Agnus dei

Bál jsem se, že bude příběh zaměřen čistě jen na pomoc Mathildy, ale dostal jsem plnohodnotný, mrazivý a drsný zážitek. Film zvedá skutečnost, že takto to nějak mohlo být. Také se zvyšuje úroveň filmu skvělými hereckými výkony. Dal bych i čtvrtou hvězdu, kdyby nebylo konce, který mě sice potěšil, ale nejsem si úplně jist, zda by to takto dopadlo ve skutečnosti - ale možná ano, což by bylo moc fajn, žel svět je krutý... (08.01.2017)

Jak píše misterz, tak je to známý fakt, co dělali Rusové při našem osvobozování a to nemluvím o tom, jak jsem slyšela z úst ne jednoho svědka, kteří již nežijí, jejich chamtivost po všem, co se jen trochu třpytilo. Po zlatě, kde strhávali řetízky z krků žen při jejich znásilňování. A pak žiji ve městě, kde pobývali v jednom klášteře jeden čas mniši s jeptiškami a kde se po xxx letech při vykopávkách našlo na jednom místě, hluboko v zemi velké množství malých, dětských kostřiček. Nemám k tomu, co jsem viděla co dodat. A mohla bych pokračovat s dokumenty z dob válečných, co dokázaly tzv. jeptišky s malými dětmi, ale rozhodně to nebylo to, co jsem viděla na konci tohoto filmu. Je mi z toho nanic. Ne, nebyly všechny stejné, ale i tak je to velký vykřičník do světa, který se umně tají ! (15.10.2016)

Kam stoupne sovětský (a ruský) voják, tráva neroste. Dokonce čtyřicet let. Však to známe. Žádný osvobození, jen prostě ve východní Evropě vystřídali Němce, to je celé. A Poláci to taky dobře vědí. Jestli na mě z filmu sedl nějaký dojem, byl to především zmar a beznaděj. Lokace zimního Polska působí neskutečně nehostinně, atmosféra je studená a na všech je vidět, že se ve svých rolích nacházejí proti své vůli. Snaha hlavní hrdinky i přes strach vůči všudypřítomným sovětům místy připomíná sisyfovský zápas. Lou de Laâgeová je navíc skvělá. Situace na hraně i chvíle nudy a stereotypu ve stále stejných večerech na francouzské základně, které zpestřuje jen trocha alkoholu a nezávazný vztah s postarším doktorem, s nímž se stýká ani ne tak kvůli citům, jako spíš aby zahnala strašnou samotu a prázdnotu, kterou všichni cítí, zahrála skvěle a maximálně uvěřitelně. Nicméně... trochu jsem se nudil. Bohužel. Snad za to mohla velká citová odtažitost chladného příběhu, snad motiv osudovosti a vědomí povinností, které jde proti realitě a mě jako katolíka trochu štve, žese matka představená zachovala tak, jak se zachovala, protože by ostatními sestrami musela být suspendována. Na druhou stranu, v situaci tak vypjaté, těsně po válce, která v některých ohledech ještě neskončila, kdo ví, jak tomu ve skutečnosti bylo. (02.03.2018)

Že Ivan příliš nerozlišoval mezi osvobozovaným a dobývaným územím, to se dávno ví, ale nemyslím si, že Agnus Dei je primárně o tom. Já tenhle příběh vnímám jako střet toho, čím by mělo být křesťanství s tím, co by křesťanstvím rozhodně být nemělo. Okolnosti, které k této konfrontaci vedou, beru spíš jenom jako hodně zdařilou, ale pořád jenom kulisu. Atmosféra na jedničku, herecky filmu vládne castingová pecka v podobě dua Agata Buzek-Lou de Laâge a tak jediná výtka míří ke stopáži. O dvacet minut méně a hodnotil bych asi maximálně. 85% (22.10.2016)

Ačkoliv takové prcání jeptišek musí být pěkný opruz, asi něco jako těch sedmdesát nemotorných panen, kvůli nimž se muslimáčtí milovníci tak rádi rozprskávaj na veřejných prostranstvích, „hrdinní osvoboditelé“ naložení v samohonce suchými benediktýnskými betmeny s bobry po pupek rozhodně nepohrdnou a s gustem vykropí klauzuru celému Godhemu. Půlka dormitáře pak poskvrněně počne pravoslavné Ježíše a abatyše má syfla. Docela škoda, že film začíná až po tom slavném prznění, kdy už maj holky alergii na svíčky a na kolech zpátky sedla, mohla to být pětková záležitost. Takto jde jen o vcelku solidně atmosférické, místy hypnotické (zív) rozpaky vypláchlých nevěstek Kristových, co tomu řekne Fousatej strejc, až jim jednoho dne při vstupu do stratosféry udělá svatý Petr prohlídku tělesných dutin a zjistí, že jim bez odporu narve dva nenechavé prsty až k děložnímu čípku. (06.01.2017)