Zacha Galifianakise, tak jsem zadoufal, že by to tam moh trochu rozvířit, ale bohužel tady má jen takovou malou epizodní roličku, což je myslim škoda, ale do pojetí celýho filmu by se asi fakt nehodil, jelikož se to snaží hrát trošku na rodinný hodnoty, osamělost atd. ve vážnějšímu stylu, nicméně je to natočený pohodově, dialogy jsou super napsaný, hercům vládne skvělej George Clooney a zaujala mě Anna Kendrick (08.01.2010)

"Ameriku potkaly nejhorší časy v dějinách, takže nadešla naše chvíle." Profesionální personální čističi proto využili své příležitosti, hromadně naskákali do letadel a začali odborně vyhazovat z práce lidi, jejichž šéfové na to neměli žaludek. A já jsem s překvapením zjistil, jak je zábavně demagogické brát lidem práci, když je to ve filmu. Ve skutečném životě bych Ryana Binghama i s jeho úsměvem s chutí prohnal drtičem odpadků, kdybych nějaký měl, ale v tomto snímku je poměrně snadné mu fandit. A taky závidět mu jeho prachy a svobodu, ale přesto bych jeho spontánní nabídku na výměnu našich osudů s povýšeným úsměvem odmítl. Mě totiž nebaví trávit večery počítáním nalétaných kilometrů a nul na svém kontě, (10.09.2016)

Jason Reitman dospěl. Příběh o malém sobečkovi v každém z nás. Stavíme si vzdušné zámky, ostrovy sami pro sebe a hedonisticky se opájíme vlastní svobodou. Co z toho nám ale na konci zbývá? Prázdné chomáče oblak, opuštěné ostrovy a nakonec nesneseme ani pohled do zrcadla. Konečně mám pocit, že rodinné hodnoty a vousatá moudra nejsou zbožím ve slevě, ale upřímným budíčkem. Ne, Jason Reitman není podomním prodavačem citů. Nevnucuje se, ani nepodbízí. Je osobní. Citlivý. Upřímný. Vážný i komický. A hlavně neobyčejně všímavý. Film roku, howgh. (28.01.2010)

Někdy bych chtěl letět letadlem. V dnešní době je až směšné, že jsem NIKDY NIKAM neletěl. Přitom ten pocit volnosti a svobody, které létání představuje mě tak láká... to Ryan Bingham v oblacích žije. Těžko mu nezávidět. Má príma práci, která ho baví (i ta se mi zamlouvala) a díky které může létat sem a tam. Jenže přijde den, kdy nemůže a jeho život se začne měnit. Sentimentálních filmů o životě jsme tu měli tisíce, ale proč UP IN THE AIR vyniká? Jsou to suché hlášky, příjemní herci nebo atmosféra? Možná všechno a možná, že je to tím, že v tomhle příběhu najde každý člověk kousek ze sebe. Kreditní kartičkáře, lepidla nebo nebo pracovité snaživce. Jason Reitman se naštěstí neutápí v tom, že všechno je v pohodě a fajn, ale ukazuje i druhou stranu mince. Lidi co přichází o práci. No a o tom to celé je. Musíte umět všechno vyvážit a to se Reitmanovi povedlo dokonale. Představte si, že máte batoh... (21.02.2010)