Agnus dei

Keď k nám konečne prišlo udatné vojsko opitých saldatov, ktorým sa akoby zázrakom v sovietskej armáde podarilo prežiť a zozadu ich neodstrelil vlastný dôstojník za to, že urobili krok späť, ako fúzatý psychopat Stalin vo svojom výnose prikázal, začali Európu "oslobodzovať". A oslobodzovali ju veru statočne. Len v Berlíne za prvý týždeň v sovietskej zóne hlásili cca 2 milióny znásilnených žien. Či starenka, či mníška, prefajčenému vodkárovi to jedno. To nebol žiadny Puškin či Dostojevskij, to bol proste rabovač a násilník, že aj u nás stará generácia spomínala, že Nemci boli 100 krát slušnejší než páchnucí boľševici z východu. Každopádne film sa s tak silnou témou nepopasoval dostatočne. Mal na viac, tá emócia, ktorá z toho šla a tie osudy novorodencov, to malo byť určite predstavené silnejším spôsobom, rovnako tak znásilnenia a poroba, potupa od tých vulgárnych alkoholikov. Najsilnejšia tu tak nakoniec bola záverečná skvelá hudba On the Nature of Daylight od Maxa Richtera, ktorá sa už objavila v niekoľkých filmoch vrátane Prekliateho ostrova či Disconnect. (31.10.2022)

Nie sme svedkami príčin, ale následkov a pravdupovediac mi niečo podobné vidieť stačilo vo Wajdových Popoloch raz. Čo ale teraz, keď sa už raz stalo a už sa neodstane? Dá sa nájsť šťastie v hrôzach vojny a dokonca nájsť to šťastie v tom, že nás postihlo nesmierne utrpenie? Situácia je našťastie zmiernená tým, že sme pár mesiacov po vojne a tak sa dá predpokladať, že tri krát bolo konečné číslo. Na Poľsku si vybili počas vojny zlosť ako Nemci, tak Rusi aj Francúzi a o to smutnejšie je, že sa to týkalo aj poľských žien a mníšok. Takéto veci si treba pripomínať a ak sa o tom nakrúti film, treba si ho pozrieť. Poviem to takto priamočiaro a na rovinu. (18.03.2017)

Nadmíru drsný příběh odehrávající se během druhé světové války za zdmi jednoho benediktinského kláštera v Polsku. Znásilnění může být pro mnohé ženy i doživotním traumatem, co ovšem prožívala řeholnice po takovém brutálním aktu, to si zřejmě většina z nás bezvěrců vůbec nedokáže představit. Další neméně významný problém nastal v poválečném období. Jak asi přijímala společnost tyto zhrzené ženy, které navíc přišly do jiného stavu? Rozhodně se nejednalo o procházku růžovým sadem... Když už se některé benediktinky víceméně dokázaly srovnat se svým osudem, tak jim v tomto filmu až nelidsky zatápěla matka představená tím, že jejich děti záhy po porodu v podstatě obětovala Bohu. Jde zcela jistě o silné téma, v Agnus dei po všech stránkách výborně zpracované, které vyvolává spoustu otázek, jež se dotýkají naší temné minulosti. (21.04.2020)

Snímok sa nemilosrdne pustil do morálnych dilem, na jednej strane do potužených sovietskych osloboditeľov potužených vodkou a ich znásilňovanie v benediktínskom kláčtore, na strane druhej slepá viera v Boha a prísne regule matky predstavenej... Treba uznať, že všetky scény sú natočené kultivovane, mnohé veci sú naznačené, len spomenuté, nebolo nutné ich zobraziť. Ak k tomu pridám neutešené studené prostredie a minimalistická hudba, vznikol zaujímavý hĺbavý film pre náročnejšieho diváka. (07.06.2017)

Kam stoupne sovětský (a ruský) voják, tráva neroste. Dokonce čtyřicet let. Však to známe. Žádný osvobození, jen prostě ve východní Evropě vystřídali Němce, to je celé. A Poláci to taky dobře vědí. Jestli na mě z filmu sedl nějaký dojem, byl to především zmar a beznaděj. Lokace zimního Polska působí neskutečně nehostinně, atmosféra je studená a na všech je vidět, že se ve svých rolích nacházejí proti své vůli. Snaha hlavní hrdinky i přes strach vůči všudypřítomným sovětům místy připomíná sisyfovský zápas. Lou de Laâgeová je navíc skvělá. Situace na hraně i chvíle nudy a stereotypu ve stále stejných večerech na francouzské základně, které zpestřuje jen trocha alkoholu a nezávazný vztah s postarším doktorem, s nímž se stýká ani ne tak kvůli citům, jako spíš aby zahnala strašnou samotu a prázdnotu, kterou všichni cítí, zahrála skvěle a maximálně uvěřitelně. Nicméně... trochu jsem se nudil. Bohužel. Snad za to mohla velká citová odtažitost chladného příběhu, snad motiv osudovosti a vědomí povinností, které jde proti realitě a mě jako katolíka trochu štve, žese matka představená zachovala tak, jak se zachovala, protože by ostatními sestrami musela být suspendována. Na druhou stranu, v situaci tak vypjaté, těsně po válce, která v některých ohledech ještě neskončila, kdo ví, jak tomu ve skutečnosti bylo. (02.03.2018)