Galimatyáš

Galimatiášový mišmaš je vlastne celý príbeh, len sa naň netreba pozerať ako na zjavenie z iného sveta, ale treba si ho nechať vojsť pod kožu. Mne sa to podarilo už počas pár minút, takže celý film, i keď je teda poriadne strelený, som si naozaj užil. Ono podobné filmy naozaj treba brať s obrovskou dávkou nadsázky. Veď ak si divák odmyslí ten šialený námet, tak stabilná réžia, ktorá celé toto šialenstvo dokáže ustáť je ulážkou kvality, ale aj sympatickí herci, nápaditá kamera a vizuálna stránka, a celkové množstvo nápadov si naozaj zaslúžia uznanie. 80%. (09.05.2010)

5* tato netradiční komedie od mého oblíbeného režiséra není dokonalá, ale přesto od prvního momentu je to moje srdcovka. Především protože spojuje milý absurdní a naivní humor s krásným vizuálem, dobrými herci a pracuje s docela ožehavým tématem zbrojení a monopolů. Už od Delikates, přes Amélii si J.P Jeunet zachovává svou poetiku i styl a tak si zaslouží mít zastoupení v mých oblíbených filmů a nejen u režisérů. A film už delší dobu je v mé oblíbené TOPce, i když tady je jen v modrých číslech. A protože někdo z chytrých na ČSFD dal nový limit na zvýrazněné písmo, tak musím prodlužovat komentář, aby mé standardní podrobné hodnocení bylo pod deset procent ostatního textu .... takže ještě BLA BLA BLA BLA a je to;-) ... stojí Vám to za to? [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 3 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (07.04.2013)

Jean-Peirre má problém. Oni totiž po něm všichni až do smrti budou chtít "další Amélii". A protože tenhle člověk nepodléhá tlaku veřejnosti a točí si vesele co chce, ať se vám to líbí nebo ne, bude se na něj dokola remcat. Zkrátka... jak víme, kdo chce Žán Piéra bít, vždycky si hůl najde. Přestože pro mě Galimatiáš nebyl extra překvapivý a nejednalo se ani o příliš duchaplný film, bavil jsem se od začátku do konce. Artová forma dokonale provází prostinký děj, ovšem zkušený frantík se nenechá strhnout do onanistických indy-pindy hříček (jak se tomu stalo například u neblahého Bunny a Býka). Tenhle film je zkrátka 105 nápaditých minut, které utečou jako voda. Jenom člověk nesmí chtít víc... (22.12.2010)

Fanoušci Amélie si pravděpodobně vzpomínají na její výtečnou typicky francouzskou hudbu. Skvělý Yann Tiersen zde byl ovšem nahrazen zatím neznámým Raphaëlem Beauem, pro něhož byl Galimatyáš prvotinou. A tak je hudební linka celkem příjemná, ne ale nějak zapamatovatelná nebo výjimečná. Naopak scenárista zůstal stejný jako u Amélie z Montmartru, a přitom je tento snímek natolik předimenzovaný. Jednou z možností je, že za tu dobu, co byl Jeunet v ústraní, se v něm nahromadilo tolik nápadů, že je prostě musel nacpat do jediného filmu. V hudbě tohle bývá velkým plusem, u Galimatyáše ale vznikl doslova galimatyáš – hodně zmatený mix. (07.11.2010)

Galimatyáš je pěkný mišmaš. Spousta nápadů, ale nulová efektivita. Navíc si k tomu připočtěte spoustu nevysvětlených podivností (žvatlání a složité luskání prsty) a strašně složitou zápletku, jejíž děj nemá mnohdy opodstatnění a nedokáže se před divákem obhájit. Tlupa podivných bezdomovců kuje pikle proti zbrojařských firmám. Zní to absudrně, ale film paradoxně je zcela přízemní, a tím pádem i celkem nudný. Místní nekritické hodnocení mě zas jednou uvádí v mdloby. (26.11.2009)